Výrok
I. Řízení se co do částky 2 500 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 4 500 Kč.
III. Žaloba se zamítá co do částky 7 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 9 800 Kč od [datum] do zaplacení a co do částky 4 256 Kč.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 14 056 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částky 9 800 Kč od [datum] do zaplacení. V žalobě uvedl, že žalobce poskytl žalovanému prostřednictvím své webové stránky úvěr, úvěr se žalovaný zavázal zaplatit za úvěr úrok 40 % z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl splácet úrok přirostlý k úvěru každý měsíc. Jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 7 000 Kč. Předmětem žaloby je nesplacená část jistiny 7 000 Kč a smluvní úrok v kapitalizované výši 2 800 Kč.
2. Ještě před zahájením jednání ve věci vzal žalobce co do částky 2 500 Kč žalobu zpět z toho důvodu, že tato platba nebyla omylem žalovanému započtena na úhradu dluhu.
3. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. soud v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce svoji neúčast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti.
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným a dále z potvrzení o platbě považuje soud za prokázané, že dne [datum] poskytl žalobce žalovanému úvěr 7 000 Kč. Úvěr byl úročen úrokem 40 %. Žalobce jako důkaz předložil výpisy z účtu žalovaného za měsíc 2/2023, 3/23 a 4/23.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.
11. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí tak, jak mu ukládá zákon. Žalobce sice jako důkaz předložil listiny – shora citované výpisy z účtu žalovaného, avšak podle názoru soudu žalobce chybně vyhodnotil schopnost žalovaného úvěr splácet, když z předložených výpisů nevyplývá, že by žalovaný měl dostatečnou finanční rezervu na splácení úvěru. Žalobce tedy chybně posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.
12. Pokud poskytl žalobce žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
13. Předmětný žalobní nárok tedy soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo tím, že mu žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl částku 7 000 Kč. Žalovaný z toho žalobci dosud vrátil pouze 2 500 Kč. Dosud tedy nevydal žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 4 500 Kč.
14. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani na zaplacení smluvní pokuty. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.
15. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru, jakého účastníci ve sporu dosáhli. Žalobce neuspěl ani z poloviny žalovaného nároku, neboť předmětem žaloby byla celkem částka 14 056 Kč a žalobci bylo přiznána pouze částka 4 500 Kč. Z tohoto důvodu soud nemohl žalobci ani část nákladů řízení přiznat. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.