Výrok
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12 500 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 117,04 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 12 500 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. V žalobě uvedl, že [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěrový limit, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný ke dni podání návrhu na dluh nic nezaplatil. Žalobce v žalobě neuvedl, jaká částka měla být žalovanému poskytnuta. Teprve na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení žalobce uvedl, že žalovanému poskytl částku 10 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce se rovněž jednání nezúčastnil, svoji účast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti.
3. Žalobce soudu jako důkaz předložil Smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]. Namísto podpisu žalovaného se ve smlouvě nachází pouze vytištěné jméno [Jméno žalovaného] a SMS kód [Anonymizováno], přičemž z žádného důkazu, předloženého žalobcem nelze zjistit, zda žalovaný byl skutečně osobou, která smlouvu uzavřela. Úvěr měl být žalovanému poskytnut do tří dnů ode dne uzavření smlouvy. Soud souhlasí se žalobcem, že smlouvu lze uzavřít elektronicky avšak žalobce musí totožnost klienta, který smlouvu uzavřel, dostatečně prokázat. K prokázání totožnosti osoby, která se žalobcem citovanou smlouvu uzavřela, žalobce soudu nenabídl dostatečné důkazy.
4. Dále žalobce soudu jako důkaz předložil Přehled transakcí – den zúčtování [datum], částka 10 000 Kč poskytnuta na účet č. [č. účtu], avšak neposkytl soudu důkaz o tom, kdo měl ke dni poskytnutí této částky právo s účtem disponovat.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. V souzeném případě se žalobce po žalovaném domáhá podle shora citovaného ustanovení vrácení poskytnutých finančních prostředků a zaplacení úroků. Žaloba není důvodná.
7. Žalobce soudu nepředložil žádné další důkazy (kromě shora citované Smlouvy o úvěru a Přehledu transakcí), které by prokazovaly skutečné poskytnutí úvěru žalovanému. Úvěr měl být podle uzavřené smlouvy žalovanému poskytnut do 3 dnů ode dne uzavření smlouvy. Žalobce nepředložil soudu žádný důkaz o tom, že úvěr byl žalovanému žalobcem skutečně poskytnut.
8. Žalobce se nezúčastnil soudního jednání, proto mu soud nemohl poskytnout poučení o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť toto poučení lze poskytnout pouze při soudním jednání a důkazy musí účastníci navrhnout nejpozději do skončení prvního jednání tak, aby nedošlo k porušení zásady koncentrace řízení (§ 118b odst. 1 o.s.ř.). Soud neshledal důvod pro odročení jednání a poskytnutí lhůty žalobci k dodatečnému navržení důkazy, neboť žalobce nedoložil, že se jednání nemohl zúčastnit z důležitého důvodu. Navíc, lhůtu k dodatečnému navržení důkazů, může soud účastníkům poskytnout pouze při soudním jednání (viz ustanovení § 118b odst. 1).
9. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř., účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které musí ten který účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, z níž vyplývá, kdo je nositelem důkazního břemene. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní následky, jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (rozsudek NS 25 Cdo 3737/2009). Protože se žalobce domáhá splnění závazku z úvěrové smlouvy podle shora citovaného ustanovení § 2395 Občanského zákoníku, bylo povinností žalobce prokázat svá tvrzení o tom, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy a že žalované úvěr skutečně poskytl.
10. Důkazy předložené žalobcem podle názoru soudu dostatečně neprokazují tvrzení žalobce o tom, že žalobce žalovanému úvěr skutečně poskytl. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci i v takových případech, kdy určitá skutečnost významná pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. větou první) nebo vůbec (vzato objektivně) nemohla být prokázána (rozs. NS 23 Cdo 1722/2012). Na základě zhodnocení žalobcem předložených důkazů nelze učinit závěr ani o pravdivosti tvrzení žalobce ani o tom, že by bylo nepravdivé.
11. Žalobce z výše uvedených důvodů nese nepříznivé následky neunesení důkazního břemene v podobě zamítnutí žaloby.
12. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Náklady vznikly v tomto řízení pouze žalobci, kterému je však z důvodu neúspěchu ve věci nemůže soud přiznat. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.