Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 62.242,09 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 912,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.109,64 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 62.242,09 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 59.412,09 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 17.264,10 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 62.242,09 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 59.412,09 Kč a dlužné poplatky ve výši 2.830 Kč, to vše vyplývající ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Žalovaný na svůj dluh až dosud ničeho neuhradil.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 70.000 Kč s roční úrokovou sazbou 19,9 %, žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.827 Kč (prokazuje návrh smlouvy o půjčce na č.l. 11-13, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na č.l. 11-14 a výpis z běžného účtu na č.l. 47-49). Žalovaný však podmínky smlouvy o půjčce řádně neplnil, když sjednané splátky včetně úroku řádně nehradil, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva a ke dni [datum] závazek žalovaného zesplatnil, současně vyzval žalovaného k vrácení zbývající dlužné částky ve výši 70.263,75 Kč představující jednak neuhrazenou jistinu ve výši 59.412,09 Kč, smluvní poplatky ve výši 2.830 Kč a kapitalizované příslušenství (prokazuje Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k úhradě dluhu z [datum] na č.l. 16). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z [datum] (prokazuje Smlouva o postoupení pohledávek a Seznam postoupených pohledávek na č.l. 17-21, Oznámení o postoupení pohledávek na č.l. 22, výzva před podáním žaloby a podací lístek na č.l. 25-27). Žalovaný neprokázal, že by z poskytnuté zápůjčky po jejím zesplatnění cokoliv vrátil.
4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
7. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).
8. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2390 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.
9. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) ze zápůjčky, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. [adresa]: [právnická osoba].Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.
10. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh závazkového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a s tím souvisejícími platbami ve výši 62.242,09 Kč. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci vedle žalované jistiny, smluvního úroku i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od [datum].
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 17.264,10 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 2.490 Kč, dále odměna advokáta, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty 62.242,09 Kč v celkové výši 14.774,10 Kč sestávající z částky 10.860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1, odst. 2 a.t. (1x převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a), 1x písemné podání ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d), 1x výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d), dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. v celkové výši 1.350 Kč. Žalobce má dále nárok na daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12.210 Kč ve výši 2.564,10 Kč, neboť zástupce žalobce prokázal, že je plátcem této daně.
12. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.