15 C 401/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 45 742,60 Kč s příslušenstvím. Uvedl, žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr/úvěrový limit a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaná přes tuto výzvu neuhradila svůj dluh, rozhodl se žalobce v souladu se Smlouvou přistoupit k odstoupení od Smlouvy dopisem. V souladu s částí 5 odst. 8 Smlouvy je odstoupení doručeno nejpozději uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne odeslání zásilky. Žalobce považuje pohledávku za splatnou ke dni [datum]. Případné nároky plynoucí žalobci z dřívějšího doručení odstoupení žalované žalobce neuplatňuje. Žalovaná je tak dle Smlouvy povinna zaplatit žalobci částku 49775.68 Kč, sestávající z jistiny ve výši 43 242.60 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500.00 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 4 033.08 Kč. Žalobce dále požaduje v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 43242.60 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Pro vyloučení pochybností žalobce uvádí, že využívá svého dispozičního oprávnění a ostatní nároky plynoucí mu ze Smlouvy touto žalobou neuplatňuje. Pro vyloučení pochybností žalobce uvádí, že před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudil úvěruschopnost žalované na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Žalobce zjistil, že příjem žalované ke dni uzavření Smlouvy činil 26 500.00 Kč, tedy splátka úvěru dle Smlouvy činila toliko 7 %. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, je pro závěr, že smlouva je absolutně neplatná, postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. Nejvyšší soud judikoval, že pokud měsíční splátka úvěru činí méně než 16 % měsíčního příjmu spotřebitele, dlužník úvěr splácel, aniž sám kdy uplatnil jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splatit, není zřejmé, proč je neprověření údaje uvedeného předchůdcem žalobkyně v žádosti o úvěr natolik závažným pochybením, že to mohlo mít vliv na jeho schopnost úvěr splatit. S ohledem na výše uvedené má žalobce za to, že žalovaný byl schopen úvěr splatit. Žalobce zaslal žalované ze dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě dluhu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, na jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

3. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru a zavázala se uhradit poskytnutou částku, sjednaný úrok 29,21 % ročně, popř. další platby sjednané pro případ prodlení žalované s úhradou úvěru (prokazuje zpracování osobních údajů, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru, všeobecné pojistné podmínky, sazebník). Z přehledu transakcí a doložení financování má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku ve výši 44 999 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, na dlužnou pohledávku uhradila pouze částku 3 615,20 Kč, která byla žalobcem započtena ve výši 1 756,40 Kč na jistinu a ve výši 1 858,80 Kč na úrok. Dopisem ze dne [datum] žalobce od smlouvy odstoupil a vyzval žalovanému k úhradě dlužné pohledávky. Následně žalobce žalované zaslal předžalobní výzvu. Žalovaná poté na dluh ničeho neuhradila.

4. Žalobce nedoložil žádné konkrétní důkazy o tom, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované fakticky zkoumána. Žalobce soudu předložil pouze listinu nazvanou Zpráva o posouzení úvěruschopnosti, kde je zaznamenáno, že žalobce osobu žalované prověřoval v centrální evidenci exekucí, žalovaná žalobci předložila občanský průkaz. Dále je v této listině zaznamenáno, že příjem žalované činí 26 500 Kč, tento však není nijak doložen, ani v části ověření údajů nejsou zaznamenány žádné informace o tom, že by tento příjem žalované byl jakýmkoliv způsobem ověřen. V části výdaje je uvedeno, že náklady na bydlení – nájemné, hypotéka, splátky úvěrů a jiné závazky činí 0 Kč. Žalobce ani po výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nepředložil žádné důkazy ohledně toho, že by uvedený příjem žalované byl jakýmkoliv způsobem ověřován.

5. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, respektive žalobce nedoložil žádné důkazy k prokázání, že z jeho strany došlo ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalované, a to ani přes výzvu soudu. Dle jediné žalobcem předložené listiny nazvané Zpráva o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobce osobu žalované prověřoval pouze v centrální evidenci exekucí. V této zprávě je zaznamenán příjem žalované 26 500 Kč, tento však není nijak doložen, ani v části ověření údajů nejsou uvedeny žádné informace o tom, že by tento příjem žalované byl jakýmkoliv způsobem ověřen. V části výdaje je uvedeno u všech výdajů 0 Kč. Žalobce nepředložil žádné důkazy ohledně toho, že by uvedený příjem žalované byl jakýmkoliv způsobem ověřován. Listina dále neprokazuje, jaké byly běžné životní náklady žalované v době poskytnutí úvěru. Jen stěží lze předpokládat, že by výdaje žalované byly 0 Kč. Soud nezjistil, z jakých případných konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké skutečnosti bral v úvahu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně, respektive není prokázáno, že by tak vůbec činil. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.

6. Žalobce sice argumentoval uvedením několika rozhodnutí Nejvyššího i Ústavního soudu s tím, že dle těchto splnil svoji povinnost vyplývající z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se však s tímto názorem žalobce neztotožnil. Jak bylo uvedeno výše v daném případě žalobce vůbec neověřoval příjmovou stránku žalované, ani se nijak nezabýval běžnými výdaji žalované v době uzavření úvěrové smlouvy. V daném případě nelze na věc aplikovat ani rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, když žalovaná v tomto případě úvěr nesplatila, nebylo prokázáno, že by úvěr alespoň delší dobu splácela (žalovaná uhradila za celou dobu pouze částku 3 615,20 Kč).

7. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované.

8. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.

9. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí, respektive žalobce o zkoumání úvěruschopnosti žalované neunesl důkazní břemeno. Pokud právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, učinil tak značně formálně. Zkoumání úvěruschopnosti žalované nepovažuje soud za prokázané, pokud toto bylo zkoumáno, považuje to za formální, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.

15. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

16. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.

17. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

18. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).

19. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby uzavřená mezi poskytovatelem úvěru a žalovanou je neplatná. Žalobce má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 44 999 Kč, žalovaná uhradila částku 3 615,20 Kč. K úhradě tedy zbývá částka 41 383,80 Kč. Ohledně tohoto nároku bylo žalobě vyhověno. Žalovaná k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu ze dne [datum], na jednání soudu se nedostavila. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto má soud za to, že žalovaná je schopna žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.). Naproti tomu byla žaloba zamítnuta co do požadovaných smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč, úroku ve výši 4 033,08 Kč a požadované jistiny ve výši 1 858,80 Kč (z celkových plateb žalované před podáním žaloby ve výši 3 615,20 Kč byla částka 1 858,80 Kč žalobcem započítána na úhradu úroku, soud tuto s ohledem na neplatnost smlouvy započetl na jistinu). Žalovaná se dále s placením dosud nedostala do prodlení. Lhůtu ke splacení dlužné částky stanovil soud v rozhodnutí, jak bylo uvedeno. Splatnost pohledávky žalobce teprve nastane po uplynutí stanovené lhůty. Až poté se dostane žalovaná do prodlení s plněním, pokud uvedenou částku neuhradí. Požadavek na zaplacení zákonných úroků z prodlení proto soud také zamítl (výrok II.).

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. V daném případě byl žalobce ve věci úspěšný ve výši 76,74 % - rozsudkem přiznaná částka 41 383,80 Kč. Naopak žalobce byl neúspěšný v části, ve které byla žaloba zamítnuta (částka jistiny ve výši 1 858,80 Kč, smluvních poplatků 2 500 Kč, úroku 4 033,08 Kč a 12 % úroku z prodlení ročně z částky 43 242,60 Kč od [datum] do zaplacení - pro účely výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci byl úrok vyčíslen ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částka 4 151,29 Kč). Celkové náklady řízení žalobce činily částku 12 937,80 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 830 Kč dle položky 2 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 7 980 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 700 Kč dle § 14b a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, za 2 úkony právní služby po 2 940 Kč dle § 7, § 14b odst. 4 a § 11 odst. 1 AT - účast na jednání soudu dne [datum] a dne [datum], 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT a 2 režijních paušálů za 2 úkony právní pomoci po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) AT, a 21 % DPH. Jelikož byl žalobce úspěšný ve výši 76,74 %, náleží mu náhrada nákladů řízení ve výši 53,48 % (76,74 % - 23,26 %), tedy ve výši 6 919 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.