Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částku ve výši 3 597 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 597 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 11 597 Kč s příslušenstvím. Žalobce se domáhá zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, případně z titulu vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalobce v žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru a na jejím základě mu poskytl úvěr v částce 8 000 Kč. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese [Anonymizováno]. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr 8 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku a dále poplatek ver výši 3 360,29 Kč a úrok ve výši 236,71 Kč. Dluh byl splatný dne [datum].
3. Žalobce tvrdí, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to v dostupných databázích, a neměl pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného4. Žalobce žádá zaplacení částky 11 597 Kč a zákonný úrok z prodlení na základě listin, bez nařízení jednání. Žalovaný s tímto postupem konkludentně souhlasil.5. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:6. Poskytnutí částky 8 000 Kč žalovanému dokládá potvrzení o platbě na účet, který je uveden ve smlouvě.7. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [IBAN] /[Anonymizováno] dokládá smluvní vztah mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným.8. Žádné listinné důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyly předloženy. Poskytovatel úvěru neuvedl, jak konkrétně toto zkoumal a jaká učinil zjištění, na jejichž základě posoudil úvěruschopnost kladně.9. Z výpisu z účtu žalovaného, na který byl úvěr poskytnut z doby poskytnutí úvěru tedy za měsíce duben a květen 2024 zjistil soud, že žalovanému byl úvěr poskytnut. Soud dále zjistil, že žalovaný vynakládal finanční prostředky na sázky (platby [Anonymizováno], jak dokládá výpis z účtu z dubna 2024.10. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.16. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.17. Pokud soud učiní závěr o neplatnosti smlouvy, musí stanovit nové datum splatnosti. Z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. [jméno FO] smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).18. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).19. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.20. V daném případě nelze Smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany poskytovatele úvěru došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet. Žalobce nedoložil žádné důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poskytovatel úvěru měl zkoumat otázku úvěruschopnosti pečlivě. Pokud by si vyžádal výpisy z účtu žalovaného před poskytnutím úvěru měl a mohl získat důvodné pochybnosti o možnosti žalovaného úvěru splácet, když tento realizoval rizikové platby. Soud je toho názoru, že v takovém případě nemůže vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného kladně.21. Danou smlouvu považuje soud od počátku za neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. To je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.22. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné Smlouvy částku 8 000 Kč. Kč, k zaplacení žádá částku 11 597 Kč a zákonný úrok z prodlení. Tvrdil, že žalovaný nezaplatil žádnou částku. Žalovaný toto nesporoval ani nevyvrátil. Soud vyhověl žalobě částečně ohledně požadavku na vrácení poskytnuté jistiny, tedy částky 8 000 Kč. Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, neboť v této výši se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný neprokázal, že by uhradil další částky.23. Ohledně další částky, a to sjednaného poplatku a smluveného úroku, včetně úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta.24. Soud dovodil, že žalovaný dosud není v prodlení s úhradou dluhu. Smlouva o úvěru není považována za platnou, nebyl tedy platně sjednán termín úhrady dlužné částky. Splatnost stanovil soud s ohledem na výši dlužné částky delší, než je lhůta třídenní. Žalovaný byl neaktivní, o své schopnosti uhradit dlužnou částku ničeho netvrdil. Soud tedy stanovil přiměřenou dobu splatnosti s ohledem na výši dlužné částky, tuto lhůtu určil delší, než je třídenní zákonná lhůta. Lhůta 30 dnů se jeví soudu jako přiměřená. Pokud žalovaný dluh v dané lhůtě nesplní, může se žalobce následně domáhat zaplacení úroků z prodlení.25. Právo na náhradu nákladů řízení nebylo žalobci přiznáno s odkazem na ustanovení § 142a o.s.ř. Soud nepovažuje předžalobní upomínku na účinnou, neboť žalobce vyzýval žalovaného k plnění zcela jiných částek, než které byly předmětem žaloby a domáhal se plnění ze smlouvy, která je ale hodnocena jako absolutně neplatná. Právo na náhradu nákladů tohoto řízení tedy nebylo přiznáno.