Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 803 Kč do 60ti dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci další částku 20 388 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 952,87 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 005,85 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 131,94 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 8 % ročně z částky 9 802,30 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]. a žalovanou, když žalovaná byla povinna uhradit jednak poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a další částku - úrok v pevně sjednané výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení ve výši 2 077 Kč, úhradu za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Žalovaná se zavázala splácet celkovou částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradila dne [datum] ve výši 522 Kč.
2. Žalovaná uhradila celkem částku 10 197 Kč.
3. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce zkoumal řádně úvěruschopnost žalované, vycházel z údajů, které žalovaná sdělila a jsou zaznamenány v žádosti o úvěr. Poskytovatel úvěru měl informace o výši měsíčních příjmu v částce 15 500 Kč, o výši měsíčních výdajů v částce 1 000 Kč. Vzal v úvahu, že žalovaná je svobodná, má vyživovací povinnost vůči jedné osobě a bydlí u rodičů. Poskytovatel úvěru uzavřel, že žalovaná je schopna úvěr splácet, o údajích sdělených žalovanou neměl důvod pochybovat.
4. Ke dni [datum] byla vyčíslena dlužná jistina na částku 9 802,30 Kč, dlužný úrok činil 329,64 Kč, dlužná úhrada za poskytnutí úvěru je 4 488 Kč, dlužná úhrada za administrativní činnost je 1 335,35 Kč, dlužná úhrada za splátky v hotovosti je 1 735,71 Kč, smluvní pokuta je v částce 7 500 Kč, úrok od 16. 4. 2024 do 20. 2. 2025 je 1 005,85 Kč a zákonný úrok z prodlení od prodlení do [datum] je 1 952,87 Kč. Dále žádá žalobce smluvený úrok a zákonný úrok z prodlení.
5. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a to s účinností k [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem.
6. K návrhu žalobce byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované řádným způsobem doručit. Platební rozkaz soud zrušil.
7. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
8. Smluvní vztah vznikl za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.).
9. Ze smlouvy zjistil soud, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované, tedy schopnost splácet úvěr. Zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované, ověřil informace poskytnuté žalovanou oproti dokladům vyžádaným od žalované.
10. Smlouva prokazuje poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, závazek uhradit úrok v pevně sjednané výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení ve výši 2 077 Kč, úhradu za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celková dlužná částka byla ve výši 27 888 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru jsou v částce 12 888 Kč. Žalovaná měla dlužnou částku uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Pro případ porušení smlouvy byla sjednána povinnost hradit smluvní pokutu.
11. Přehled splácení – tabulka dokládá uhrazení částky 10 197 Kč, která byla poskytovatelem úvěru započtena na sjednané platby a částečně na jistinu.
12. Žalované byly zaslány upomínky.
13. Postoupení pohledávky prokazuje smlouva, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky.
14. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, když součástí ujednání byl i závazek uhradit sjednané poplatky, což je obsaženo ve smlouvě i ve všeobecných obchodních podmínkách.
15. Aktivní legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávky, k důkazu byla předložena také kopie oznámení o postoupení pohledávky adresovaná žalované.
16. Soud nařídil jednání, k důkazu byly předloženy listiny. Žalovaná zůstala nečinná. V první řadě byl soud povinen zkoumat, zda je smlouva uzavřena platně.
17. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
18. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
19. Z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. [jméno FO] smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).
20. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.
21. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).
22. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
23. V daném případě nelze Smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovanou splácet. Důkazy předložené žalobcem svědčí jen o formálním zkoumání této otázky, žalobce se spokojil s údaji tvrzenými žalovanou, a tyto údaje řádně nevyhodnotil. Nezkoumal například výpisy z běžného účtu žalované, ze kterých by plynulo, že životní náklady rodiny žalované jsou jen v tvrzené výši. Ze zákaznické karty je zřejmé, že žalovaná má vyživovací povinnost k dítěti, neboť je na rodičovské dovolené a čerpá rodičovský příspěvek. Dále je ve prospěch dítěte hrazeno výživné. Výživné je ale částka primárně určená na krytí potřeb dítěte. Údaj o měsíčních běžných výdajích ve výši 1 000 Kč, se jeví soudu jako zcela nepravděpodobný. Žalobce měl a mohl mít pochybnosti o správnosti uvedených údajů a měl žádat doložení těchto tvrzení. Zkoumat skutečné výdaje měl i s ohledem na údaj o vzdělání žalované, která nemusela zcela správně otázky chápat a poskytovat objektivní informace.
24. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalované úvěr, byla Smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
25. Soud je dále toho názoru, že úvěr byl poskytnut s lichevním úrokem. Ve smlouvě je sice sjednán úrok pevnou částkou 761 Kč, ale dále je sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, což hodnotí soud jako skrytý úrok, který je sjednán za účelem zisku poskytovatele úvěru. Dále je klient povinen platit ještě další poplatky, a to za vyhodnocení úvěrového případu a za náklady za splátky v hotovosti v místě bydliště dlužníka. Takové náklady za poskytnutí úvěru (sjednaný úrok a poplatek za poskytnutí úvěru) považuje soud za lichevní skrytý úrok a smlouvu hodnotí jako neplatnou.
26. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
27. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).
28. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.
29. Po právní stránce posuzuje soud žalobu podle následujících ustanovení.
30. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
31. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
32. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
33. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
34. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
35. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
36. Soud posoudil uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, neboť poskytoval úvěru sice zkoumal úvěruschopnost žalované, ale dle názoru soudu jen zcela formálně, poskytnuté údaje řádně nevyhodnotil, neověřil. Další důvod neplatnosti spatřuje soud v ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru, který hodnotí jako skrytý úrok v lichevní výši. Žalobce má tedy právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení, a to nevrácené části poskytnutého úvěru. Žalovaná uhradila částku 10 197 Kč, netvrdila a nedoložila, že by uhradila více. Úvěr byl v částce 15 000 Kč, žalovaná je tedy povinna ještě zaplatit 4 803 Kč. Žalovaná není dosud v prodlení s úhradou této dlužné částky, neboť tato povinnost je dána až rozhodnutím soudu. Soud přiznal žalované možnost úhrady dluhu v delší lhůtě vzhledem k životní situaci žalované, matky malého nezletilého dítěte.
37. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
38. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/2 o.s.ř., Žalobce měl úspěch ve věci menší než 50%, proto mu není přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalované náklady řízení nevznikly.