Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 24 140,01 Kč.
II. Žaloba se zamítá co do částky 42 920,53 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 821,52 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 37 618,54 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 25 % ročně z částky 31 274,58 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení 67 060,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 37 618,54 Kč od [datum] do zaplacení, úrok 25 % ročně z částky 31 274,58 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 821,52 Kč. V žalobě uvedl, že společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO] poskytla dne [datum] žalované úvěr ve výši 35 000 Kč. Za úvěr se žalovaná zavázala zaplatit úhradu 14 000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 5 765 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště 14 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 76 920 Kč se zavázala splácet celkem [hodnota] měsíčními splátkami po 3 846 Kč. Žalovaná porušila úvěrovou smlouvu, nedodržela sjednané splátky. Dluh žalované představuje jistinu úvěru 31 274,58 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 6 343,96 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 12 203,95 Kč, úhradu za administrativní činnost 5 034,10 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště žalované 12 203,95 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se věřitelem žalované stal žalobce.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalobce svoji účast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby proběhlo v jeho nepřítomnosti.
3. Ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO] poskytla dne [datum] žalované úvěr ve výši 35 000 Kč. Spolu s poplatky za poskytnutí úvěru, které činily celkem [hodnota] Kč se zavázala žalovaná dlužnou částku splácet ve 20 měsíčních splátkách po 3 846 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO] postoupila pohledávku za žalovanou žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne [datum].
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce soudu nepředložil žádný důkaz o tom, zda skutečně pečlivě, či zda vůbec jeho právní předchůdce posuzoval schopnosti žalované úvěr splácet. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez vážných problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Žalobce neprokázal, a dokonce ani netvrdil, že jeho právní předchůdce postupoval v tomto úvěrovém případě v souladu s ustanovením § 86 s.ú. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované.
11. Protože žalovaná ve sjednané lhůtě ani později žalobci z poskytnutého úvěru ve výši 35 000 Kč dosud vrátila pouze 9 859,99 Kč (jde o celkovou částku, kterou žalovaná zaplatila na jistinu úvěru, úroky i poplatky s úvěrem související), na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila o částku 24 140,01 Kč (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalované představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalované poskytl a tím, co žalovaná dosud vrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se věřitelem této pohledávky stal žalobce. Soud proto uložil žalované povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 24 140,01 Kč, představující bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit.
12. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru ani úroků ve výši 25 %. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Protože úspěch žalobce nepředstavuje ani polovinu žalovaného nároku, nemohl soud žalobci přiznat náhradu nákladů soudního řízení. Žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Soud tedy o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.