Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 106 930,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 106 930,80 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 750,03 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 106 930,80 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 932,20 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 25 440,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uhrazení částek uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku. V žalobě uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [č. účtu], jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr na sporožirovém účtu až do sjednaného limitu ve výši 10 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru následně došlo k navýšení limitu na částku 96 000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 18,90 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního ceníku. Žalovaná byla oprávněna poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaná automaticky nabyla možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalované. Žalobce svou povinnost ze smlouvy splnil a žalovanému předmětný úvěr poskytl. Žalovaná své povinnosti nedodržela, proto na účtu žalované vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byl žalobce oprávněn úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu ze dne [datum], v níž banka současně vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky. Žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance žalovanou, údaje hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, byl porovnáván příjem a výdaje žalované. Vzhledem k výše uvedenému dluží žalovaná z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobci částku 106 930,80 Kč na jistině dluhu, částku 8 932,20 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 14,75 % p.a. počítaného z jistiny kontokorentu za období od 22. 4. 2024 do 11. 11. 2024, částku ve výši 9 750,03 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od [datum], kdy se žalovaný dostal do prodlení, do [datum] a dále smluvní úrok 14,75 % p.a. z částky 106 930,80 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 14,75 % p.a. z částky 106 930,80 Kč od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru, z dodatku k této smlouvě, ze všeobecných podmínek a ceníku má soud za prokázaný vznik i obsah závazku. Žalobce a žalovaná se dohodli, že žalobce poskytne žalované kontokorentní úvěr v částce 96 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala úvěr splatit do jednoho roku ode dne jeho čerpání. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Za poskytnutý kontokorent se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 18,90 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu, přičemž konkrétní poplatky jsou zjevné z výpisu poplatků. Úplným splacením kontokorentu žalovaná automaticky nabyla možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Vznik závazku dále podpůrně prokazují detaily zadané operace. Z výpisů z účtů má soud za prokázané, že žalovaná měla v březnu 2024 na kontokorentním účtu záporný zůstatek 106 930,80 Kč, přičemž k [datum] došlo k převodu dlužné částky na evidenční účet. Poslední výzva před podáním žaloby prokazuje, že ke dni [datum] došlo ke zesplatnění úvěru a k výpovědi smlouvy o sporožirovém účtu.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu s úvěrovým rámcem 96 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do jednoho roku ode dne jeho čerpání, úplným splacením kontokorentu žalovaná automaticky nabyla možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Za poskytnutý kontokorent se žalovaná zavázala platit úrok ve výši 18,90 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, a proto byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn a záporný zůstatek 106 930,80 Kč byl z kontokorentního účtu převeden na evidenční účet žalované.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 122 odst. 4 zákona o s. ú., u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.
11. Podle § 122 odst. 3 zákona o s. ú., souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200000 Kč.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Žaloba je důvodná. Žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru a poskytl jí peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky, sjednané poplatky a příslušenství vrátit ve sjednané lhůtě. Žalobní tvrzení je v souladu s předloženými listinnými důkazy, vzájemně tvoří logický celek. Žalobce prokázal svá tvrzení důkazy shora uvedenými. O podmínkách smlouvy byla žalovaná náležitě poučena a informována. Podmínky kontokorentního úvěru byly žalované řádně a srozumitelně oznámeny, jsou obsaženy ve smlouvě. Žalovaná zůstala zcela nečinná. Smlouva je v souladu § 2395 o. z. a násl. a § 122 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Výše požadovaných úroků odpovídá zákonnému omezení úroků dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalovaná svoji povinnost neplnila řádně, rozhodl žalobce o zesplatnění úvěru ke dni [datum] a důvodně se domáhá zaplacení výše uvedených částek. Žalovaná je tedy povinna uhradit dlužnou částku, smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení ve výši sazby platné v okamžiku prodlení. Kapitalizovaný smluvní úrok je vypočten za dobu od [datum] do [datum] (zesplatnění úvěru). Soud má dále za to, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, když žalobce vycházel z údajů poskytnutých bance žalovanou, údaje hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, byl porovnáván příjem a výdaje žalované. Soud tedy žalobě vyhověl.
14. Žalovaná dluh nesplnila, je tedy povinna uhradit dlužnou částku včetně smluvně sjednaných poplatků, smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši sazby platné v okamžiku prodlení. Ve vztahu k úrokům z prodlení je žalovaná prokazatelně v prodlení ode dne následujícího po splatnosti závazku, konkrétně tedy ode dne [datum], neboť ke dni [datum] došlo ke zesplatnění úvěru. Žalobci tak vznikl rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné neuhrazené částky, jehož výši a počátek prodlení soud shledává zákonu neodporující, odpovídající skutkovým zjištěním soudu. Výše zákonného úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce prokázal svá tvrzení důkazy shora uvedenými. Žalobní tvrzení je v souladu s předloženými listinnými důkazy, vzájemně tvoří logický celek.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 440,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 278 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 106 930,80 Kč sestávající z částky 5 380 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 490 Kč ve výši 3 672,90 Kč.