Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25.dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci další částku 8 250 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce se domáhá úhrady jistiny v částce 15 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru v částce 6 000 Kč. Dále žádá žalobce zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 2 250 Kč z titulu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny za každý kalendářní den prodlení od [datum] do data odeslání předžalobní výzvy dne [datum].
2. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaná dále uvedla heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovanou uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobci fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobci částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobce vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalované.
3. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobci výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaná byla dále žalobcem lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobce zaslal žalované na jí uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 16523 žalovaná následně vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobce a odesláním potvrdila svoji vůli být smlouvou vázána. Žalovaná výše uvedenými kroky uzavřela s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota].
4. Žalobce poskytl žalované úvěr dne [datum], a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalované, číslo účtu je uvedeno v žalobě, který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který odpovídá rodnému číslu žalované. Žalovaná se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 5. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobcem opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum]. Právo žalobce na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne [datum]. Žalobce dále uplatnil právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% p.d. z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení. V prodlení byla žalovaná následující den po dni zesplatnění úvěru, tedy od [datum] do data odeslání předžalobní výzvy dne [datum] v částce 2 250 Kč.
5. Žalobce navrhl, aby soud rozhodl na základě jím předložených listinných důkazů. Žalovaná s tímto postupem souhlasila konkludentně, když nereagovala na výzvu soudu k vyjádření k věci a k postupu podle § 115a o.s.ř.
6. Soud se zabýval otázkou, zda žalobce splnil povinnost posoudit schopnost žalované coby spotřebitelky splácet úvěr ve smyslu z.č. 257/2016 Sb. O spotřebitelském úvěru.
7. Žalobce tvrdil jen obecné a univerzální tvrzení. Neučinil žádná konkrétní tvrzení a případná tvrzení nedoložil. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp.zn. C 679/18).
8. Ze smlouvy o úvěru č. 299938ze dne [datum] zjistil soud, že žalované byl poskytnut revolvingový úvěr ve výši limitu do 5 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p.m. (měsíční sazba). Roční procentní sazba nákladů (RPSN) je ve výši 5 594,72 %.
9. Potvrzení o platbě prokazuje poskytnutí částky 5 000 Kč na účet žalované, který je uveden v záhlaví uzavřené smlouvy, a to dne [datum] s VS, který je také uveden ve smlouvě. Další potvrzení o platbě vystavené téhož dne prokazuje poskytnutí částky 10 000 Kč na stejný účet, tedy účet žalované, a to se shodným VS. Platba byla realizována také [datum].
10. Kopie občanského průkazu dokládají totožnost žalované.
11. Rozhodnutí o zesplatnění úvěru je ze dne [datum]. K tomuto dni vyčíslil žalobce celkovou dlužnou částku na 43 655 Kč.
12. Z výpisů z účtů žalované za měsíc září 2024 zjistil soud, že k [datum] byl zůstatek na jejím účtu 0,71 Kč. V říjnu 2024 byl zůstatek na konci měsíce 89,69 Kč v srpnu 2024 byl počáteční stav účtu [datum] mínus 89,13 Kč a zůstatek ke dni [datum] byl 0,71 Kč.
13. Žalobce předložil také smlouvu o postoupení pohledávek z [datum] se seznamem postoupených pohledávek, kde pohledávka za žalovanou není uvedena a dále předložil listinu Příloha č. [hodnota] ke smlouvě o kontokorentním úvěru. Soud k těmto listinám nepřihlíží, žalobu podal poskytovatel úvěru, pohledávka není uvedena v seznamu postoupených pohledávek. Listiny byly soudu zřejmě zaslány omylem.
14. Žalobce předložil smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem 5 000 Kč, ale ve shodný den poskytl žalované jednak částku 5 000 Kč a dále částku 10 000 Kč. Na výzvu soudu, aby žalobce doložil smlouvu o úvěru s úvěrovým limitem nejméně dalších 10 000 Kč, žalobce nereagoval. Soud tedy považuje poskytnutí částky 10 000 Kč za plnění bez právního důvodu.
15. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
16. Žalobce neučinil žádné konkrétní tvrzení, jaké zjistil informace o výši příjmů a výdajů, osobních a majetkových poměrech žalované. Z výpisů z účtů za 3 měsíce je zcela zřejmé, že žalovaná hospodaří opakovaně s téměř nulovým zůstatkem na účtu. Za takové situace měl žalobce mít důvodné podezření, že žalovaná nebude schopna úvěr řádně splácet, a přesto jí ho poskytl.
17. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně, pouze velmi formálně. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.
18. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.
19. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.
20. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
24. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované nepovažuje soud prokázané, pokud toto bylo zkoumáno, považuje to za formální, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.
26. Žalobce dále doložil jen smlouvu s úvěrovým limitem sjednaným na částku 5 000 Kč, ale stejný den poskytl žalované jak úvěr ve výši 5 000 Kč, tak další částku ve výši 10 000 Kč. [adresa] 000 Kč byla poskytnuta bez právního důvodu.
27. V případě neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu. Žalovaná není dosud v prodlení s úhradou, neboť termín splatnosti jistiny určí soud teprve v rozsudku.
28. Soud odkazuje i na závěry gremiální porady Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], kde byla schválena právní věta v tomto znění: „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatná (§ 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb.) a soudu zároveň nejsou známy možnosti spotřebitele vrátit dluh, stanoví soud lhůtu ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté prostředky podle § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy zpravidla v trvání 3 dnů. Prodlení žalovaného spotřebitele se splněním dluhu však nenastane před uplynutím takto stanovené lhůty.“
29. Výzva k plnění zaslaná žalobcem nemůže stanovit termín splatnosti dlužné jistiny. Termín pro plnění uvedený ve výzvě nemá na prodlení dlužníka žádný vliv. Hmotněprávní lhůtu k plnění stanoví teprve soud v rozsudku.
30. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
31. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby uzavřená žalobcem a žalovanou je neplatná. Žalobce jako poskytovatel úvěru nerespektoval výši sjednaného úvěrového limitu nebo soudu nedoložil změnu tohoto limitu, pokud byla dohodnuta a žalobce byl k doložení vyzván. Žalobce má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 5 000 Kč a 10 000 Kč, celkem [hodnota] Kč, tato částka nebyla vrácena a soud tedy v této části žalobě vyhověl. Ohledně lhůty k plnění netvrdila žalovaná ničeho. Soud vzal v úvahu debetní zůstatky na účtu žalované, i když jsou z doby z roku 2024, tedy před poskytnutím úvěru. Žalované uložil povinnost hradit dluh ve splátkách, jejichž výši považuje za přiměřenou. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
32. Požadavek na zaplacení dalších smluvených částek, smluvní pokuty, sjednaných úroků i úroků z prodlení není z důvodů neplatnosti smlouvy dán. Soud tedy žalobu v tomto rozsahu zamítl, neboť uzavřená smlouva je hodnocena jako neplatná a to zaviněním žalobce, který řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované -§ 86 odst. 2, § 87/1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
33. Právo na náhradu nákladů řízení nebylo žalobci přiznáno s odkazem na ustanovení § 142a o.s.ř. Soud nepovažuje předžalobní upomínku na účinnou, neboť žalobce vyzýval žalovanou k plnění zcela jiných částek, podstatně vyšších, než které byly předmětem žaloby a domáhal se plnění ze smlouvy, která je ale hodnocena jako absolutně neplatná. Právo na náhradu nákladů tohoto řízení tedy nebylo přiznáno.