Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 74 541 Kč do 90 ti dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částku 5 350 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 79 891 Kč od [datum] do zaplacení a částku ve výši 19 103,53 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 20 % p.a. z částky 74 714,15 Kč od 23. 1. 2025 do 15. 2. 2025, a úrok ve výši 12,75 % p.a. z částky 74 714,15 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 278 726 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky celkem [hodnota] Kč s příslušenstvím. V průběhu řízení vzal částečně žalobu zpět a předmětem sporu zůstala částka 98 994,53 Kč. Žalobce se domáhá zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru.
2. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, emailové komunikace, úvěrovou smlouvu č. [hodnota], a to dne [datum]. Smlouva byla podepsána formou vyplnění jedinečného kódu, který byl žalovanému za tím účelem poskytnut. Na základě smlouvy byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč, když část úvěru byla použita ke konsolidaci a zbytek úvěru ve výši 17 572 kč byl žalovanému vyplacen. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr a úrok v nominální úrokové sazbě 72,85 % p.a. Úvěr měl být splácen v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 839 Kč. Splátky byly splatné ke každému 17.dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem říjen 2024.
3. Žalobce uplatňuje právo na zaplacení, jistiny, úroků, smluvních pokut, nákladů vzniklých v souvislosti prodlením žalovaného.
4. Žalobce prověřil schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, a to lustrací v databázích, doklady o příjmech, prohlášení žalovaného.
5. Žalovaný uhradil ve splátkách celkem částku 5 350 Kč.
6. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru v souladu se smlouvou (bod 6.3). Úvěr byl zesplatněn k datu [datum].
7. Žalobce žádal zaplacení jistiny ve výši [PSČ obec], smluvní pokuty v celkové výši 21 411 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 600 Kč, úrok z úvěru ve výši 72,85 % p.a. za 90 dnů prodlení a následně od 91.dne ve výši 12,75 % p.a. a úroky z prodlení.
8. Před zahájením řízení ve věci samé vzal žalobce žalobu částečně zpět a řízení bylo zastaveno usnesením č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum].
9. Soud nařídil jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil.
10. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:
11. Návrh smlouvy o úvěru, dodatek ke smlouvě, dohoda o konsolidaci, oznámení o schválení úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru dokládá uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Úvěr byl ve výši 75 000 Kč a žalovaný měl celkem zaplatit 232 272 Kč ve splátkách, jak je tvrzeno v žalobě. Smluvený úrok byl ve výši 72,85 % p.a. (uvedeno ve smlouvě)., RPSN 100,73 %.
12. Z dokladu o vyplacení úvěru je prokázáno, že částka 17 572 Kč byla žalovanému poskytnuta dne [datum] bezhotovostně na jeho účet a částka 57 428 Kč byla vyplacena na vrub účtu [právnická osoba]. na konsolidaci předchozího úvěru.
13. Kopie občanského průkazu dokládá totožnost žalovaného. Z karty hodnocení klienta zjistil soud, že žalovaný uvedl výši svého příjmu 26 856 Kč, své výdaje uvedl ve výši 4 860 Kč, dále splátky žalobci ve výši 4 621 Kč a ostatní výdaje ve výši 9 481 Kč.
14. Výpisy z účtu žalovaného (pouze část výpisu dokládající příchozí platbu) dokládají jeho pravidelné příjmy - mzdu. Z úplných výpisů z účtu žalovaného za období tří měsíců před poskytnutím úvěru soud také zjistil, že žalovaný měl pravidelné výdaje za účelem sázek (tip sport), z výpisu jsou dále zřejmé opakované platby několikrát za den na stejný účet, platby jsou v řádech stokorun. Z výpisů soud dále zjistil, že žalovaný hospodařil s debetním zůstatkem. Soud z těchto výpisů učinil závěr, že poskytovatel úvěru měl zkoumat účel těchto opakovaných plateb. Z plateb pro „[právnická osoba] “ je zřejmé, že žalovaný vynakládal pravidelně částky na sázky.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuj zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která 72,85 % p.a., což je zcela nepochybně lichevní výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. Dle přehledu ČNB, ARAD byla běžná úroková sazba v září 2024 u spotřebitelských konsolidačních úvěrů poskytovaných bankami ve výši 6,31 % p.a. Překročení této sazby více jak 11x způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. RPSN byla sjednána na 100,73%, což je také sazba v rozporu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti, nikoliv jen k námitce dlužníka.
21. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).
22. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.
23. Soud dále nemá za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalovaného byla zkoumána pečlivě. Poskytovatel úvěru měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného, ale jen tu část, dokládající výši příjmu žalovaného. Dle názoru soudu měl a mohl od žalovaného žádat úplné výpisy za období před poskytnutím úvěru, čímž by získal ucelený přehled o způsobu hospodaření žalovaného a mohl náležitě posoudit, zda je žalovaný úvěruschopný. To ale žalobce neučinil, ačkoliv mohl a měl. Z výpisů by musel žalobce učinit závěr, že žalovaný využívá finanční prostředky na hry a sázky, což je velmi rizikový faktor, který musí v důsledku vést k závěru, že žalovaný je velmi rizikový klient, u kterého lze jen s obtížemi předpokládat, že bude plnit své finanční závazky. Poskytovatel úvěru by také zjistil, že žalovaný neměl na účtu pravidelně finanční rezervu pro úhradu splátek, neboť hospodařil s debetním zůstatkem. Soud tedy považuje zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za formální, neprovedené řádně a zodpovědně se snahou úvěr poskytnout a získat zisk ze sjednaného lichevního úroku.
24. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
25. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).
26. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
27. V daném případě nelze Smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet. Důkazy předložené žalobcem nesvědčí o pečlivém a ověřeném zkoumání, což soud hodnotí jako formální zkoumání této otázky. Poskytovatel úvěru nezkoumal hospodaření žalovaného, tím nezjistil a nevzal v úvahu zcela zřejmé rizikové chování žalovaného (sázky, hry), které plyne z opakovaných plateb uvedených ve výpisu z účtu. Dalším důvodem pro závěr o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy je lichevní úrok z úvěru. Tento závěr nemůže změnit ani skutečnost, že žalovaný podepsal, že si je výše úroku vědom. Tento závěr nemůže změnit ani částečné zpětvzetí žaloby po jejím podání, ke kterému došlo až poté, kdy byl žalobce vyzván, aby se vyjádřil k výši sjednaných úroků.
28. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla Smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. A § 580/1 o.z. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
29. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné Smlouvy částku 75 000 Kč. Po zápočtu provedených plateb v částce 5 350 Kč (žádné jiné platby žalovaný netvrdil) přiznal žalobci právo na zaplacení zbývající částky poskytnuté jistiny, tedy 74 541 Kč. V této výši se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný neprokázal, že by uhradil nějaké další částky.
30. Ohledně požadavku na zaplacení smluvního úroku, dále ohledně požadavku na zaplacení poplatků za sjednané služby a smluvní pokuty, soud žalobu zamítl, neboť smlouva je dle názoru soudu absolutně neplatná. Soud zamítl také požadavek na zaplacení úroků z prodlení. Pohledávka žalobce je splatná v nově stanovené lhůtě 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tato lhůta je stanovena s ohledem na výši dlužné částky, tak aby mohl žalovaný reagovat a případně sjednat splátkový kalendář. Žalovaný byl nečinný, ohledně jeho možností splatit dluh nic netvrdil.
31. Právo na náhradu nákladů řízení soud žalobci nepřiznal s odkazem na ustanovení § 150 o.s.ř. Žalobce si měl a mohl být vědom neplatnosti uzavřené smlouvy, přesto v předžalobní upomínce i v žalobě žádal plnění z této uzavřené a dle názoru soudu zcela neplatné smlouvy. Žalobce se již při uzavírání smlouvy choval v rozporu s dobrými mravy, a proto je soud toho názoru, že i přes podstatný úspěch ve sporu mu právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na výše uvedené nepřísluší.