Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15.280,29 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 1.156,29 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15.280,29 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 13.180,29 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 2.615 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15.280,29 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]. uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si sjednali vedení běžného účtu a dále poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno] s úvěrovým limitem ve výši 10.000 Kč. Tvrdil, že žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím, avšak překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 13.180,29 Kč. Proto právní předchůdce žalobce využil svého práva a dne [datum] smlouvu ukončil a debetní zůstatek převedl na nově otevřený úvěrový účet č. [č. účtu]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Žalovaný na svůj dluh až dosud ničeho neuhradil.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě Smlouvy o bankovních produktech a službách z [datum] úvěrový rámec ve výši 10.000 Kč, současně byla žalovanému poskytnuta debetní karta, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky (prokazuje smlouva a dispozice ke smlouvě na č.l. 20-22). Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím debetní karty, sjednané podmínky poskytnutí úvěru neplnil řádně včas, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 13.180,29 Kč (prokazuje výpis z úvěrového účtu na č.l. 23-33). Právní předchůdce žalobce poté využil svého práva a dne [datum] úvěr zesplatnil a dopisem vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 15.407,89 Kč zahrnující vedle jistiny i smluvní poplatky ve výši 2.100 Kč (prokazuje oznámení na č.l. 48). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z [datum] (prokazuje smlouva o postoupení, seznam pohledávek a oznámení na č.l. 34-44). Žalovaný neprokázal, že by z poskytnutého úvěru cokoliv vrátil, a to ani přes opakované upomínky (prokazuje výzva k plnění na č.l. 47-49).
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
6. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce v řízení prokázal, že uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěrový rámec do 10.000 Kč čerpaný prostřednictvím debetní karty. Žalovaný nesplácel poskytnutou částku žalobci tak, jak se zavázal ve smlouvě o úvěru, čímž porušil smluvní ujednání mezi účastníky řízení a úvěr se stal splatným. Vedle nároku na uhrazení poskytnuté částky ve výši 13.180,29 Kč žalobci vznikl rovněž nárok na uhrazení sankčních poplatků ve výši 2.100 Kč souvisejících s vedením nepovoleného debetního zůstatku a úroků ve výši 1.156,29 Kč. Vzhledem k uvedenému tak soud žalobci přiznal právo na zaplacení částky ve výši 15.280,29 Kč, úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.615 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (400 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1.200 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 315 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2.615 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč.
10. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.