Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení a další částky ve výši 4 000 Kč a ve výši 6 120 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uhrazení částek uvedených ve výrokové části tohoto rozhodnutí. V žalobě uvedl, že nabyl předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] se společností [právnická osoba]. Právní předchůdce žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno]. Žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobce výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný byl povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 25. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne [datum] byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum]. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 14 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 10 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku v kapitalizované výši 4 000 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V žalobě dále žalobce uvedl, že pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu v kapitalizované výši 6 120 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, zůstal nečinný.
3. O zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky tvrdil žalobce jen obecné údaje. Soud proto vyzval žalobce, aby učinil konkrétní tvrzení a doložil důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce na výzvu soudu nereagoval.
4. Ze smluv o spotřebitelském úvěru, smluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr do výše 30 000 Kč, úroková sazba byla sjednána na 40 % měsíčně (480 % ročně), RPSN činila 5 513,36 %. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.
5. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne [datum] částku 10 000 Kč.
6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s měsíčním příjmem 29 937 Kč, měsíční výdaje označil částkou 4 860 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovanému bylo poskytováno velké množství nebankovních úvěrů od dalších poskytovatelů. Konečné zůstatky na účtu žalovaného byly každý přezkoumávaný měsíc minimální.
7. Dopis o zesplatnění spotřebitelského úvěru prokazuje, že úvěr byl splatný ke dni [datum].
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku prokazují, že žalovaný byl o změně věřitele informován.
9. Soud dále ze své úřední činnosti zjistil, a to konkrétně z dalších návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v jiných věcech, že žalovanému byly již přede dnem uzavření úvěrové smlouvy s právním předchůdcem žalobce poskytnuty další nebankovní úvěry v částce 45 464,84 Kč a 10 000 Kč. Soud dále zjistil, že žalovaný je zatížen taktéž exekučně.
10. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr do výše 30 000 Kč, úroková sazba byla sjednána na 40 % měsíčně (480 % ročně), RPSN činila 5 513,36 %. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, konečná splatnost úvěru byla stanovena zesplatňovacím dopisem ke dni [datum]. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne [datum] částku 10 000 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobce, o čemž byl žalovaný informován.
11. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2) je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3) změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
17. Po provedeném důkazním řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.
18. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, avšak na straně dlužníka vystupovala fyzická osoba – spotřebitel. Na tuto smlouvu se tedy vztahují i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
19. Posouzení souladu postupu žalobce s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nelze omezit pouze na přezkum formálních kroků věřitele při zjišťování bonity spotřebitele. Ve světle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 je třeba zkoumat též materiální stránku věci, tedy zda spotřebitel byl v době uzavření smlouvy objektivně schopen závazek plnit, a zda případné nedostatky v procesu posouzení mohly vést k poskytnutí úvěru osobě, která úvěruschopná nebyla. Žalobce ale žádné důkazy a konkrétní tvrzení, mimo velmi stručných údajů v žádosti o spotřebitelský úvěr, neuvedl a nedoložil.
20. Soud zkoumal i otázku platnosti smlouvy s ohledem na rozpor s dobrými mravy. Ve smlouvě byl sjednán zcela přehnaný úrok 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně, RPSN činila 5 513,36 %. Tuto výši lze hodnotit jako lichevní (více než 5 000 % ročně). Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, lichevní, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).
21. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.
22. Úsudek, zda je úvěrová smlouva platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit také z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
23. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a 33 Cdo 1819/2023. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
24. Soud v daném případě uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná i z důvodů neprokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Na to navazuje úvaha o splatnosti dlužné jistiny, neboť žalobci lze přiznat pouze právo na úhradu dosud nesplacené jistiny.
25. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
26. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany poskytovatele úvěru došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet. Žalobce doložil pouze žádost o spotřebitelský úvěr, poskytovatel úvěru úvěruschopnost dostatečně nezkoumal, respektive neprokázal, že by tak činil. Nezkoumal skutečné příjmy a výdaje žalovaného, neověřil si jeho schopnost úvěr splatit. Poskytovatel úvěru nedoložil žádné listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, které zjistil. Soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze formálně. Například právní předchůdce žalobce měl a mohl posoudit výpis z účtu žalovaného, ze kterého by získal přehled o finanční situaci a schopnosti žalovaného úvěr splatit. Pakliže by tak učinil, musel by dojít k závěru, že příjmy žalovaného jsou tvořeny převážně dalšími nebankovními úvěry, a tedy nemůže být úvěruschopný. Zkoumání úvěruschopnosti pouze formálním způsobem bez ověření tvrzení nelze považovat za řádné zkoumání této otázky. Žalobce neunesl břemeno důkazní o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Pouhé údaje zjištěné z žádosti o úvěr bez hlubšího ověření těchto údajů nelze považovat za řádné a pečlivé zkoumání úvěruschopnosti klienta.
27. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, považuje soud tuto smlouvu od počátku za neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. To je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
28. Z výše uvedeného je zřejmé, že v daném případě je smlouva absolutně neplatná ze dvou důvodů, a to z důvodů požadavku na úhradu lichevního úroku (skrytého pod označení poplatek za úvěr) a z důvodů pouze formálního zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
29. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobce nezaplatil žádnou částku. Tato tvrzení žalovaný nijak nesporoval. K zaplacení žádá žalobce částku jistiny, kapitalizovaný úrok, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení. Ohledně jistiny soud žalobě vyhověl, neboť v této výši se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný neprokázal, že by uhradil nějakou částku. Úrok z prodlení přiznán nebyl. Žalovaný není dosud v prodlení s úhradou této dlužné částky, neboť tato povinnost je dána až rozhodnutím soudu. S ohledem na výši dlužné částky, rozhodl soud o jeho povinnosti zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Žalovaný netvrdil ohledně schopnosti dlužnou částku splatit ničeho. Nebyl přiznán ani požadavek na zaplacení smluvní pokuty a kapitalizovaný úrok. Tyto částky nelze žalobci přiznat s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy, uvedené platby tedy nebyly platně sjednány.
30. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 150 o.s.ř. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť smlouva byla uzavřena neplatně, tuto neplatnost způsobil právní předchůdce žalobce, který nesplnil řádně zákonem uložené povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Při podání žaloby si žalobce musel být vědom povinnosti tvrdit skutečnosti týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a také mu již byla známa rozhodovací praxe soudů související se závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodů rozporu s dobrými mravy. Neplatnost smlouvy byla způsobena právním předchůdcem žalobce a soud v tomto jednání spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které nelze žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto sporu přiznat. Z těchto důvodů soud žalobci žádné právo na úhradu (byť částečnou) nákladů řízení, nepřiznal.