3 C 77/2026

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] domáhal po žalovaném zaplacení částky 17 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru ze dne [datum]. Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [č. účtu] dne [datum]. Dne [datum] žalovaný uzavřel s žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 4 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [č. účtu] dne [datum]. Dne [datum] žalovaný uzavřel s žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 1 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. [č. účtu] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne [datum], žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Žalovaný na svůj dluh uhradil 0 Kč. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobci v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobce byla neprodleně po potvrzení žalovaným žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) ZSÚ a Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst.

2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 000 Kč (čl. 2.

3 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: [datum], [datum], [datum], [datum]). Celková výše dluhu žalovaného ke dni podání návrhu na vydání EPR činí 15 250 Kč: Jistina + poplatek 13 250 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, Smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč, a to konkrétně ode dne [datum] (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne [datum]. Ke dni vyhotovení návrhu na EPR se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 4 300 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne [datum], žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil svým podáním ze dne [datum], v němž uvedl, že žalovaný nárok uznává toliko co do jistiny. Příslušenství pohledávky, zejména úrok, neuznává v uplatněné výši, neboť je považuje za nepřiměřené, respektive špatně vyčíslené. Žalovaný poukázal na to, že žalobce jejich oprávněnost neprokázal v požadovaném rozsahu. Žalovaný navrhl, aby soud přiznal žalobci pouze jistinu, případně příslušenství v zákonné nebo přiměřené výši.3. V návaznosti na vyjádření žalovaného reagoval žalobce svým přípisem ze dne [datum] tak, že sdělení žalovaného je třeba považovat za uznání nároku žalobce co do žalované jistiny ve výši 17 550 Kč. Žalobce dále navrhl, aby byl mezi účastníky uzavřen smír, podle něhož by byl žalovaný povinen uhradit žalobci částku 17 550 Kč a náklady soudního řízení, neboť toto znění smíru odpovídá obsahu podání žalovaného a představuje hospodárný způsob ukončení řízení.

4. Soud upozornil žalobce, že jeho podání ze dne [datum] není natolik určité, aby mohlo být považováno za konkrétní návrh na schválení soudního smíru. Žalobce byl vyzván, aby soudu sdělil, zda činí částečné zpětvzetí žaloby co do příslušenství jistiny s tím, že v tomto rozsahu žalovaný pohledávku uznal.

5. Podáním ze dne [datum] učinil žalobce částečné zpětvzetí žaloby co do příslušenství jistiny. Žalobce nadále trval na své žalobě v rozsahu jistiny ve výši 17 550 Kč a požadoval přiznat náhradu nákladů řízení.

6. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil s tímto postupem už v žalobě a ani žalovaný nepožadoval nařízení jednání, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

7. Ačkoli žalovaný uznal svým písemným podáním žalovanou jistinu, soud je i přesto povinen ve spotřebitelských věcech ověřit právní základ nároku a posoudit, zda není dán rozpor s kogentní úpravou a zda je respektována ochrana spotřebitele (ex officio přezkum). Jinými slovy, ani výslovné procesní uznání nároku nemůže nahradit povinnost soudu přezkoumat, zda uplatněné právo není v rozporu s kogentními normami a ochranou spotřebitele8. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o zápůjčce a zavázal se uhradit žalobci z titulu úvěru poskytnutou částku 10 000 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky na základě vyplněné žádosti o spotřebitelský úvěr. Smlouva odkazuje na Všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalovaný z titulu zápůjčky převzal od žalobce částku 5 000 Kč, a to dne [datum] bezhotovostní platbou na účet žalovaného, dále částku 4 000 Kč dne [datum] a částku 1 000 Kč dne [datum]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci zápůjčku společně s poplatkem ve výši 3 250 Kč do [datum]. Dle tvrzení žalobce žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný byl žalobcem upomínán výzvami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum]. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru.9. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Žalobce poskytl na základě smlouvy o zápůjčky žalovanému finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Dle obsahu smlouvy byl žalovaný povinen tyto prostředky spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč vrátit do [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru ke dni [datum]. Žalovaný finanční prostředky žalobci nevrátil ani po zaslaných písemných výzvách.10. Soud vyzval žalobce, aby doplnil svá tvrzení a označil důkazy k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobce svým přípisem ze dne [datum] sdělil soudu, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, což pravděpodobně povede k závěru soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy a k postupu podle pravidel bezdůvodného obohacení.11. S ohledem na výše uvedené nemá soud za prokázané, že by žalobce řádně zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalovaného, a to jak na straně příjmů, tak výdajů. Proces zkoumání úvěruschopnosti tak nelze považovat za řádný. Žalovaný neuhradil žalobci ničeho.12. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě, vzhledem k tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedena nebyla, respektive nebyla prokázána, nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou, vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí. Pokud bylo vůbec provedeno, bylo pouze formální a účelové. Žalobce nepředložil soudu žádné listiny, z nichž by vyplývala výše příjmů a výdajů žalovaného ani listiny, z nichž by vyplývaly další příjmy domácnosti. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smluv při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.13. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně, respektive není prokázáno, že by tak učinil. Důkazy, které by dokládaly tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného úvěr splatit, žalobce soudu nepředložil. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.14. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.15. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.16. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí, respektive žalobce o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neunesl důkazní břemeno. Pokud žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, učinil tak značně formálně. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepovažuje soud prokázané, pokud toto bylo zkoumáno, považuje to za formální, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.22. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).23. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.24. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).25. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).26. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.27. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby uzavřená mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným, je neplatná. Žalobce má právo toliko na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 10 000 Kč, žalovaný neuhradil žalobci tuto částku ani částečně. Žalovaný je tedy povinen vydat žalobci částku 10 000 Kč. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy a výši jistiny jako takové (ve výši 10 000 Kč), nikoli tvrzených 17 550 Kč, neboť tato částka zahrnuje kromě samotné jistiny také poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokutu, nemohl soud s ohledem na kogentní ustanovení spotřebitelské právní úpravy vydat rozsudek pro uznání, respektive mohl by jej vydat pouze do částky 10 000 Kč odpovídající jistině úvěru, tedy předmětnému bezdůvodnému obohacení. Ohledně této části nároku bylo tedy žalobě vyhověno (výrok II.). Soud však zamítl žalobu, pokud jde o částku 7 550 Kč odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokutě, neboť tyto položky nemohou být při vypořádání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatné úvěrové smlouvy zohledněny (výrok III.). Lhůtu ke splacení dlužné částky ve výši 10 000 Kč stanovil soud v rozhodnutí. Splatnost pohledávky žalobce teprve nastane po uplynutí stanovené lhůty. Až poté se dostane žalovaný do prodlení s plněním, pokud uvedenou částku neuhradí. V tomto směru je třeba poukázat na to, že žalovaný se k žalobě vyjádřil a neprojevil vůli stran splátkového kalendáře ani nesdělil nic ke svým aktuálním poměrům. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto má soud za to, že žalovaný je schopen žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok II.).28. Výrok I. o zastavení části řízení co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 250 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč se odvíjí od částečného zpětvzetí žaloby žalobcem, k němuž došlo podáním žalobce ze dne [datum].29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení úspěšný méně než z poloviny (byl zohledněn rozsah řízení, který byl dotčen zpětvzetím žaloby a ohledně kterého tedy žalobce zavinil částečné zastavení řízení, jakož i rozsah částečného zamítnutí žaloby) a žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.