Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 844 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci další částku ve výši 27 184 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 678,64 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 051,86 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 168,34 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 8 % ročně z částky 17 287,28 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce uplatnil svůj požadavek na úhradu tvrzeného dluhu ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena se žalovanou.
2. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru 0486793 ze dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]. a žalovanou, když žalovaná by měla uhradit jednak poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a úrok v pevné výši 1 014 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru v částce 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost 2 770 Kč a úhradu za splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku 37 184 Kč uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum].
3. O zkoumání úvěruschopnosti žalované netvrdil žalobce ničeho. Na písemnou výzvu soudu doplnil tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti takto: Poskytovatel úvěru získal informace od žalované a tyto vyhodnotil a ověřil doklady od žalované a nahlédl do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík. Žalované se dotázal na rodinné, majetkové pracovní a jiné poměry a informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalované. Informace zaznamenal poskytovatel úvěru do Žádosti o úvěr ze dne [datum]. Žalovaná uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 8 333 Kč. Měsíční výdaje činí 8 250 Kč. Měsíční příjmy ostatních členů domácnosti činí celkem [hodnota] Kč a měsíční výdaje celé domácnosti činí celkem [hodnota] Kč. Dále žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná a má jednu vyživovací povinnost. Žalobce tvrdil, že poskytovatel úvěru ověřil informace ze zprávy ČSSZ, poštovních poukázek, oznámení o přiznání dávky, důchodového výměru, pracovní smlouvy, výplatních pásek a z výpisu z bankovního účtu, výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Poskytovatel úvěru vyhodnotil, že žalovaná je schopna úvěr splácet.
4. Žalobce požaduje zaplacení jistiny [Anonymizováno] Kč a sjednaný úrok 881,06 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 8 400 Kč, úhradu za administrativní činnost 2 373,95 Kč, úhradu za platby v hotovosti 3 085,71 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, dále žádal zaplacení smluvených úroků a úroků z prodlení.
5. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a to s účinností k [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem.
6. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila.
7. Smluvní vztah vznikl za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.).
8. Soud provedl následující důkazy:
9. Ze žádosti o úvěr datované [datum] zjistil soud, že žalovaná uvedla, že je svobodná a bydlí u rodičů, je na rodičovské dovolené. Má střední vzdělání. Pobírá rodičovský příspěvek 8 333 Kč. Má jednu vyživovací povinnosti. Hradí náklady na bydlení a energie 2 250 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 6 000 Kč. Příjmy dalších osob ve společné domácnosti jsou ve výši 25 474 Kč, dále důchod a sociální dávky 9 721 Kč. Výdaje celé domácnosti na bydlení a energie činí 4 500 Kč a do dopravu, jídlo a osobní náklady 12 000 Kč. Žalobce tvrdil, že příjmy žalované ověřil z výpisů z účtu, ale dle žádosti o úvěr nebyl žádný výpis z účtu předkládán, žalovaná uvedla, že účet nemá. Výši rodičovského příspěvku dokládá oznámení Úřadu práce Krajská pobočka [adresa] králové a poštovní poukázka.
10. Z čestného prohlášení žalované zjistil soud, že uvedla, že bydlí v bytě, který patří osobě blízké. S touto osobou sdílí domácnost, je s ní ve vztahu jako družka a žalovaná přispívá na energie a bydlení částku 2 250 Kč. Toto prohlášení je v rozporu s tvrzením žalované, že bydlí u rodičů (viz žádost o úvěr).
11. Žalobce předložil pracovní smlouvu [jméno FO], narozeného [Anonymizováno], bytem [adresa] uzavřenou [datum] se zaměstnavatelem Českomoravská bezpečnostní agentura. Pracovní poměr byl uzavřen na 25 hodin týdně. Pracovní poměr je uzavřen se zkušení dobou a výše mzdy není uvedena. Výplatní pásky jmenovaného, kterými je doložen příjem 24 232 Kč za [Anonymizováno] a 26 024 Kč [Anonymizováno] neoznačují zaměstnavatele. Z listin není zřejmé, jaký je vztah uvedené osoby a žalované, není ani uvedeno shodné bydliště. Potvrzení ČSSZ dokládá, že jmenovanému je vyplácen invalidní důchod, poštovní poukázka dokládá jeho výši 9 721 Kč.
12. Smlouva prokazuje poskytnutí úvěru žalované ve výši 20 000 Kč, závazek uhradit úrok a poplatky je v takové výši, jak je tvrzeno v žalobě (viz odst. 2) Celková dlužná částka byla ve výši 37 184 Kč. RPSN 272,44 %. Žalovaná měla dlužnou částku uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Pro případ porušení smlouvy byla sjednána povinnost hradit smluvní pokutu.
13. Přehled splácení – tabulka umoření dokládá existenci dluhu. Na dluh z této smlouvy uhradila žalovaná částku 5 156 Kč.
14. Žalované byly zaslány upomínky.
15. Ze systému ISAS podepsaného soudu je zjištěno, že proti žalované bylo [datum] zahájeno exekuční řízení.
16. Postoupení pohledávek prokazuje smlouva, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky.
17. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, když součástí ujednání byl i závazek uhradit sjednané poplatky a smluvní pokutu v případě porušení povinností, což je obsaženo ve smlouvě i ve všeobecných obchodních podmínkách.
18. Aktivní legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávky, k důkazu byla předložena také kopie oznámení o postoupení pohledávky adresovaná žalovanému.
19. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů, k nařízenému jednání se žalovaná nedostavila. V první řadě byl soud povinen zkoumat, zda je smlouva uzavřena platně.
20. Úsudek, zda úvěrová smlouva je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
21. Absolutní neplatnost smlouvy způsobuje také lichevní výše sjednaných úroků. RPSN u smlouvy činila 272,44 %. Ve smlouvě je úrok sjednán pevnou částkou. Poskytovatel úvěru ale dále požaduje zaplacení dalších různých poplatků, čímž dochází k navýšení plateb nad přiměřenou výši. Výše nákladů úvěru je zřejmá z výše RPSN. Judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu dlouhodobě nevychází pouze ze sjednaného úroku, ale z celkové ceny úvěru a z ekonomického smyslu transakce. Bankovní spotřebitelské úvěry se pohybují řádově v jednotkách až nižších desítkách procent RPSN. Výše RPSN u sjednané smlouvy je v takové výši, kterou lze hodnotit jako lichevní. V uvedené RPSN se skrývají další náklady, které prodražuji poskytnutý úvěr a jsou ve výši, kterou lze hodnotit jako nepřiměřenou, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.
22. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok, respektive RPSN výrazně vyšší (v řádech sta procent), byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004). Sjednané poplatky považuje soud za skrytou formu úroku, uvedené poplatky mají generovat poskytovateli úvěru další zisk. Ujednání takových poplatků je neplatné s odkazem na ustanovení § 1813/1 o.z. a § 1815 o.z.
23. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného. Soud vyhodnotil, že z důvodů nepřiměřené výše sjednaných smluvních úroků i RPSN jsou obě smlouvy absolutně neplatné.
24. Soud dále nemá za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalované byla zkoumána pečlivě a řádně. Poskytovatel úvěru vycházel z údajů žadatele, měl k dispozici listiny osvědčující příjmy osoby [jméno FO], ale netvrdí ani nedokládá, jaký je vztah mezi touto osobu a žalovanou. Dále není řešen rozpor mezi údajem žalované, že bydlí v bytě rodičů a jejím čestným prohlášením, že bydlí v domácnosti jiné osoby v pozici družky. Žalobce tvrdí, že měl k dispozici výpisy z účtu žalované. Ty však nebyly doloženy, v žádosti je zaškrtnuto, že účet žalovaná nemá. Poskytovatel úvěru žádným způsobem nedoložil, jak přezkoumal skutečné výdaje žalované. Soud považuje za podstatné skutečnost, že smlouvu o úvěru uzavřela pouze žalovaná, ona tedy byla zavázána hradit splátky úvěru, což při příjmu 8 333 Kč (rodičovský příspěvek) nebylo reálné s ohledem na tvrzené výdaje. Soud k výdajům za bydlení a energie uvádí, že je s podivem, že výdaje ve výši 2 250 Kč jsou uváděny i v jiných žádostech o úvěr. Soud nemůže tyto shody posoudit jinak, než že při uzavírání smlouvy zprostředkovatel (který jedná za poskytovatele úvěru), doporučí žadateli, jaká má být uvedena výše nákladů, aby mohl být úvěr poskytnut. Výše nákladů na bydlení ani dalších životních nákladů nebyla poskytovatele úvěru ověřována, respektive žádné tvrzení o ověření těchto nákladů žalobce ani přes výzvu soudu neučinil a ověření nedoložil. Žalovaná nemohla mít finanční prostředky na řádné a bezproblémové splácení úvěru v poměrně velké výši s ohledem na výši jejích příjmů splátka činila 1/3 příjmu). Uváděné příjmy jiných členů domácnosti nelze zahrnout, žádný spoludlužník ve smlouvě není ke splácení úvěru zavázán a ani není ověřen a vztah mezi příjmy třetí osoby a žalovanou. Údaje uváděné žalovanou jsou rozporné. Poskytnutím úvěru bez řádného a pečlivého ověření schopnosti žalované úvěr splácet, mohl poskytovatel úvěru snadno uvést žalovanou do dluhové pasti. K předložení všech důkazů o zkoumání úvěruschopnosti žalované byl vyzván. Soud uzavřel, že zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo jen formální a zcela nedostatečné. Zákonná povinnost tedy nebyla splněna.
25. Soud je toho názoru, že cílem poskytovatelů nebankovních úvěrů byl pouze generovaný zisk od osob, které při uzavírání úvěru jsou v nějaké tíživé finanční situaci a nejsou schopni náležitě zvážit své schopnosti hradit sjednané závazky v budoucnu a nejsou schopni posoudit, zda částka, která je požadována jako sjednaný úrok a další platby je adekvátní poskytované výši úvěru. Takové jednání pak vyhodnotil soud i ve světle současné judikatury jako jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a způsobuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru.
26. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).
27. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
28. Sjednanou smlouvu hodnotí soud jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, kdy sjednaná výše úroku, respektive RPSN je lichevní a dále z důvodů pouze formálního zkoumání úvěruschopnosti žalované. V řízení nebylo prokázáno, že ze strany poskytovatele úvěru došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovanou splácet. Důkazy předložené žalobcem svědčí jen o formálním zkoumání této otázky, jak vysvětlil soud výše, údaje poskytoval úvěru řádně nezkoumal a nevyhodnotil. Tento závěr nemůže změnit ani skutečnost, že žalovaná částečně své smluvní povinnosti plnila a po určitou dobu sjednané splátky hradila. Tyto splátky započetl soud na úhradu jistiny, neboť další sjednané platby hodnotí soud jako neplatné.
29. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalované úvěr, hodnotí soud předloženou smlouvu od počátku za neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smluv je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
30. Po právní stránce posuzuje soud žalobu podle následujících ustanovení.
31. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
32. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
33. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
34. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
35. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
36. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
37. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
38. Soud posoudil uzavřené smlouvy jako absolutně neplatné, neboť poskytoval úvěru sice zkoumal úvěruschopnost žalované, ale dle názoru soudu jen zcela formálně, poskytnuté údaje řádně nevyhodnotil, neověřil. Dále sjednal lichevní úrok, respektive RPSN mnohonásobně převyšující běžnou výši RPSN u spotřebitelských úvěrů. Žalobce má tedy právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení, a to nevrácené částky poskytnutého úvěru.
39. Žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaná uhradila 5 156 Kč, tato částka je započtena na jistinu. Žalovaná je povinna uhradit částku 14 844 Kč.
40. Soud uložil žalované povinnost uhradit dlužnou částku ve splátkách. Žalovaná není dosud v prodlení s úhradou dluhu, neboť tato povinnost je dána až rozhodnutím soudu. Soud přiznal žalované možnost úhrady dluhu ve splátkách. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
41. Ve zbývající části tedy požadavku na úhradu dalších sjednaných částek, smluvní pokuty, sjednaných poplatků a úroků a úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta.
42. Právo na náhradu nákladů řízení nebylo žalobci přiznáno, neboť neúspěch žalobce byl vyšší neš úspěch. Žalované náklady řízení nevznikly.