15 C 393/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] domáhal zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba]., IČ [IČO], jako postupitelem a společností [Jméno žalobce]., IČ [Anonymizováno], jako postupníkem. Společnosti [právnická osoba]. byla pohledávka dříve postoupena společností [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jako „původní věřitel“), a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobce je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je investování do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [hodnota]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno] [Anonymizováno] na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný povinen obeznámit se s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření Smlouvy. K ověření totožnosti a skutečnosti, že je žalovaný majitelem jím uvedeného bankovního účtu pro vyplacení peněžních prostředků, byl žalovaný povinen uvést informace o své platební kartě jako je číslo platební karty, datum expirace, CVC/CVV kód a údaje pro [právnická osoba] [Anonymizováno] ověření do platební brány banky, čímž byla zajištěna nejvyšší možná úroveň zabezpečení. Daným postupem žalovaný autorizoval provedení platby ve výši 1 Kč na bankovní účet původního věřitele, která mu byla následně vrácena. Totožnost žalovaného původní věřitel dále ověřoval prostřednictvím fotokopií občanského průkazu, které byl žalovaný povinen původnímu věřiteli poskytnout. K ověření úvěruschopnosti žalovaného požadoval původní věřitel doložení příjmu žalovaného, případně mohl žalovaný využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Banka, u níž je žalovaným uvedený účet veden, nejprve příjme požadavek o poskytnutí informací o účtu. Majitel účtu je následně přesměrován do internetového bankovnictví, aby se autorizoval a potvrdil, že banka může informace o účtu poskytnout. Žalovaný následně odeslal návrh na uzavření Smlouvy kliknutím na tlačítko „Podpis“. Původní věřitel s návrhem souhlasil a svůj souhlas sdělil žalovanému prostřednictvím klientského profilu a emailu, čímž došlo k uzavření Smlouvy. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem [hodnota] Kč v platbách dne [datum] částka 20 000 Kč a dne [datum] částka 2 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiložených bankovních výpisů, případně potvrzení o provedené platbě od platební brány [Anonymizováno], ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne [Anonymizováno] byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne [Anonymizováno] Právo na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v odst. 5.2.4. Všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí Smlouvy. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána žalovanému dne [Anonymizováno] Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobci 2000 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč nejpozději splatné dne [Anonymizováno] spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru.

2. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Žalobce již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.

3. Soud vyzval žalobce (ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ) k vylíčení skutečností a označení důkazů rozhodných z hlediska toho, jakým způsobem byla zjištěna a posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalobce na tuto výzvu nereagoval.

4. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru a zavázal se uhradit poskytnutou částku, sjednaný úrok, popř. další platby sjednané pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru. Z výpisů z účtu žalovaného poskytnutých na žádost soudu [právnická osoba]. a sdělením [právnická osoba]. je prokázáno poskytnutí částky v celkové výši 22 000 Kč žalovanému, a to převodem na jeho účet.

5. Žalobce nedoložil žádné konkrétní důkazy o tom, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného fakticky zkoumána. Žalobce pouze společně se žalobou soudu předložil listinu nazvanou čestné prohlášení klienta, kde je zaznamenáno, že příjem žalovaného činí 60 000 Kč, měsíční výdaje na domácnost činí 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů činí 5 000 Kč. Žalobce nepředložil žádné důkazy ohledně toho, že by uvedený příjem žalovaného byl jakýmkoliv způsobem ověřován.

6. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, respektive žalobce nedoplnil žádné tvrzení ani nedoložil žádné důkazy k prokázání, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a to ani přes výzvu soudu. Dle jediné žalobcem předložené listiny nazvané čestné prohlášení klienta, bylo zjištěno, že v této je zaznamenáno, že příjem žalovaného činí 60 000 Kč, měsíční výdaje na domácnost činí 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů činí 5 000 Kč. Žalobce nepředložil žádné důkazy ohledně toho, že by uvedený příjem žalovaného byl jakýmkoliv způsobem ověřován. Ani z výpisu z účtu, který si vyžádal soud od [právnická osoba]. za období od 1. 1. 2023 do 10. 1. 2023 za účelem zjištění, zda jistina úvěru byla skutečně na účet žalovaného právním předchůdcem žalobce zaslána, nebyla úvěruschopnost žalovaného prokázána. Jediný příjem žalovaného za toto období plynul z čerpaných kontokorentů a poskytnutého úvěru právním předchůdcem žalobce. Soud nezjistil, z jakých případných konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké skutečnosti bral v úvahu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně, nedostatečně, respektive není prokázáno, že by tak vůbec činil. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.

7. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.

8. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.

9. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. V daném případě soud dovodil, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí, respektive žalobce o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neunesl důkazní břemeno. Pokud právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, učinil tak značně formálně. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepovažuje soud prokázané, pokud toto bylo zkoumáno, považuje to za formální, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.

15. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

16. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.

17. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

18. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).

19. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby uzavřená mezi původním poskytovatelem úvěru a žalovaným je neplatná. Žalobce vstoupil do práv věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobce má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 22 000 Kč, žalovaný uhradil částku 2 000 Kč. K úhradě tedy zbývá částka 20 000 Kč. Ohledně tohoto nároku bylo žalobě vyhověno. Žalovaný k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu ze dne [datum]. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto má soud za to, že žalovaný je schopen žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.). Žalovaný se dále s placením dosud nedostal do prodlení. Lhůtu ke splacení dlužné částky stanovil soud v rozhodnutí, jak bylo uvedeno. Splatnost pohledávky žalobce teprve nastane po uplynutí stanovené lhůty. Až poté se dostane žalovaný do prodlení s plněním, pokud uvedenou částku neuhradí. Požadavek na zaplacení zákonných úroků z prodlení proto soud zamítl (výrok II.).

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. V daném případě byl žalobce ve věci úspěšný ve výši 71,30 % - rozsudkem přiznaná částka 20 000 Kč. Naopak žalobce byl neúspěšný v části, ve které byla žaloba zamítnuta (15 % úrok z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení - pro účely výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci byl úrok vyčíslen ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částka 8 054,79 Kč). Celkové náklady řízení žalobce činily částku 2 100 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 1 000 Kč, tj. za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) ve znění účinné do [datum] – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, a za 1 úkon právní služby po 400 Kč dle 14b a § 11 odst. 1 AT ve znění účinné od [datum] - sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč. Jelikož byl žalobce úspěšný ve výši 71,30 %, náleží mu náhrada nákladů řízení ve výši 42,60 % (71,30 % - 28,70 %), tedy ve výši 894,60 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.