Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 36 693 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 693 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 669 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 793 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky v celkové výši 40 362 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru dle Smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaný sjednal dne [datum] se žalobcem. Žalobce požadoval po žalovaném částku 40 362 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 29 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 250 Kč, poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 58 Kč, poplatku za službu Klidné spaní ve výši 220 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč a částku 3 669 Kč představující kapitalizovanou výši smluvní pokuty za prvních 90 dnů prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.
3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.
4. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o. s. ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalovanému byly písemnosti doručeny vyvěšením na úřední desce soudu.
5. Skutkový stav je zjištěn z listinných důkazů – Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (dále též jen „Smlouva“), všeobecných obchodních podmínek, sazebníku, potvrzení o odeslání finančních prostředků dne [datum], listiny prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, předžalobní výzva ze dne [datum] s podacím lístkem.
6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel dne [datum] s žalovaným Smlouvou, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, což učinil týž den převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr včetně sjednané odměny a poplatků nejpozději [datum]. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru byla Smlouvou sjednána též smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobci tak vzniklo právo na uhrazení dlužné jistiny dle Smlouvy ve výši 29 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 250 Kč, poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 58 Kč, poplatku za službu Klidné spaní ve výši 220 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč a částky 3 669 Kč představující kapitalizovanou výši smluvní pokuty za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný na dlužnou pohledávku neuhradil ničeho ani po výzvě žalobce ze dne [datum]. Žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když zkoumal jeho osobní, pracovní, rodinné a majetkové poměry.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 29 000 Kč, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit případný úrok, respektive úrok z prodlení12. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. [adresa]: [právnická osoba].Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.13. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši 29 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 250 Kč, poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 58 Kč, poplatku za službu Klidné spaní ve výši 220 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč a částky 3 669 Kč představující kapitalizovanou výši smluvní pokuty za prvních 90 dnů prodlení. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 793 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 615 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (500 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1 500 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 3 793 Kč.15. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.