Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 48.992,40 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 53.992,40 Kč od 17. 9. 2024 do 16. 10. 2024, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 48.992,40 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53.992,40 Kč od 17. 9. 2024 do 16. 10. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48.992,4 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 4.622 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 48.992,40 Kč s příslušenstvím z titulu nepovoleného debetního zůstatku ze smlouvy o povoleném debetu, na jehož základě byl žalovanému poskytnut nezajištěný debet (kontokorent) ve výši 50.000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.
3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě smlouvy o bankovních službách z [datum] byl žalovanému zřízen a žalobcem veden běžný účet č. [č. účtu] (prokazuje smlouva na č. l. 25 - 26). Dne [datum] dále účastníci uzavřeli smlouvu o povoleném debetu, na jehož základě byl žalovanému k běžnému účtu poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 50.000 Kč s úrokovou sazbou 19,99 % ročně (prokazuje smlouva na č. l. 27 - 29). Žalovaný neplnil řádně podmínky kontokorentního úvěru, čímž došlo ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který se žalovanému přes opakované upomínky nepodařilo vyrovnat (prokazuje výzva k vyrovnání nepovoleného debetu z [datum] na č.l. 31). Žalobce poté prohlásil veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatné ke dni [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum], resp. [datum] a byl vyzván k zaplacení částky 53.992,40 Kč (prokazuje Odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu na č.l. 32 a Oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek na č.l. 33). Žalovaný dne [datum] uhradil žalobci částku 5.000 Kč a dosud žalobci dluží na jistině nepovoleného debetního zůstatku 48.992,40 Kč.
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr, jehož podmínky žalovaný řádně neplnil, když poskytnuté peněžní prostředky řádně nevrátil. Žalovaný tím nesplnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru, soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku poskytnutého úvěru 48.992,40 Kč představující nepovolený debetní zůstatek. Současně soud přiznal žalobci i nárok na zaplacení dlužných úroků z úvěru a rovněž úroků z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku v prodlení ve spojení s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve platném znění. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.622 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1.960 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (500 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1.500 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 378 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 4.622 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč.
11. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.