Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 600 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 900 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení se zaplacením byť jediné splátky.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 11 480 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 080 Kč od [datum] do zaplacení a částky 2 500 Kč na náklady spojené s uplatněním pohledávky a částky 1 887 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 20 967 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a žalovanou. Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 14 400 Kč (Jistina), které byly žalované zaslány na účet č. [č. účtu] dne [datum]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 680 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne [datum], žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Zápůjčka byla žalované prokazatelně poskytnuta, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaná na svůj dluh uhradila 4 550 Kč. Touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaná zaškrtla řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění Obchodních podmínek žalobce. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobci v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobce byla neprodleně po potvrzení žalovanou žalované odeslána e-mailem na jí zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) ZSÚ a Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalované vyžádal informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalované (kdy žalovaná je dle § 84 odst.
2 ZSÚ povinna poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2.
3 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). Celková výše dluhu žalované ke dni podání návrhu na vydání EPR činí 21 580 Kč: Jistina + poplatek ve výši 19 080 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Smluvní pokuta je dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 14 400 Kč, a to konkrétně ode dne [datum] (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne [datum]. Ke dni vyhotovení žaloby se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 6 437 Kč. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného na částku 1 887 Kč. Žalobce zaslal žalované výzvu k úhradě dlužné částky dne [datum], žalovaná však na výzvu nereagovala a svůj dluh neuhradila.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná dne [datum] odpor, který následně svým podáním ze dne [datum] odůvodnila. Žalovaná uvedla, že se v minulém období dostala do těžké životní situace a pouze s obtížemi zvládala hradit potřeby k běžnému životu a myslela si, že tuto skutečnost vyřeší spotřebitelským úvěrem, díky čemuž se dostala do ještě větších problémů. Žalovaný nárok tak, jak je uveden v žalobě, žalovaná neuznala. Uvedený závěr žalovaná dovozuje ze skutečnosti, že Smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná. Tato neplatnost je dána dvěma skutečnostmi, a to hrubým rozporem parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy a nesplněním povinnosti věřitele (žalobkyně) posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka (žalované). Co se týče samotného kontraktačního procesu prostředky elektronické komunikace na dálku, nebyly naplněny požadavky daného právního jednání, a žalovaná shledávám tak uvedenou smlouvu neplatnou. Již 26. senát Nejvyššího soudu navázal na 20. senát (srov. usnesení ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 1741/2017) a v usnesení sp. zn. 26 Cdo 1230/2019, ze dne [datum] dospěl rovněž k závěru, že prostý email bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemného právního jednání. Žalovaná dále poukazuje na to, že ujednaná výše RPSN, která činila 2969 % p.a., je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná vznáší námitky i k ujednáním o sankcích, které považuje za nezákonné a nemravné, a to zejména smluvní pokuty, výši poplatků za jednotlivé úkony, které ve své podstatě představují umělé navýšení dlužné částky. Žalovaná poukazuje i na to, že nebyla ze strany žalobce řádně posouzena její úvěruschopnost před poskytnutím úvěru, neboť v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy již žalovaná měla jiné úvěry a nedokázala správně vyhodnotit dopady podmínek nabízeného úvěru. Žalovaná závěrem uvedla, že je připravena uhradit nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení, která činila 9 400 Kč, a požádala o možnost splátkového kalendáře se splátkami ve výši 900 Kč měsíčně s tím, že poslední 11. splátka bude činit 400 Kč.3. Soud ve věci nařídil na den [datum] jednání, z něhož se žalobce omluvil.
4. Soud vyzval žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to výzvou dle § 118a odst. 3 o.s.ř. V písemném vyjádření ze dne [datum] žalobce sdělil, že k prověření úvěruschopnosti žalované nedoplňuje žádná skutková tvrzení a navrhl, aby byl nárok obsažený v žalobě posuzován jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť nevyhovění výzvě dle § 118a odst. 3 o.s.ř. zřejmě povede k neplatnosti úvěrové smlouvy.
5. I z dalšího nařízeného jednání konaného dne [datum] se právní zástupce žalobce omluvil. Žalovaná se k oběma jednáním řádně dostavila.
6. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o zápůjčce a zavázala se uhradit žalobci poskytnutou částku a smluvní úrok. Smlouva byla uzavřena elektronicky na základě vyplněné žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalovaná ve svém písemném vyjádření potvrdila převzetí částky 14 400 Kč. Tvrzení žalobce o poskytnutí částky ve výši 14 400 Kč je prokázáno rovněž potvrzením [právnická osoba]. ze dne [datum].
7. Z potvrzení o provedených platbách má soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobci na účet č. [č. účtu] částku 2 000 Kč (dne [datum]), částku 3 000 Kč (dne [datum]) a na účet č. [č. účtu] částku 900 Kč ([datum]) a částku 900 Kč ([datum]). Celkem tedy žalovaná žalobci uhradila částku 6 800 Kč.
8. Soud je toho názoru, že poskytovatel úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalované řádně a důkladně. Pokud by tak činil, měl zjistit, že žalovaná již sjednala více úvěrových smluv a její majetková a příjmová situace jí nedovoluje všechny řádně splácet.
9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce provedl dle svého tvrzení šetření možností žalované úvěr splácet vyžádáním informace od žalované o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně lustrací ve veřejně dostupných databázích. Žalovaný však toto své tvrzení ničím nedokládá. Žalovaná namítla, že její úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána. Soud nezjistil, z kterých konkrétních skutečností a údajů žalobce dovodil úvěruschopnost žalované. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně. Nezjistil, že žalovaná je zatížena dalšími úvěry, s touto skutečností dostatečně nepracoval, nezohlednil ji. Důkazy, které by naopak prokazovaly tvrzení žalobce o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované úvěr splatit, žalobce nepředložil. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.
10. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z., vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované. Žalovaná však navíc tuto námitku v rámci soudního řízení vznesla.
11. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.
12. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované značně formálně. Zkoumání úvěruschopnosti žalované považuje soud za formální a nedostatečně pečlivé. Takový postup tedy vede k neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy.
18. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
19. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.
20. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).
21. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).
22. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
23. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby, uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je neplatná. Žalobce má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 14 400 Kč, žalovaná na tuto částku uhradila celkem [hodnota] Kč. K úhradě tedy zbývá celá částka 7 600 Kč. Lhůtu ke splacení dlužné částky stanovil soud v rozhodnutí a ve splátkách po 900 Kč měsíčně, jak žádala žalovaná a jak již ostatně v měsících dubnu a květnu 2025 žalobci hradila. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Úrok z prodlení v zákonné výši soud žalobci přiznal od uplynutí lhůty k vydání bezdůvodného obohacení dle předžalobní výzvy ze dne [datum], tedy od [datum]. Soud tedy žalobě vyhověl pouze částečně, a to co do nesplacené jistiny ve výši 7 600 Kč (výrok I). Ohledně dalšího požadavku žalobce na úhradu částky 11 480 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 080 Kč od [datum] do zaplacení a částky 2 500 Kč na náklady spojené s uplatněním pohledávky a částky 1 887 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II).
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení úspěšný méně než z poloviny a žalované žádné náklady řízení nevznikly, respektive nežádala přiznání práva na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.