Výrok
I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 11.194,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58.655,45 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 56.664,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 11.839,30 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 67.859,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena „Smlouva k službě [Anonymizováno] “, na základě které byla žalovanému zřízena služba [Anonymizováno] nákupní účet s limitem odložených plateb. Žalovaný využil služeb v celkové výši 75.095,03 Kč, na které žalobci přes opakované výzvy uhradil pouze 18.430,37 Kč, přičemž za prodlení byl žalovanému vyúčtován poplatek 9.204 Kč, na který žalovaný žalobci ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.
3. Po provedeném řízení učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.Dne [datum] došlo mezi účastníky k právnímu jednání, které vedlo k vyhotovení „Smlouvy k službě [Anonymizováno] a dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o splátkovém limitu (prokazuje smlouva na č.l. 39-44, Smlouva o splátkovém limitu na č.l. 42-44 a přílohy ke Smlouvě o splátkovém limitu na č.l. 45-57). Právní jednání mezi účastníky probíhalo na základě prostředků komunikace na dálku, kdy online smlouva byla žalovaným podepsána aktivací [Anonymizováno], přičemž uzavření Smlouvy bylo ověřeno prostřednictvím verifikační textové zprávy a předložením kopie občanského průkazu žalovaného s tím, že aktivací [Anonymizováno] měl žalovaný odsouhlasit obsah k službě [Anonymizováno], stejně tak znění Všeobecných obchodních podmínek [Jméno žalobce]. Žalobce má s vybranými e-shopy uzavřenou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Žalobce prostřednictvím služby [Anonymizováno] žalovanému umožnil hrazení nákupů uskutečněných online ve vybraných e-shopech, které podporují platební metodu [Anonymizováno] dále možnost zaplatit za žalovaného složenky nebo faktury za elektřinu, plyn, operátory, platby na e-shopu apod. (dále jen „[Anonymizováno] “) a možnost platit zboží a služby prostřednictvím zřízené [Anonymizováno]. Před uzavřením smlouvy se žalobce zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházel z údajů, které mu poskytl žalovaný, dle kterého měl mít pravidelné příjmy ve výši 33.000 Kč a výdaje ve výši 18.000 Kč. Žalovaný načerpal služby a zboží v celkové ceně 75.095,03 Kč, avšak na jednotlivá vyúčtování uhradil pouze 18.430,37 Kč (prokazují objednávky na [Anonymizováno] č.l.57-62 a vyúčtování na č.l. 63-68).
4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
5. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen jako „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smluv, které byly mezi účastníky uzavřeny, jedná o platné smluvní závazky, když Smlouvu ke Službě [Anonymizováno] resp. Smlouvu o splátkovém limitu uzavřenou dne [datum], lze považovat za smlouvu o úvěru.
14. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedeno bylo, nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom soudu nedoložil listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost žalovaným uvedených údajů o výši výdajů žalovaného a o výši jeho příjmů. Žádnou listinu, kterou by prokázal alespoň základní šetření stran výše závazků žalovaného, žalobce soudu nepředložil. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.
15. Pokud žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
16. Žalobce však soudu prokázal, že žalovanému prostřednictvím čerpání služeb uhradil 75.095,03 Kč, na které žalovaný uhradil pouze 18.430,37 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 56.664,66 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit.
17. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti nepojmenované, resp. úvěrové smlouvy soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli peněžních prostředků vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl (výrok I. rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v převážné části předmětu řízení úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 11.839,30 Kč, kdy soud přiznal žalobci nárok na 67 % celkových nákladů řízení (tj. 17.670,60 Kč), když od 83,5 % úspěchu žalobce odečetl 16,5 % úspěchu žalovaného. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 2.715 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 č. 177/1996 Sb. (3.820 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 11.460 Kč za tři úkony právní služby (1x převzetí a příprava zastoupení, 1x výzva k plnění, 1x podání žaloby), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně tj. 900 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 2.595,60 Kč, kde základ daně tvoří částka 12.360 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Soud oproti tomu nepřiznal žalobci nárok na odměnu zástupce a paušální náhradu hotových výdajů související s písemným podáním z [datum], neboť v tomto podání obsažená tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného měla být již součástí samotné žaloby. Soud má za to, že by nebylo spravedlivé, aby náklady řízení, které vznikly v důsledku nedostatků na straně žalobce, nesl žalovaný, který se na jejich vzniku nikterak nepodílel.
19. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.