3 C 34/2026

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalovaných společně a nerozdílně domáhal zaplacení částky v celkové výši 78 373,90 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa], PSČ [adresa] (dále jen „ČS“), uzavřela se žalovanými dne [datum] Smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“), na základě které ČS umožnila žalovaným čerpání spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků žalovaným na účet ve sjednané výši 80 000 Kč a za dohodnutých podmínek. Žalovaní se ve smlouvě zavázali poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případné další platby, úvěr byl splatný pro případ prodlení v souladu se Smlouvou. Spolu se splátkami úvěru se žalovaní ve Smlouvě zavázali společně a nerozdílně hradit úroky z úvěru 15,99 % ročně. Žalobce však řádně uplatňuje úrok z úvěru ve výši, která odpovídá právním předpisům upravujícím spotřebitelské úvěry, tedy ve výši 12,00 % p.a. Tvrzené skutečnosti vyplývají z ustanovení Smlouvy o úvěru. Žalovaní se dostali do prodlení s úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy, a tak ČS využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila. Žalovaní byli vyzváni k úhradě dlužné částky s upozorněním, že dlužná částka bude zesplatněna ke dni [datum]. Pohledávka se tak stala splatnou k [datum] dle ustanovení Smlouvy. Celkový dluh žalovaných z výše uvedené Smlouvy tak tvoří: - dlužná jistina 75 596,90 Kč složená z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 74 163,20 Kč a z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 1 433,70 Kč, - úroky z prodlení ve výši 1 409,09 Kč kapitalizované ke dni postoupení pohledávky, - poplatky (ceny) ve výši 2 777,00 Kč. Dne [datum] uzavřela ČS s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené Smlouvy. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovaným dopisem ze dne [datum] a pohledávky přešly na nového věřitele ke dni [datum]. Vzhledem k tomu, že se žalovaní dostali do prodlení s úhradou svého dluhu, a rovněž nikterak nereagovali na výzvy žalobce k úhradě dluhu, žalobci nezbylo než domáhat se úhrady své pohledávky soudní cestou. Dne [datum] byla žalovaným zaslána předžalobní výzva dle §142a z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Navzdory této výzvě však žalovaní neuhradili ničeho.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovali.

3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaní nevyjádřili, žalobce vyjádřil svůj výslovný nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Proto soud ve věci nařídil jednání, kterého se 1. žalovaný zúčastnil prostřednictvím videokonferenčního zařízení, 2. žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], dokladu o čerpání úvěru, obratové historie úvěru, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanými dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovaným bezhotovostním způsobem v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaní se ve Smlouvě zavázali splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 507 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,99 % ročně s tím, že při řádném splácení a odpuštění splátek by se uplatnila zvýhodněná úroková sazba ve výši 14,18 % ročně. RPSN činila 17,86 %, při zvýhodněné úrokové sazbě by RPSN činila 15,89 %.

5. Z upomínek a oznámení o zesplatnění úvěru a z Výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaní řádně nespláceli ujednané splátky úvěru žalobce, proto byli právním předchůdcem žalobce upozorněni na povinnost uhradit dlužný nedoplatek splátek, jinak bude úvěr prohlášen za splatný. K zesplatnění úvěru došlo k datu [datum]. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalované k úhradě dlužné pohledávky včetně narůstajícího úroku a úroku z prodlení.

6. Smlouva o postoupení pohledávek včetně její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, prokazují aktivní legitimaci žalobce.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce dne [datum] uzavřel s žalovanými Smlouvu, na jejímž základě poskytl žalovaným v rámci úvěru peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaní se ve Smlouvě zavázali úvěr vrátit právnímu předchůdci žalobce v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 507 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,99 % ročně s tím, že při řádném splácení a odpuštění splátek by se uplatnila zvýhodněná úroková sazba ve výši 14,18 % ročně. RPSN činila 17,86 %, při zvýhodněné úrokové sazbě by RPSN činila 15,89 %. Smluvní strany se dohodly, že pokud žalovaní nesplní svou povinnost uhradit příslušnou splátku dle úvěrové smlouvy včas, má právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdce žalobce k datu [datum] zesplatnil úvěr žalovaných, k tomuto datu jistina úvěru žalovaných činila 76 941 Kč. Pohledávka ze Smlouvy byla postoupena žalobci, žalovaní byli o postoupení pohledávek řádně informováni. Žalobci tak dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbylé dlužné pohledávky dle Smlouvy. Žalovaní na dlužnou pohledávku již ničeho neuhradili, a to ani po výzvách. Žalobce před poskytnutím úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaných. Žalovaní uvedli příjmy ve výši 37 300 Kč měsíčně, což bylo žalobcem ověřeno v bankovních výpisech. Ačkoli žalovaní ve své žádosti o úvěr uvedli nulové výdaje, soud uplatnil normativní náklady na bydlení ve výši 16 307 Kč. Žalovaní dále uvedli, že nejsou zatíženi splátkami dřívějších úvěrů, žalobce však dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaní splácejí 5 dřívějších úvěrů s měsíčními splátkami v celkové výši 17 396 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 507 Kč měsíčně a nové splátkové zatížení tedy činilo 18 903 Kč. Žalovaným tak po odečtení nového splátkového zatížení zbyla k pokrytí životních nákladů částka 18 397 Kč měsíčně.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce a žalovaných došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků ve výši 80 000 Kč a žalovaným tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci, jemuž byly pohledávky postoupeny, vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. Žalobce řádně posoudil před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaných. Úvěrová smlouvy neobsahovala žádná zakázaná ani nepřiměřená ujednání. Úvěrová sazba i RPSN byla ujednána ve výši zcela obvyklé a odpovídající bankovním spotřebitelským úvěrům sjednaným v daném čase a místě.

12. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovanými jako dlužníky byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníkům byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužníci dluh řádně neuhradili. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovaným jako dlužníkům poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. [adresa]: [právnická osoba].Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaných, aby tvrdili a současně důkazně prokázali, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaní ostatně tuto skutečnost ani nerozporovali.

13. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovanými, když dospěl k závěru, že žalovaní jsou ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením nesplacené částky úvěru ve výši 78 373,90 Kč s příslušenstvím. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 136 Kč dle položky 2 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 17 040 Kč, tj. za 4 úkony právní služby po 4 260 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne [datum], 4 režijních paušálů za 4 úkony právní pomoci po 450 Kč a 21% DPH ve výši 3 956,40 Kč, celkem tedy [hodnota] Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovaným povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

15. Soud nepřiznal žalobci odměnu advokáta a režijní paušál za písemné podání ve věci samé (vyjádření) ze dne [datum], neboť toto podání bylo učiněno žalobcem na základě výzvy soudu za účelem prokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaných před poskytnutím úvěru. Šlo tedy o tvrzení a důkazy, které byl žalobce povinen uvést již v samotném návrhu. Soud nepřiznal žalobci ani odměnu advokáta v poloviční výši a režijní paušál za podání žalobce ze dne [datum], v němž žalobce toliko uvedl svůj nesouhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. V tomto podání se žalobce vyjadřoval pouze k procesnímu postupu soudu, a to tak, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. V tomto podání neuvedl žádnou novou okolnost týkající se věci samé. Soud má tak za to, že tento úkon nemůže být posuzován jako úkon právní služby, za který by žalobci náležela odměna dle § 11 odst. 1 nebo 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.