Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 40 064 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 42 972 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 98 036 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 219,50 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 97 036 Kč od [datum] do [datum] ve výši 983,10 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 96 036 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 040,05 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 92 036 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 572 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 89 036 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 212,90 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 86 036 Kč od [datum] do [datum] ve výši 691,15 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 83 036 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 39 002 Kč, zamítá.
IV. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá na žalované zaplacení úroku ve výši 78,07 % ročně z částky 78 829,67 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 924,24 Kč, 12,75 % úroku ročně z částky 78 829,67 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 315 072 Kč, zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 83 036 Kč s příslušenstvím z titulu neplaceného úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]. Dále požadoval na žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 39 002 Kč a náhradu nákladů řízení.
2. Žalovaná se k žalobě ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. Na jednání soudu se bez omluvy nedostavila.
3. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o úvěru a zavázala se uhradit žalobci poskytnutou částku, sjednaný úrok, popř. další platby spojené s poskytnutým úvěrem (poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr). Poskytnutí částky v celkové výši 80 000 Kč v dubnu 2024 je prokázáno dokladem o vyplacení úvěru a sdělením [právnická osoba].
4. Soud je toho názoru, že poskytovatel úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalované řádně a důkladně. Soud vyzval na jednání žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnil tvrzení a označil důkazy k prokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Žalobce v rámci podání ze dne [datum] vesměs znovu odkázal na listiny, které již byly součástí spisu, a to na kopii občanského průkazu žalované, hodnocení klienta, výpisu NRKI, dvě výplatní pásky, prohlášení klienta, předsmluvní formulář, přihlášku žalované do pojištění skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, kartu klienta, výpis z účtu – výplata poskytnutého úvěru).
5. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce dle svého tvrzení z dokladů o příjmech zjistil celkové měsíční příjmy žalované, celkové měsíční výdaje i volné zdroje ke splácení, další informace získal z registrů - insolvenčního rejstříku, NRKI. Dále z informativních výpisů z bankovního účtu bylo dle tvrzení žalobce ověřeno, že žalovaná má pracovní poměr a byl jím ověřen stálý příjem žalované. U dalších výdajů vycházel žalobce de-facto z tvrzení žalované. K tomuto žalobce předložil listiny specifikované v odstavci 4 tohoto rozsudku. Z těchto listin vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána s měsíčním příjmem cca 27 000 Kč. Její výdaje měly činit celkem [hodnota] Kč, když z toho 3 362 Kč měly činit jiné splátky a částka 4 621 Kč měla zahrnovat nájemné a inkaso. K tomuto si žalobce od žalované však nenechal předložit ničeho, a to ani nájemní smlouvu. Žalobce sám uvedl, že si ověřil, že žalovaná je majitelem bankovního účtu, od žalované však nepožadoval žádný výpis z tohoto účtu, aby získal lepší přehled o nákladech žalované a její celkové majetkové situaci. Kdyby tak učinil, musel by zjistit, že na konci měsíce března 2024 hospodařila žalovaná se zůstatkem 1 196,74 Kč, tedy se zůstatkem, který by nepokryl sjednanou splátku úvěru, nehledě na to, že v tomto měsíci žalovaná obdržela částku 10 000 Kč jako zápůjčku od společnosti [právnická osoba] I v předešlých měsících hospodařila žalovaná tak, že nebylo možné provést některé trvalé příkazy kvůli nedostatku disponibilních prostředků na účtu. I v lednu 2024 si žalovaná vzala úvěr/zápůjčku od společnosti [právnická osoba] ve výši 3 000 Kč. Žalobce se však v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované spokojil stran jejích výdajů pouze s tvrzením žalované. Žalobce v rámci doplnění tvrzení připustil, že žalovaná v době uzavření smlouvy měla se žalobcem uzavřenou již jednu smlouvu, kde měsíční splátka měla činit 3 362 Kč (zaznamenáno v hodnocení klienta). Žalobce však ani po výzvě soudu nedoplnil, jaká byla celková výše tohoto úvěru, zda žalovaná v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy tento již trvající úvěr splácela řádně či zda se dostala s jeho splácením do prodlení. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně. Důkazy, které by prokazovaly tvrzení žalobce o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované úvěr splatit, žalobce nepředložil. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou. Soud si je vědom toho, že žalovaná na úvěr uhradila celkem [hodnota] Kč. Z karty klienta však vyplynulo, že žalovaná na úvěr uhradila řádně pouze 2 splátky, a to v květnu a červnu 2024. V červenci již splátku neuhradila. Poté ještě v měsíci srpnu uhradila dvě splátky a další platby žalobci zaplatila až téměř po osmi měsících. Z tohoto důvodu soud na daný případ nemůže aplikovat ani závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho rozsudku ze dne [datum], č. j. 33 Cdo 1819/2023-133, a to, že „pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.“
6. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Dle názoru soudu jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z., vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované.
7. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.
8. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel ve znění účinné do [datum] před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel ve znění účinné do [datum] při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinné do [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. ve znění účinné do [datum] je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované značně formálně. Zkoumání úvěruschopnosti žalované považuje soud za formální a nedostatečně pečlivé. Takový postup tedy vede k neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy.
14. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
15. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.
16. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).
17. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440).
18. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
19. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby, uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je neplatná. Žalobce má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 80 000 Kč, žalovaná doposud žalobci uhradila částku 39 936 Kč (vyplývá z tvrzení žalobce i karty klienta). K úhradě tedy zbývá částka 40 064 Kč. V dané procesní situaci bylo na žalované, aby tvrdila a následně taktéž i důkazně prokázala, že žalobci zbylé poskytnuté finanční prostředky uhradila. Žalovaná však tuto skutečnost netvrdila a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. S ohledem na uvedené proto soud žalované uložil zaplatit žalobci částku 40 064 Kč (výrok I.). Žalobci však nenáleží požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost částky nastane až po marném uplynutí lhůty k plnění dle tohoto rozsudku. Žalovaná se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Ani z obsahu spisu nebylo možné dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v její prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto soud rozhodl, že žalovaná je schopna žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.). S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 42 972 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 98 036 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 219,50 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 97 036 Kč od [datum] do [datum] ve výši 983,10 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 96 036 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 040,05 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 92 036 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 572 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 89 036 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 212,90 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 86 036 Kč od [datum] do [datum] ve výši 691,15 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 83 036 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II), částky smluvní pokuty ve výši 39 002 Kč (výrok III) a úroku ve výši 78,07 % ročně z částky 78 829,67 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 924,24 Kč, 12,75 % úroku ročně z částky 78 829,67 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 315 072 Kč (výrok IV.).
20. Pouze na okraj soud doplňuje, že s ohledem na neplatnost celé úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se již soud nezabýval neplatností ujednání o smluvním úroku, který dle smlouvy činil 78,07 % ročně (RPSN 109,94 %), a je tedy mnohonásobně vyšší než úrok obvyklý, kdy takový úrok není možné považovat za úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení úspěšný méně než z poloviny a žalované žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.