Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

3 C 268/2024

Soud: Okresní soud v NáchoděDatum rozhodnutí: 30. 9. 2024Č. j.: 3 C 268/2024-20Soudkyně: JUDr. Jana ŠpačkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 6. 12. 2024Předmět řízení: o zaplacení 19 694,36 Kč s příslušenstvím (úvěr)ECLI:CZ:OSNA:2024:3.C.268.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (11) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18 069 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 069 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 625,36 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 19 694,36 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru dle Smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaná sjednala dne [datum] se žalobcem. Žalobce požadoval částku 18 069 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 14 200 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 840 Kč a poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 29 Kč, a částku 1 625,36 Kč představující kapitalizovanou výši smluvní pokuty za prvních 90 dnů prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.

3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila. Proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

4. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o. s. ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalované byly písemnosti doručeny vyvěšením na úřední desce soudu.

5. Skutkový stav je zjištěn z listinných důkazů – Smlouva o spotřebitelském úvěru č. 23812977ze dne [datum] (dále též jen „Smlouva“), všeobecných obchodních podmínek, sazebníku, potvrzení o odeslání finančních prostředků dne [datum], listiny prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, předžalobní výzva ze dne [datum] s podacím lístkem.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel dne [datum] s žalovanou Smlouvou, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši 14 200 Kč, což učinil týž den převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr včetně sjednané odměny a poplatků nejpozději [datum]. Pro případ prodlení žalované se splacením úvěru byla Smlouvou sjednána též smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobci tak vzniklo právo na uhrazení dlužné jistiny dle Smlouvy ve výši 14 200 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 840 Kč a poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 29 Kč, a částku 1 625,36 Kč představující kapitalizovanou výši smluvní pokuty za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaná na dlužnou pohledávku neuhradila ničeho ani po výzvě žalobce ze dne [datum]. Žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, když zkoumal její majetkové poměry.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 14 200 Kč, a žalované tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit případný úrok, respektive úrok z prodlení12. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. [adresa]: [právnická osoba].Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli uhradila další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaná ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala.13. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovanou, když dospěl k závěru, že žalovaná je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši 14 200 Kč (dlužná jistina), poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 840 Kč a poplatku za službu Informační SMS servis ve výši 29 Kč, a částky 1 625,36 Kč představující kapitalizovanou výši smluvní pokuty za prvních 90 dnů prodlení. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 252 Kč.15. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací