Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 561 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal po žalované zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a žalovanou, když žalovaná byla povinna dle této úvěrové smlouvy uhradit žalobci jednak poskytnuté peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a dále smluvní úrok ve výši 40% měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč nejpozději splatných dne [datum] spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 1 561 Kč z titulu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení, v tomto případě od následujícího dne po dni zesplatnění úvěru, k němuž došlo dne [datum]. Za období od data prodlení [datum] do data odeslání předžalobní výzvy dne [datum] činí kapitalizovaná výše smluvní pokuty 1 561 Kč. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaná dále uvedla heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovanou uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobci fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobci částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobce vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalované. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobci výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaná byla dále žalobcem lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobce zaslal žalované na jí uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění [Anonymizováno] žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobce a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána. Žalovaná výše uvedenými kroky uzavřela s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalobce poskytl žalované úvěr dne [datum], a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalované č. [č. účtu], který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol], jenž odpovídá rodnému číslu žalované. Žalovaná se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 29. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobcem opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum]. Právo žalobce na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne [datum].
2. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila. Proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.
3. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o. s. ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalované byly písemnosti vhozeny do schránky, neboť si je v úložní době nevyzvedla.
4. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o úvěru a zavázala se uhradit žalobci poskytnutou částku a smluvní úrok. Pro případ prodlení s úhradou byla ujednána smluvní pokuta. Smlouva byla uzavřena elektronicky na základě vyplněné žádosti o spotřebitelský úvěr. Tvrzení žalobce o poskytnutí částky ve výši 7 000 Kč je prokázáno sdělením [Anonymizováno] ze dne [datum] a dále potvrzením o realizované platbě.
5. Žalobce coby poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru.
6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel dne [datum] s žalovanou Smlouvou, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, což učinil týž den převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vždy nejpozději k 30. dni v měsíci splácet úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo z části kdykoliv během trvání Smlouvy. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla Smlouvou sjednána též smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobci tak vzniklo právo na uhrazení celé dlužné pohledávky dle Smlouvy ve výši 7 000 Kč, právo na uhrazení smluvního úroku v kapitalizované výši 2 800 Kč a právo na uhrazení smluvní pokuty v kapitalizované výši 1 561 Kč. Rovněž žalobci náleží zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Žalovaná na dlužnou pohledávku neuhradila ničeho ani po výzvě žalobce ze dne [datum].
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 7 000 Kč, a žalované tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit případný úrok z prodlení12. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. [adresa]: [právnická osoba].Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli uhradila další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaná ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala.13. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovanou, když dospěl k závěru, že žalovaná je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru ve výši 7 000 Kč (dlužná jistina), smluvního úroku v kapitalizované výši 2 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 561 Kč a v neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 252 Kč.15. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.