Výrok
I. Řízení se co do 0,75 % úroku z prodlení ročně z částky 59 992,82 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 61 082,82 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 042,82 Kč, s 12 % úrokem ročně z částky 59 992,82 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 799,02 Kč, s 12 % úrokem z prodlení ročně z částky 59 992,82 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 072,90 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhal po žalované zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Uvedl, že [Anonymizováno] [právnická osoba], akciová společnost, se sídlem ve [Anonymizováno] dále jen "banka") uzavřela jako postupitel se společností [Jméno žalobce]. jako postupníkem (dále jen „[Anonymizováno] “) smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy je postoupení portfolia pohledávek právního předchůdce [Anonymizováno], který na území České republiky ukončuje svoji činnost. K postoupení portfolia pohledávek na [Anonymizováno] došlo s účinností ke dni [datum]. Součástí postoupeného portfolia pohledávek je pohledávka za žalovaným, která je předmětem řízení v projednávané věci. Notářský zápis o souhlasném prohlášení je ve smyslu soudní judikatury (20 Cdo 968/2005) listinou vydanou notářem a prokazující přechod povinnosti nebo práva. Totéž pak ve smyslu uvedené soudní judikatury a ust. § 6 zákona 358/1992 Sb., notářského řádu platí o výpisu z notářského zápisu, coby rovnocenné notářské listině. Skutečnost, že jednotlivé pohledávky, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, byly postoupeny na [Anonymizováno], vyplývá z notářského zápisu sp.zn. [Anonymizováno], který byl sepsán dne [datum] prezidentem notářské komory, [tituly před jménem] [jméno FO]. Tuto skutečnost žalobce prokazuje výpisy z notářského zápisu, které v přílohách obsahují seznam části postupovaného portfolia pohledávek z úvěrových smluv, rámcových smluv a pojistných smluv. Mezi pohledávkami uvedenými v těchto přílohách jsou uvedeny pohledávky (resp. je uvedena pohledávka), které jsou (která je) předmětem řízení v projednávané věci. Z důvodu ochrany citlivých osobních údajů v dalších více než 200 tisících případech, které nejsou předmětem dotčených řízení, a z důvodu hospodárnosti nepředkládá žalobce k důkazu celý notářský zápis, který s přílohami čítá více než 2700 stran textu. Ve vztahu k prokázání oprávnění osob uvedených v notářském zápisu jednat jménem tam uvedených společností [Anonymizováno] uvádí, že notář sám prohlásil, že tato skutečnost mu byla prokázána, což je uvedeno i ve výpisech z [Anonymizováno]. Notář je osobou stvrzující oprávnění jednat a dle názoru žalobce by soud v takovém případě měl vycházet z obsahu veřejné listiny, aniž by oprávnění jednajících osob dále zkoumal. V tom spočívá smysl prohlášení formou notářského zápisu. I přesto žalobce předkládá soudu výpis z [Anonymizováno] obsahující plné moci jednajících osob. Plná moc zástupce žalobce je v anglickém originále, bez nutnosti jejího překladu, neb jak opět plyne z notářského zápisu: "[jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] prohlašují, že velmi dobře ovládají anglický jazyk a že žádají o osvědčení jejich souhlasného prohlášení, které učiní v anglickém jazyce. Vzhledem ke znalosti anglického jazyka mnou, notářem, je souhlasné prohlášení výše uvedených osob jménem Stran činěno v anglickém jazyce bez účasti soudního tlumočníka“. Na základě uvedených skutečností je žalobce aktivně legitimován k podání předmětného návrhu. Žalovaný dne [datum] podal Žádost o revolvingový úvěr. Žalovaný v Žádosti uvedl údaje o své osobě a zaměstnání včetně příjmů a výdajů, kdy prohlásil, že uvedené údaje jsou úplné a pravdivé, a že žádné relevantní informace nezamlčel. Žádosti žalovaného Banka vyhověla a akceptovala, o této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Na základě akceptace žádosti došlo k uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen „Smlouva“). Žalobce sděluje, že právní předchůdce žalobce, při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem v Žádosti/Smlouvě o revolvingovém úvěru. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi Banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze [právnická osoba]. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta Banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem Banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla Bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, Banka žádosti klienta vyhověla. Žalobce si dovoluje odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, v němž soud konstatoval, že „Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet… Z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.“ Pokud byl poskytnutý úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě řádně splácen, a žalovaný tedy byl úvěr schopen splácet, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy. Banka svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet č. [hodnota] a poskytla mu úvěrový rámec ve výši 60 000,00 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý revolvingový úvěr dle sjednaných podmínek upravených v čl. IV. Smlouvy část Přehled podmínek revolvingového úvěru, a to měsíčními splátkami specifikovanými v téže článku Smlouvy vždy ke dni jejich splatnosti. Výše měsíční splátky je stanovena ve výši minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Počet splátek pak závisí na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce a výši úhrad žalovaného. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěru řádně a včas využila Banka svého práva a v souladu se Smlouvou a čl. 3. bod 3.2. písm. a) Produktových podmínek, prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni [datum], z důvodu prodlení se splátkou, čímž porušil svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Žalovaný proto s ohledem na výše uvedené dluží žalobci částku 59 992,82 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 1 090,00 Kč, částku 10 042,82 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 12,75 % p.a. počítaného z aktuální úvěru do [datum], částku ve výši 4 799,02 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne [datum] do [datum] a dále smluvní úrok 12,75 % p.a. z částky 59 992,82 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 12,00 % p.a. z částky 59 992,82 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce žalovaného k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzýval, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobce zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. Z tohoto důvodu žalobci nezbývá než svůj nárok uplatnit u soudu.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.
3. Vzhledem k tomu, že původní věřitel má sídlo na území Francie, zkoumal soud, zda je na místě se tímto mezinárodním prvkem zabývat; dospěl k závěru o jeho zanedbatelnosti, neboť žalovaný má bydliště v České republice, kde vznikl smluvní závazek, z něhož je předmětný nárok uplatňován. Oba účastníci řízení mají sídlo/bydliště v ČR. Mezinárodní prvek vnesený do věci sídlem původního věřitele v zahraničí nemůže výše uvedené svou intenzitou převážit.
4. Jelikož žalobce souhlasil již v návrhu ve věci samé s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
5. Žalobce podáním ze dne [datum] vzal žalobu zpět co do 0,75 % úroku ročně z částky 59 992,82 Kč od [datum] do zaplacení, aby žalobní návrh byl v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
6. Soud s ohledem na částečné zpětvzetí žalobce řízení co do této části ve smyslu § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastavil (výrok I.).
7. Skutkový stav je zjištěn z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů.
8. Předběžná žádost o úvěr, Žádost/Smlouva o revolvingovém úvěru, produktové podmínky pro revolvingové úvěry, oznámení o otevření úvěrového rámce, Všeobecné obchodní podmínky, prokazují vznik a obsah závazku, včetně výše sjednaných úroků a poplatků, výše sjednaných splátek.
9. Notářský zápis NZ 369/2023, seznam části postupovaného portfolia pohledávek, výpis z notářského zápisu, oznámení žalobce o postoupení smluv prokazují, že pohledávka z úvěrové smlouvy přešla na žalobce. O této skutečnosti byl žalovaný informován.
10. Poslední výzva k úhradě dlužné částky a podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy, výzva k okamžitému splacení celého dluhu, výzva k úhradě dluhu a podací arch prokazují jednak zesplatnění úvěru žalobcem a dále, že byl žalovaný o zaplacení dlužné pohledávky upomínán.
11. Přehled transakcí, měsíční výpisy, výpisy z kartového účtu a podklady pro soudní řízení prokazují čerpání úvěru a výši dlužné pohledávky.
12. Poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet. Zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, kdy tyto byly zaznamenány v žádosti o revolvingový úvěr.
13. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný.
14. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby.
15. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy podle § 2395 tohoto zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od [datum], výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
18. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce, resp. jeho právního předchůdce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.
19. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. [adresa]: [právnická osoba].Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že věřiteli uhradil i další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.
20. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a s tím souvisejícími platbami. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu.
21. Soud se zabýval i tím, zda ze strany právního předchůdce žalobce došlo ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, však nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). V daném případě, jak bylo uvedeno výše, poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet. Zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, kdy tyto byly zaznamenány v žádosti o revolvingový úvěr. V tomto směru i kdyby právní předchůdce žalobce pochybil při procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nemohl by soud dojít k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy. Žalovanému byl úvěr poskytnut v březnu 2022. Dle žalobcem předložených výpisů je prokázáno, že ještě v únoru 2023 činila dlužná částka 0 Kč. Pakliže tedy žalovaný byl schopen po dobu cca 1 roku úvěr splácet, nelze ze strany soudu uzavřít, že v daném případě došlo k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy.
22. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.
23. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože žalobce žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslal na adresu pro doručování výzvu k zaplacení, jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení v částce 17 072,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 444 Kč, odměny za zastupování advokátem v celkové výši 10 740 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 3 580 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 450 Kč, a 21 % DPH. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.