Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 13 973,66 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 11 728,85 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 25 230,49 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 243,17 Kč. Uvedl, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi Žalobcem a Žalovanou dne [Anonymizováno] distančním způsobem na adrese [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva“), na základě které se Žalobce zavázal poskytnout Žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše [PSČ obec] s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit Žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek Žalobce (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne [Anonymizováno] a konec kreditového rámce měl nastat dne [Anonymizováno]. Dle čl. I odst. 3 Smlouvy je její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení Žalované, a dále VOP, s nimiž byla Žalovaná v souladu s čl. X odst. 3 Smlouvy před podpisem Smlouvy seznámena, tyto si přečetla, s jejich obsahem vyslovila souhlas a výslovně přijala zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve VOP Žalobce stanoveny. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých Žalobce posoudil jeho úvěruschopnost, a to následujícím způsobem. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila Žalobci, což vyplývá ze PDF souboru „uveruschopnost“ či [Anonymizováno], který byl soudu zaslán v příloze návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dále Žalobce ověřil, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr [Anonymizováno]), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru Žalovanou a před poskytnutím úvěru Žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené Žalovanou, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaná dala svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl Žalobce podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem [Anonymizováno]) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností [Anonymizováno] [právnická osoba], která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně Žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information [právnická osoba] (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne [datum] o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované. P. Ž. vycházel z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila [PSČ obec], která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté Žalovanému, což Žalobce dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „[Anonymizováno] “). Žalobce dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů [právnická osoba]. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti Žalované, a to dne: Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: [Anonymizováno] Centrální evidence exekucí: [Anonymizováno], ISIR: [Anonymizováno], Neplatné doklady MV ČR: [Anonymizováno]. Žalovaná následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo [tel. číslo] číslo bankovního účtu) Žalobci potvrdila ve Smlouvě. Nadto se Žalovaná sekundárně jednoznačně identifikovala prostřednictvím služby [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], registrované pod číslem [hodnota], tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se Žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl Žalované nejprve zpřístupněn formulář SECCI ([Anonymizováno], tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalované byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl Žalované vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu Žalobce takto: Dne [Anonymizováno], v částce [adresa] zaplacené Žalovanou byly dle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení Žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy Žalobce vypověděl Smlouvu, o čemž Žalovanou informoval emailem ze dne [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne [Anonymizováno] má k dnešnímu dni ve vztahu k Žalobci nesplacený dluh v celkové výši 25230.49 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: Jistina: [PSČ obec], Poplatek za vyplacení tranší úvěru: 228.85 Kč, Smluvní úrok: 13501.64 Kč Žalovaná se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázala zaplatit Žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázala zaplatit Žalobci smluvní úrok ve výši 0.98 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení Žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je Žalovaná v prodlení. Žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po Žalované pouze za prvních 90 dnů prodlení Žalované. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením denní splátky splatné dne [Anonymizováno]. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se Žalovaná dostala do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od [Anonymizováno]. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne [Anonymizováno].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.
3. Jelikož žalobce souhlasil již v žalobě samé s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaná ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítala, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
4. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům. Žalovaná prostřednictvím internetových stránek žalobce [Anonymizováno] provedla svoji registraci na těchto internetových stránkách a seznámila se se závazky plynoucími ze smlouvy. Žalovaná následně zažádala žalobce prostřednictvím webových stránek o poskytnutí úvěru do výše 13 200 Kč. Žalobce poskytnutí úvěru schválil, aniž prováděl řádné šetření, kterým by provedl posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele, když vycházel vesměs z údajů poskytnutých žalovanou bez dalšího ověření (prokazuje obecné principy posuzování a filozofie společnosti, výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy, BankID výpis a autorizace ověření totožnosti). Následně dne [datum] žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 13 200 Kč, a na základě této smlouvy poskytl bankovním převodem na účet žalované č. [č. účtu] v období měsíce prosince 2024 peněžní prostředky v celkové výši 11 500 Kč (prokazuje přehled bankovních transakcí), které se žalovaná zavázala vrátit s úrokem ve výši 0,983 % denně, kdy RPSN z celého úvěrového rámce činilo 1 618,55 % (prokazuje smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru). Žalovaná neplnila podmínky sjednaného úvěru, když jej řádně nehradila, proto žalobce smlouvu vypověděl a vyzval žalovanou k úhradě dlužné pohledávky (prokazuje oznámení ze dne [datum]). Žalovaná dluh neuhradila ani po další výzvě žalobce (prokazuje výzva k úhradě před podáním žaloby).
5. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.
15. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany žalobce došlo k řádnému posouzení schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné relevantní důkazy, kterými by doložil, že se otázkou příjmů a závazků žalované skutečně zabýval. Z předložených důkazů je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalované vycházelo v podstatě pouze z údajů poskytnutých žalovanou a zaměřilo se zejména na příjmovou stranu žalované. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval s odbornou péčí.
16. Pokud žalobce přesto poskytl žalované spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované.
17. Současně má soud za to, že smlouvu o úvěru nelze považovat za platnou vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 0,983 % denně, tj. 358,795 % ročně, jenž je mnohonásobně vyšší než úrok obvyklý, je možné považovat za úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok ve výši cca 358,8 % ročně, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).
18. Žalobce dle smlouvy žalované poskytl v období měsíce prosince 2024 peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč, na které žalovaná uhradila pouze 0 Kč, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Soud jí proto dle § 2991 o. z. uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 11 500 Kč představující bezdůvodné obohacení. Žalovaná k žalobě ve lhůtě stanovené výzvou ze dne [datum] nevyjádřila. Ani z obsahu spisu nešlo ke dni vyhlášení rozsudku dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto soud rozhodl, že žalovaná je schopna žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.).
19. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaná zavázala uhradit smluvní úrok, smluvní pokutu a smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v převážné části předmětu řízení úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.