Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

15 C 188/2026

Soud: Okresní soud v NáchoděDatum rozhodnutí: 29. 9. 2026Č. j.: 15 C 188/2026-33Soudkyně: Mgr. Eva DrahorádováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 18. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení 23 451,18 Kč s příslušenstvím (úvěr)ECLI:CZ:OSNA:2026:15.C.188.2026.1
náklady řízeníneplatnost smlouvysmlouva o úvěrunáhrada nákladůsmlouva nájemnípostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (45) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 194 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 14 257,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 047,73 Kč, 12 % úroku ročně z částky 9 194 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 830,52 Kč, 12 % úroku z prodlení ročně z částky 9 194 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 23 451,18 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Konkrétně žalovaná předložila tyto doklady: výplatnice za [Anonymizováno], dohoda o změně dohoda o provedení práce ze dne [datum]. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl Providentu úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si Provident tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen Providentu splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se Smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze Smlouvy za plnění v hrubém nepoměru, dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované Smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh Smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaná, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. [datum]) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000,00 Kč (dále jen „zápůjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 10.906,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5.062,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši sjednané na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.900,00 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.020,00 Kč a pojistného ve výši 1.924,00 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala ve Smlouvě uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 403,00 Kč, přičemž poslední řádná splátka dle Smlouvy byla stanovena na [datum]. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední úhrada byla ze strany žalované uhrazena dne [datum] částku ve výši 806,00 Kč. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Celková dlužná částka však k tomuto dni zcela uhrazena nebyla. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední řádné splátky dle Smlouvy tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, byl právní předchůdce žalobce oprávněn nadále požadovat úrok a úrok z prodlení z jistiny od [datum] až do zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 806,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 26.512,42 Kč. Její příslušenství pak tvoří smluvní pokuta, úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 26.512,42 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: dlužné jistiny ve výši 9.194,00 Kč, dlužného poplatku ve výši ve výši 9.257,18 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 5.000,00 Kč, kapitalizovaných úroků od [datum] do [datum] ve výši 1.047,73 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 830,52 Kč, dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: úroků ve výši 12,00% p.a. z dlužné jistiny ve výši 9.194,00 Kč od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 12,00% p.a. z částky ve výši 9.194,00 Kč, tj. z dlužné jistiny, od [datum] do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1.047,73 Kč žalobce uvádí: a) že se jedná o úrok počítaný z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední řádné splátky dle Smlouvy, tj. od [datum], do [datum], b) přičemž pro prvních 90 dní tohoto období byla použita sazba úroku ve výši 21,45 % ročně (tj. ve výši vycházející z obvyklé úrokové sazby poskytované ke dni uzavření Smlouvy) a od 91. dne byla použita sazba ve výši 12,00 % ročně (tj. dnes odpovídající právní úpravě spotřebitelského úvěru), nejedná-li se o variantu, kdy celé období kapitalizovaného úroku uvedené v bodě a) je pouze 90 dní; v tomto případě je po celou dobu kapitalizace použita sazba 21,45 % ročně. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 830,52 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 12,00 % ročně počítaný z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední řádné splátky dle Smlouvy, tj. od [datum] do [datum]. Dále má žalobce nárok na uplatnění smluvní pokuty ve výši 5.000,00 Kč, přičemž tato částka představuje součet neuhrazené postoupené smluvní pokuty ve výši 3.985,19 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 18.451,18 Kč ode dne následujícího po postoupení, tj. [datum], do dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.

3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru a zavázala se uhradit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou částku, smluvní úrok a další platby spojené s poskytnutým úvěrem (poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru, poplatek za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení a doplňkové pojištění). Poskytnutí částky v celkové výši 10 000 Kč je prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru. Pohledávka byla postoupena na žalobce, jak prokazuje smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek. O postoupení byla žalovaná informována, jak prokazuje oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva a podací lístek.

5. Soud je toho názoru, že poskytovatel úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalované řádně a důkladně. Soud vyzval žalobce, aby doplnil tvrzení a označil důkazy k prokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Žalobce v rámci podání ze dne [datum] zejména odkázal na údaje uvedené v zákaznické kartě a smlouvě a dále upozornil, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. [datum]) a neprokázání splnění této povinnosti (zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele) tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

6. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce provedl dle tvrzení žalobce dotaz na žalovanou stran jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl Providentu úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si Provident tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen Providentu splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Dále žalobce doplnil, že žalovaná byla zaměstnána jako dělnice s měsíčním příjmem 12 367 Kč, neměla vyživovací povinnost a neměla úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalobce k těmto tvrzením předložil zákaznickou kartu, dohodu o změně dohody o provedení práce a výplatní pásky za měsíce únor a [Anonymizováno]. Z této karty je dále prokazováno, že žalovaná žila v nájmu a její odhadované měsíční výdaje činily 6 000 Kč. K tomuto si právní předchůdce žalobce od žalované nenechal předložit ničeho, a to ani nájemní smlouvu. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaná má osobní bankovní účet. Právní předchůdce žalobce si však nenechal předložit ani žádný výpis z tohoto účtu, aby si udělal přehled o celkové majetkové situaci žalované. Právní předchůdce žalobce se v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované zaměřil pouze na příjmovou stránku žalované, v ostatním se spokojil pouze s tvrzením žalované.

7. Nadto soud uvádí, že na daný případ nelze aplikovat ani závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, dle kterých bez dalšího nemůže dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy, pokud byl poskytnutý úvěr ze strany žalované dlouhodobě řádně splácen. Z přehledu plateb (tabulky umoření) je zřejmé, že žalovaná uhradila pouze 1 platbu, a to dne [datum] ve výši 806 Kč. V tomto směru tak nelze hovořit o tom, že by žalovaná úvěr splácela řádně.

8. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce žalobce učinil chybně, nedostatečně. Důkazy, které by prokazovaly tvrzení žalobce o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované úvěr splatit, žalobce nepředložil. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.

9. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že tato neplatnost není absolutní. Dle názoru soudu jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z., vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného (k tomu srov. např. rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], sp. zn. 38 C 25/2020).

10. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.

11. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. V daném případě soud dovodil, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované značně formálně. Zkoumání úvěruschopnosti žalované považuje soud za formální a nedostatečně pečlivé. Takový postup tedy vede k neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy.

17. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

18. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby, uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je neplatná. Žalobce má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 10 000 Kč, žalovaná doposud žalobci uhradila částku 806 Kč (prokázáno z přehledu plateb). K úhradě tedy zbývá částka 9 194 Kč. V dané procesní situaci bylo na žalované, aby tvrdila a následně taktéž i důkazně prokázala, že žalobci zbylé poskytnuté finanční prostředky uhradila. Žalovaná však tuto skutečnost netvrdila a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. S ohledem na uvedené proto soud žalované uložil zaplatit žalobci částku 9 194 Kč (výrok I.). Žalobci však nenáleží požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost částky nastane až po marném uplynutí lhůty k plnění dle tohoto rozsudku. Žalovaná se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Ani z obsahu spisu nebylo možné dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v její prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto soud rozhodl, že žalovaná je schopna žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.). S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 14 257,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 047,73 Kč, 12 % úroku ročně z částky 9 194 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 830,52 Kč, 12 % úroku z prodlení ročně z částky 9 194 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení úspěšný méně než z poloviny a žalované žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací