Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18 386 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 2 411,52 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 561,17 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 18 887,13 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 675,78 Kč od [datum] do zaplacení a další částku ve výši 3 289,78 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném uhrazení částek specifikovaných ve výrokové části tohoto rozhodnutí. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky. Věřitel naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména kontrolou v několika registrech a databázích, výpočtem tzv. MLS a důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se tedy zavázal poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý úvěr společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 20 900 Kč, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4,00 % z aktuální dlužné částky, splatnost splátky byla stanovena vždy na 20. den v měsíci. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné a nepravidelné poplatky V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 20 900 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 2 514 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce tedy úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalobce eviduje ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 21 675,78 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 18 887,13 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalovanému poskytnuta a kterou žalovaný neuhradil), poplatků za pojištění ve výši 688,65 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč. Náhrada účelně vynaložených nákladů žalobce činí 300,- Kč za měsíc vymáhání. Ohledně smluvní pokuty ve výši 1500 Kč žalobce uvedl, že dle smlouvy a úvěrových podmínek byl žalobce oprávněn v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný úrok, úrok ve výši 26,28% p.a., kapitalizovaný úrok z prodlení a úrok z prodlení v zákonné výši.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, zůstal nečinný.
3. O zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky tvrdil žalobce jen obecné údaje. Soud proto vyzval žalobce, aby učinil konkrétní tvrzení a doložil důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce na výzvu soudu nereagoval.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do úvěrového rámce 20 900 Kč, roční úroková sazba byla stanovena na 26,28 %, RPSN byla 29,7 %.
5. Dle smlouvy o úvěru prohlásil žalovaný, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v podnájmu. Jeho čistý měsíční příjem je tvořen částku 25 000 Kč, výdaje částkou 13 000 Kč, splácí úvěry ve výši 7 000 Kč a ostatní výdaje má 5 000 Kč. Dle úvěrové zprávy bylo žalovanému opakovaně odmítnuto poskytnutí revolvingového úvěru. Z ověření bonity MLS a z karty klienta soud zjistil, že žalobce provedl výpočty bonity na základě údajů sdělených žalovaným a údajů dostupných z veřejných rejstříků.
6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný v rámci revolvingového úvěru od žalobce čerpal celkovou částku 20 900 Kč, na úvěr uhradil částku 2 514 Kč.
7. Z výzvy ke splacení celého úvěru je zřejmé, že žalobce tedy zesplatnil ke dni [datum].
8. Soud ze své úřední činnosti zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] (tedy přede dnem uzavření předmětné úvěrové smlouvy) jinou úvěrovou smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč. Uvedené dokládá návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v jiné než předmětné věci.
9. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel se žalobcem dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do úvěrového rámce 20 900 Kč, roční úroková sazba byla stanovena na 26,28 %, RPSN byla 29,7 %. Žalovaný v rámci revolvingového úvěru od žalobce čerpal celkovou částku 20 900 Kč, na úvěr uhradil částku 2 514 Kč. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum].
10. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2) je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3) změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
16. Po provedeném důkazním řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.
17. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, avšak na straně dlužníka vystupovala fyzická osoba – spotřebitel. Na tuto smlouvu se tedy vztahují i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
18. Posouzení souladu postupu žalobce s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nelze omezit pouze na přezkum formálních kroků věřitele při zjišťování bonity spotřebitele. Ve světle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 je třeba zkoumat též materiální stránku věci, tedy zda spotřebitel byl v době uzavření smlouvy objektivně schopen závazek plnit, a zda případné nedostatky v procesu posouzení mohly vést k poskytnutí úvěru osobě, která úvěruschopná nebyla. Žalobce ale žádné důkazy a konkrétní tvrzení, mimo velmi stručných údajů ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, neuvedl a nedoložil. Žalobce disponoval pouze kartou klienta a výpočty MLS (maximální limit splátky), konkrétně však netvrdil ani nedoložil, zda a jak údaje uvedené žalovaným ověřil, jaké dokumenty si k ověření faktických příjmů a výdajů žalovaného vyžádal, jak porovnal a vyhodnotil fakticky zjištěné údaje.
19. Úsudek, zda je úvěrová smlouva platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit také z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
20. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a 33 Cdo 1819/2023. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
21. Soud v daném případě uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná z důvodů neprokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Na to navazuje úvaha o splatnosti dlužné jistiny, neboť žalobci lze přiznat pouze právo na úhradu dosud nesplacené jistiny.
22. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany poskytovatele úvěru došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet. Žalobce doložil pouze ověření bonity MLS, kartu klienta a úvěrovou zprávu, poskytovatel úvěru úvěruschopnost dostatečně nezkoumal, respektive neprokázal, že by tak činil. Nezkoumal skutečné příjmy a výdaje žalovaného, neověřil si jeho schopnost úvěr splatit. Poskytovatel úvěru nedoložil žádné listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, netvrdil dostatečně konkrétní skutečnosti, které zjistil. Soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze formálně. Například žalobce měl a mohl posoudit výplatní pásky či výpis z účtu žalovaného, ze kterého by získal přehled o finanční situaci a schopnosti žalovaného úvěr splatit. Zkoumání úvěruschopnosti pouze formálním způsobem bez ověření tvrzení nelze považovat za řádné zkoumání této otázky. Žalobce neunesl břemeno důkazní o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Pouhé údaje zjištěné od žalovaného bez hlubšího ověření těchto údajů nelze považovat za řádné a pečlivé zkoumání úvěruschopnosti klienta.
23. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, považuje soud tuto smlouvu od počátku za neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. To je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
24. Z výše uvedeného je zřejmé, že v daném případě je smlouva absolutně neplatná z důvodů pouze formálního zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
25. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 20 900 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 2 514 Kč. Ani částečný zápočet této částky na úhradu úroků a pojištění nemá oporu v zákoně, neboť z důvodů absolutní neplatnosti označené smlouvy není žalovaný povinen sjednané úroky a pojištění hradit. K zaplacení žádá žalobce částku jistiny, poplatky za pojištění, náklady na vymáhání, smluvní pokutu, kapitalizovaný úrok, úrok ve výši 26,28% p.a., kapitalizovaný úrok z prodlení a úrok z prodlení v zákonné výši. Ohledně jistiny soud žalobě vyhověl, neboť žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 20 900 Kč, žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 2 514 Kč, žalovaný se tedy bezdůvodně obohatil co do rozdílu uvedených částek, tedy co do částky 18 386 Kč. Žalovaný neprokázal, že by uhradil nějakou další částku. Úrok z prodlení přiznán nebyl. Žalovaný není dosud v prodlení s úhradou této dlužné částky, neboť tato povinnost je dána až rozhodnutím soudu. S ohledem na výši dlužné částky, rozhodl soud o jeho povinnosti zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Žalovaný netvrdil ohledně schopnosti dlužnou částku splatit ničeho. Nebyl přiznán ani požadavek na zaplacení poplatku za pojištění, nákladů na vymáhání, smluvní pokuty, kapitalizovaného úroku, úroku ve výši 26,28% p.a., kapitalizovaného úroku z prodlení. Tyto částky nelze žalobci přiznat s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy, uvedené platby tedy nebyly platně sjednány.
26. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 150 o.s.ř. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť smlouva byla uzavřena neplatně, tuto neplatnost způsobil žalobce, který nesplnil řádně zákonem uložené povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Při podání žaloby si žalobce musel být vědom povinnosti tvrdit skutečnosti týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a také mu již byla známa rozhodovací praxe soudů související se závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodů rozporu s dobrými mravy. Neplatnost smlouvy byla žalobcem a soud v tomto jednání spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které nelze žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto sporu přiznat. Z těchto důvodů soud žalobci žádné právo na úhradu (byť částečnou) nákladů řízení, nepřiznal.