Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 20 000 Kč.
II. Do částky 5 500 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 25 500 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení 1 452 Kč, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 25 500 Kč s úrokem z prodlení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne [datum]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 25 500 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 4 600 Kč, a dále smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 900 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které si žalovaná vybrala výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámila s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Žalovaná byla obeznámena s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření smlouvy. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil převodem na bankovní účet žalované [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol].
2. Poskytovatel spotřebitelského úvěru postoupil pohledávku vyplývající z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně příslušenství se všemi právy s nimi spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].
3. K návrhu žalobce byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované řádným způsobem doručit, a proto byl platební rozkaz soudem zrušen.
4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum], ke kterému se žalovaná nedostavila. Předvolání a žalobu má soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10. Předvolání k jednání i žaloba byly doručeny do vlastních rukou. Doručováno bylo do místa trvalého bydliště. Je věcí žalované, zda si zajistí vyzvedávání zásilek a fakticky se seznámí s obsahem písemností, které jí jsou doručovány. Zásilky se dostaly do sféry vlivu žalované a jsou považovány za doručené. Žalobce svou neúčast řádně omluvil. Soud při jednání rozhodl na základě předložených důkazů.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit do [datum]. Součástí ujednání byl i závazek uhradit sjednané poplatky, jak je zřejmé ze smlouvy o úvěru a ze všeobecných obchodních podmínek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou včetně jejího příslušenství byla postoupena žalobci. Z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že ke dni [datum] došlo ke zesplatnění úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou včetně jejího příslušenství byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalobci oznámeno dne [datum]. Žalovaná zůstala nečinná. K žalobnímu tvrzení se nevyjádřila, netvrdila žádné skutečnosti na obranu proti uplatněnému nároku, ačkoliv byla soudem k vyjádření vyzvána. Listiny se dostaly do sféry vlivu žalované, byly doručovány na adresu jejího trvalého bydliště.
6. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto skutkovému závěru. Žalovaná prostřednictvím internetových stránek [Anonymizováno] uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl úvěr zesplatněn. Právní předchůdce žalobce poskytnutí úvěru schválil, aniž provedl posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele a bankovním převodem poskytl na účet žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná byla povinna poskytnutý úvěr vrátit do [datum]. Žalovaná však v době splatnosti ani poté na dlužnou pohledávku žalobci nic neuhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se stal věřitelem žalované žalobce.
7. Právní poměry mezi žalobcem a žalovanou se řídí ustanovením § 2395 a následujícími zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. V souzeném případě se žalobce po žalované domáhá vrácení poskytnutého úvěru a poplatků, které se podle smlouvy o úvěru zavázala žalovaná zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Žaloba je pouze částečně důvodná.
15. V řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy. Soud zhodnotil smlouvu o úvěru podle shora uvedených ustanovení a dospěl k názoru, že je neplatná, neboť právní předchůdce žalobce neprovedl šetření úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 s. ú. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Neplatnost je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě a narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované.
16. Právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy o úvěru žalované poskytl částku 20 000 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, čímž se na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila. Pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení převzal na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobce. Soud proto žalované dle § 1970 o. z. uložil žalované povinnost vrátit žalobci částku, která jí byla bez právního důvodu poskytnuta, tj. částku 20 000 Kč představující její bezdůvodné obohacení.
17. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru ani na zaplacení smluvní pokuty. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení, neboť splatnost poskytnuté částky na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Nemohl tedy vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 452 Kč, přičemž tato částka představuje 56 % z celkové výše nákladů řízení, které žalobci vznikly (rozdíl úspěchu v řízení 78 % a úspěchu žalované v rozsahu 22 %). Náklady řízení žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 020 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 500 Kč za převzetí zastoupení a předžalobní výzvu realizovaných před podáním návrhu ve věci 2 x 300 Kč a dále za podání žaloby 400 Kč, dále tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %. Žalobci tedy vznikly náklady v celkové výši 2 593 Kč. Protože žalobce ve sporu uspěl z převažující části, zaplatí mu žalovaná 56 % těchto nákladů řízení, tj. částku 1 452 Kč k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1o.s.ř.).