Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 34 982,26 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem květen 2026, pod ztrátou výhody splátek, do úplného zaplacení.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částku 679,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 661,56 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 39 705,62 Kč a smluvní pokutu v částce 1 696,15 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 35 661,56 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 34 982,26 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 679,30 Kč a dále žádal smluvní úrok ve výši 39 705,62 Kč a částku 1 696,15 Kč z titulu smluvní pokuty. Žalobce se domáhá zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, případně z titulu vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalobce v žalobě uvedl, že uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese [Anonymizováno] Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě, a to v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne [datum], konec kreditového rámce měl nastat dne [datum].
3. Žalobce tvrdí, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobce ověřil osobu žalovaného v registrech, a to výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, z registru neplatných dokladů, z registru hledaných osob, z registru politicky aktivních osob, z katastrálního rejstříku, z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobce vyhodnotil dané údaje a úvěr poskytl.
4. Žalovaný čerpal dne [datum] částku 11 500 Kč, dále dne [datum] částku 11 210 Kč a dne [datum] částku 12 303 Kč. Celkem čerpal 35 013 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem částku 30,60 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a žalobce vypověděl uzavřenou smlouvu, o čemž byl žalovaný informován e-mailem dne [datum]. Od [datum] je žalovaný dle tvrzení žalobce v prodlení s úhradou úvěru.
5. Žalobce žádá zaplacení jistiny 34 982,26 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 679,30 Kč, smluvní úrok 39 705,62 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny.
6. Žalobce dále žádá smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky splatné dne [datum]. Smluvní pokutu žádá žalobce po dobu 90 dnů a je v částce 1 696,15 Kč.
7. Soud nařídil jednání, ke kterému se žalobce nedostavil. Neúčast omluvil. Žalovaný při jednání namítl, že nebyla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost. V době poskytnutí úvěru žalovaný toto neřešil, potřeboval peníze, měl osobní problémy, neřešil výši úroku, neuvědomil si, že úrok je uveden v denní sazbě. Jeho osobní ani majetkové poměry nikdo nezkoumal. Jen uvedl nějaké údaje do formuláře, nelhal, ale uvedl co nejnižší náklady. Žádný výpis z účtu od něho nebyl požadován. Žalovaný není schopen doložit, jaké částky žalobci celkem uhradil.
8. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:
9. Přehled bankovních transakcí dokládá čerpání částky 11 500 Kč dne [datum], částky 12 303 Kč dne [datum] a částky 11 210 Kč dne [datum]. na účet, který uvedl žalovaný ve smlouvě.
10. Výpis posouzení úvěruschopnosti dokládá zkoumání této otázky. Žalovaný uvedl počet členů domácnosti, výši měsíčních výdajů na půjčky 12 000 Kč, výši pravidelných výdajů na bydlení 2 000 Kč měsíčně, zbytné výdaje uvedl v částce 2 000 Kč a měsíční čistý příjem v částce 47 303 Kč.
11. Ze smlouvy zjistil soud, že celková maximální výše úvěru byla v částce 80 000 Kč, platnost doby kreditního rámce byla do [datum]. RPSN činila 1618,55 %, úroková pevná sazba byla denní ve výši 0,983%. Poplatek za vyplacení tranše úvěru činil 1,99 % z čerpané částky.
12. Z výpisů z účtu žalovaného za 3 měsíce před poskytnutím úvěru zjistil soud, že veškeré finanční prostředky spotřebovával. Z výpisu je prokázáno, že hradil další úvěru. Dále je prokázáno, že vynakládal finanční částky na různé sázky, a to zejména na portálu [Anonymizováno].
13. Žádné další důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyly předloženy, ačkoliv byl k tomu žalobce usnesením vyzván.
14. Soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda je uzavřená smlouva platná. Zkoumá, zda neplatnost smlouvy nezpůsobuje jednak sjednání lichevní výše úroku a dále, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť neřádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.
15. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která je 358,795 % p.a., RPSN 1 618,55 %, což je zcela nepochybně lichevní výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
16. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Soud dále posuzoval, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Soud nemá z listiny Výpis posouzení úvěruschopnosti za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalovaného byla zkoumána pečlivě. Pouhým vyplněním několika údajů v dotazníku nemůže žalobce s náležitou pečlivostí, s jakou je povinen postupovat, přezkoumat, v jaké finanční situaci se žalovaný skutečně nachází a zda je schopen své závazky plynoucí ze smlouvy plnit. Soudu se jeví nepravděpodobné, že by měl žalovaný jen takové výdaje, jaké uvádí, zejména s ohledem na skutečnost, že uvedl v domácnosti 3 osoby, z toho dvě výdělečné. Výši příjmu druhé osoby žalobce nezkoumal, nezkoumal výši nákladů se zajištěním bydlení, energií, stravy a ostatní náklady na běžné denní potřeby. Spokojil se s vyplněním formuláře. Pokud by žalobce skutečně ověřil výpisy z účtu žalovaného, zjistil by, že pravidelně a často vynakládá finanční částky na sázky a dle názoru soudu by poté měl uzavřít, že žalovaný je osoba, která není úvěruschopná.
22. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
23. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Spotřebitel u jednání tuto námitku uplatnil. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
24. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.
25. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. [jméno FO] smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).
26. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).
27. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
28. V daném případě nelze Smlouvu o úvěru považovat za platnou ze dvou důvodů. Jednak byl sjednán lichevní úrok, který způsobuje absolutní neplatnost smlouvy a za druhé v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet. Důkazy předložené žalobcem svědčí jen o formálním zkoumání této otázky, žalobce se spokojil s údaji tvrzenými žalovaným, nežádal žádné doložení nebo doložení těchto tvrzení nepředložil. Nezkoumal například výpisy z běžného účtu žalovaného, ze kterých by plynulo, že životní náklady rodiny žalovaného jsou jen v tvrzené výši. Žalobce měl a mohl mít pochybnosti o správnosti uvedených údajů a měl žádat doložení těchto tvrzení. Z výpisů by také poskytovatel úvěru zjistil vynakládání finanční prostředků na sázky, což dle názoru soudu nemůže vést k závěru o úvěruschopnosti žalovaného.
29. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla Smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
30. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné Smlouvy částku 35 013 Kč, po zápočtu tvrzené uhrazené částky, když žalovaný není schopen doložit úhradu vyšší částky, soud vyhověl žalobě ohledně částky 34 982,26 Kč.
31. Ohledně požadavku na zaplacení poplatku za vyplacení tranší úvěru, smluvního úroku, který byl sjednán ve zcela nepřiměřené výši 358,795 % ročně, což je lichevní úrok a dále ohledně požadavku na zaplacení smluvní pokuty, soud žalobu zamítl, neboť smlouva je dle názoru soudu absolutně neplatná. Soud zamítl také požadavek na zaplacení úroků z prodlení. Pohledávka žalobce je splatná ve splátkách, jak je uvedeno shora. Výše splátek odpovídá současným možnostem žalovaného, který je nyní v pracovní neschopnosti a není jisté, zda mu jeho zdravotní stav umožní pracovat v oboru, ve kterém pracoval. Splátky jsou stanoveny pod ztrátou výhody splátek, neuhrazením jedné splátky může žalobce žádat úhradu celé zbývající dlužné částky.
32. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 150 o.s.ř. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť smlouva byla uzavřena neplatně, tuto neplatnost způsobil žalobce, který nesplnil řádně zákonem uložené povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Přesto požadoval žalobce zaplacení smluvních lichevních úroků, smluvní pokuty, což považuje soud za nemravné.