Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 999,97 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 705,11 Kč, částky 58,20 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 330,35 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky jistiny 4 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 99,50 Kč, smluvního úroku 6 374,73 Kč, poplatku za službu [Anonymizováno] “ 65,88 Kč a poplatku za službu [Anonymizováno] 165 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 330,35 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 58,20 Kč. Žalobce se domáhá zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, případně z titulu vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalobce v žalobě uvedl, že uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese [Anonymizováno]. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 57 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě, a to v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne [datum], konec kreditového rámce měl nastat dne [datum].
3. Žalobce tvrdí, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobce ověřil osobu žalovaného v registrech, a to výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, z registru neplatných dokladů, z registru hledaných osob, z registru politicky aktivních osob, z katastrálního rejstříku, z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobce vyhodnotil dané údaje a úvěr poskytl.
4. Žalovaný čerpal dne [datum] částku 5 000 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem částku 0,03 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a žalobce vypověděl uzavřenou smlouvu, o čemž byl žalovaný informován e-mailem dne [datum]. Od [datum] je žalovaný dle tvrzení žalobce v prodlení s úhradou celého úvěru.
5. Žalobce žádá zaplacení částky jistiny 4 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 99,50 Kč, smluvního úroku 6 374,73 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] 65,88 Kč a poplatku za službu [Anonymizováno] 165 Kč a smluvní pokuty ve výši 58,20 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny.
6. Žalobce dále žádá smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky splatné dne [datum]. Smluvní pokutu žádá žalobce po dobu 90 dnů a je v částce 58,20 Kč.
7. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil s tímto postupem už v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
8. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:
9. Přehled bankovních transakcí dokládá čerpání částky 5 000 Kč dne [datum] na účet, který uvedl žalovaný ve smlouvě.
10. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že z výpisu z bankovního účtu žalovaného vyplývá, že z předmětných účtů žalovaného byly realizovány desítky plateb za účelem různých her a sázek ve prospěch různých sázkařských společností jako [Anonymizováno] objemem výdajů pohlcujících drtivou většinu příchozích plateb, a to i v počtu více než 30 odchozích transakcí denně. Soud je toho názoru, že poskytovatel úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalované řádně a důkladně. Pokud by tak činil, měl zjistit, že se žalovaný potýká se závažnou hráčskou závislostí, která se projevovala enormním množstvím plateb realizovaných z bankovních účtů žalovaného, když měl žalobce výpisy z těchto účtů k dispozici.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Dalším důvodem pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která je 390,55 % ročně (1,07 % denně), což je zcela nepochybně lichevní výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. RPSN byla ujednána ve výši 2 449,66 %. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
16. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok ve výši 390,55 % ročně, byla smlouvy od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).
17. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.
18. Jak již bylo uvedeno výše, soud dále nemá za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalovaného byla zkoumána pečlivě.
19. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
20. Soud vzal dále v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
21. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.
22. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. [jméno FO] smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).
23. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).
24. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
25. V daném případě nelze Smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet. Důkazy předložené žalobcem svědčí jen o formálním zkoumání této otázky, žalobce se spokojil s údaji tvrzenými žalovaným, nežádal žádné doložení nebo doložení těchto tvrzení nepředložil. Nedostatečně zkoumal výpisy z běžného účtu žalovaného. Žalobce měl a mohl mít pochybnosti o správnosti uvedených údajů a měl žádat doložení těchto tvrzení.
26. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla Smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
27. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné Smlouvy částku 5 000 Kč. K zaplacení žádá částku úhradu jistiny v částce 4 999,97 Kč, ohledně této částky soud žalobě vyhověl, neboť v této výši se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný neprokázal, že by uhradil další částky.
28. Ohledně požadavku na zaplacení smluvního úroku, který byl sjednán ve zcela nepřiměřené výši 390,55 % ročně, což je lichevní úrok a dále ohledně požadavku na zaplacení poplatků za sjednané služby a smluvní pokuty, soud žalobu zamítl, neboť smlouva je dle názoru soudu absolutně neplatná. Soud zamítl také požadavek na zaplacení úroků z prodlení. Pohledávka žalobce je splatná v obecné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V tomto směru je třeba znovu upozornit, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto má soud za to, že žalovaný je schopen žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení úspěšný méně než z poloviny a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.