Výrok
I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 2.466,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 19.211,56 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21.160,30 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 19.801,06 Kč prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek po 1.500 Kč splatných vždy nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s řádným zaplacením kterékoliv splátky.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 1.827,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 22.267,36 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že mezi žalovaným a žalobcem byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky na bydlení až do výše 65.600 Kč s možností postupného čerpání, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobce, přičemž první splátka byla splatná dne [datum] a konec kreditového rámce měl nastat dne [datum]. Tvrdil, že úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce následovně: dne 2023-12-23 v částce 3.933 Kč, dne 2023-12-27 v částce 3.500 Kč, dne 2023-09-21 v částce 4.500 Kč, dne 2023-09-21 v částce 2.500 Kč, dne 2023-12-20 v částce 3.500 Kč, dne 2024-01-02 v částce 1.000 Kč a dne 2024-01-02 v částce 1.000 Kč, přičemž žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy volitelné služby, a to službu “[Anonymizováno] [Anonymizováno] ” za poplatek ve výši 358.68 Kč. Tvrdil, že žalovaný splatil na jistinu celkem [hodnota] Kč, a to následujícím způsobem: dne 2023-10-11 částku 6.57 Kč, dne 2023-11-16 částku 15.9 Kč, dne 2023-12-14 částku 11.08 Kč, dne 2024-02-06 částku 13.86 Kč, dne 2024-02-20 částku 10.97 Kč, dne 2024-03-11 částku 9.83 Kč, dne 2024-04-23 částku 16.75 Kč, dne 2024-04-26 částku 16.08 Kč, dne 2024-05-06 částku 21.7 Kč a dne 2024-05-22 částku 9.
2 Kč. Současně si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný však svoji povinnost vrátit poskytnutý úvěr ve stanové době nesplnil. Jelikož žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když ke dni splatnosti na svůj dluh ničeho neuhradil, domáhá se žalobce na žalovaném uhrazení shora uvedené částky.2. Žalovaná nárok žalobce v podstatě uznala a nad podanou žalobou vyjádřila politování. Poukázala na to, že je samoživitelka, pečuje o invalidního syna, pracuje na 3 hodiny, její příjem představuje výdělek 8.000 Kč a sociální dávky. K předmětu řízení uvedla, že se přecenila a nezvládla úvěr splácet. Požádala o poskytnutí možnosti uhradit dluh ve splátkách.
3. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům. Žalovaný prostřednictvím internetových stránek žalobce [Anonymizováno] provedl svoji registraci na těchto internetových stránkách a seznámil se se závazky plynoucími ze smlouvy. Žalovaný následně zažádal žalobce prostřednictvím webových stránek o poskytnutí úvěru do výše 63.400 Kč. Žalobce poskytnutí úvěru schválil, aniž prováděl řádné šetření, kterým by provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, když vycházel vesměs z údajů poskytnutých žalovaným bez dalšího ověření (prokazuje výpis [jméno FO] na č.l. 18 a výpis o posouzení úvěru na č.l. 32). Následně dne [datum] žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru (prokazuje smlouva na č.l. 25-27), na základě které poskytl bankovním převodem na účet žalovaného č. [č. účtu] v období od 23. 12. 2023 do 2. 1. 2024 peněžní prostředky ve výši 19.933 Kč (prokazuje přehled bankovních transakcí na č.l. 33). Žalovaný neplnil podmínky sjednaného úvěru, když jej řádně nehradil, žalobce oznámením ze dne [datum] smlouvu o úvěru vypověděl (prokazuje oznámení na č.l. 42) a vyzval žalovaného k vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na které žalovaný dle nesporných tvrzení žalobce vrátil celkem [hodnota] Kč (prokazuje předpis denních splátek na č.l. 34-41). Žalovaný však v době splatnosti ani poté na dlužnou pohledávku žalobci ničeho neuhradil.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.
12. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany žalobce došlo k řádnému posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné relevantní důkazy, kterými by doložil, že se otázkou příjmů a závazků žalovaného skutečně zabýval. Z předložených důkazů je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházelo v podstatě pouze z údajů poskytnutých žalovaným a zaměřilo se zejména na příjmovou stranu žalovaného. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí.
13. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
14. Žalobce dle smlouvy žalovanému poskytl v období od 23. 12. 2023 do 2. 1. 2024 peněžní prostředky ve výši 19.933 Kč, na které žalovaný žalobci vrátil celkem [hodnota] Kč. Žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Soud mu proto dle § 2991 o. z. uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 19.801,06 Kč představující bezdůvodné obohacení (výrok II. rozsudku).
15. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok, smluvní poplatky a smluvní pokuty, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v převážné části předmětu řízení úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.827,54 Kč, kdy soud přiznal žalobci nárok na 78 % celkových nákladů řízení (2.343 Kč), když od 89 % úspěchu žalobce odečetl 11 % úspěchu žalovaného. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 891 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč.
17. S ohledem na osobní a výdělkové poměry žalovaného rozhodl soud o tom, že dlužné plnění (bez nároku na náhradu nákladů řízení) lze v daném případě učinit ve splátkách, když výši přiměřené měsíční splátky soud s ohledem na celkovou výši dluhu a s přihlédnutím k tíživé sociální situaci žalovaného shledal ve výši 1.500 Kč. Bude nyní záležet především na žalovaném, zda v řádných termínech uložené měsíční splátky žalobci uhradí, aby tak předešel nedobrovolnému výkonu rozhodnutí. Soud má za to, že stanovení splátek je v daném případě i v zájmu žalobce, který by velmi obtížně v rámci vykonávacího řízení dosáhl dřívějšího uspokojení své pohledávky.
18. Lhůtu k plnění v případě nákladů řízení soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.