Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 2.373 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla dne [datum] částku ve výši 20.000 Kč na bankovní účet žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky až dosud nevrátil, na úkor právního předchůdce žalobce se bezdůvodně obohatil. Předmětná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto postupitelem, a žalobkyní, jakožto postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno žalobkyní. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení dluhu, žalovaný však na výzvu nereagoval. Za této procesní situace tak žalobkyni nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.
3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
4. Po provedeném dokazování listinnými důkazy, které jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] v souvislosti s jednáním účastníků o uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], poskytl žalovanému dne [datum], aniž provedl šetření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, bankovním převodem na účet žalovaného č. [č. účtu] dne [datum] ve výši 20.000 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky až dosud nevrátil, a to ani přes výzvu ze dne [datum]. Dne [datum] byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně (De Vries [právnická osoba].), jakožto postupitele, na žalobkyni, jakožto postupníka, o čemž byl žalovaný informován dopisem z [datum]. Ani přes výzvu žalobkyně žalovaný dosud na dlužnou a žalobou požadovanou částku ničeho neuhradil.
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která je neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného dluh splácet.
12. Pokud právní předchůdce žalobkyně přes shora uvedené zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
13. Právní předchůdce žalobkyně na základě výše uvedené smlouvy žalovanému poskytl dne [datum] peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit.
14. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobkyně ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť v případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobkyně ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně úspěšný žalobce, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.373 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč, resp. 400 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1.000 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 273 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2.373 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožným žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce.
16. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.