Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 066,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 8 477,79 Kč a úroku ve výši 12 % ročně jdoucího z částky 8 959,82 Kč od 25. 12. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucího z částky 8 959,82 Kč od 25. 12. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne [datum], ve znění vyjádření ze dne [datum], se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] jdoucího od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně jdoucího z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V odůvodnění podané žaloby žalobkyně uvedla, že se z titulu „Smlouvy o revolvingovém úvěru“, sjednané ve znění později sjednaného Dodatku (dále jen „Smlouva“ a „Dodatek“), žalovanému zavázala zřídil úvěrový rámec s průběžně čerpatelným limitem do [částka], oproti čemuž se žalovaný zavázal, že bude poskytnuté plnění, úročené sazbou 16,90 % ročně, průběžně splácet měsíčními splátkami po [částka]. Takto popsaná práva a povinnosti žalobkyně a žalovaný ujednali poté, co si žalobkyně ověřila aktuální majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost splácet (tzv. úvěruschopnost). Přičemž, žalobkyně vycházela ze sdělení žalovaného, z údajů, zaznamenaných na jí vedeném účtu žalovaného (co do ověřených příjmů ve výši okolo [částka] měsíčně), z lustrace provedené v systému CBCB, kde si žalobkyně ověřila stávající „úvěrové zatížení“ žalovaného (celkem [částka] ze dvou úvěrových produktů), a konečně též ze závěrů hodnocení v jejím interním ekonomickém modelu, který vyhodnotil zjištěné příjmy a výdaje žalovaného, jež dovodil jednak ze stavu bankovního účtu žalovaného a dále také ze statistických dat (v celkové výši [částka], při jinak tvrzených výdajích [částka]). Po datu načerpání nicméně žalovaný předepsané splátky přestal hradit, a proto žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a, upomínkou ze dne [datum], dosud nesplacený zůstatek úvěrového rámce zesplatnila. Po datu zesplatnění žalovaný na úhradu vzniknuvšího dluhu ještě plnil, tento však v plném rozsahu, v nárokované výši, nesplatil. K úhradě nárokovaného plnění žalobkyně žalovaného naposledy vyzvala předžalobní upomínkou ze dne [datum], avšak žalovaný ani poté nesplatil ničeho.
2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. Byť mu byly žaloba i předvolání k [datum] (žaloba), resp. k [datum] (předvolání) řádně doručeny. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.
3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:
4. Na bankovním účtu č. [č. účtu], který žalobkyně vedla ve prospěch žalovaného, byl k [datum] evidován kladný zůstatek [částka], při kreditním měsíčním obratu [částka] a výdajích [částka]. S tím, že v uvedeném měsíci lze mezi příchozími platbami zaznamenat mj. vyplacenou půjčku od poskytovatele „[Anonymizováno] “ ve výši [částka] (dne [datum]), platbu ve výši [částka] od společnosti [Anonymizováno] (dne [datum]), platbu ve výši [částka] jakožto nemocenskou dávku ([datum]) a platbu ve výši [částka], jakožto převod z jiného bankovního (pozn. s vysokou pravděpodobností úvěrového účtu samotného žalovaného, dne [datum]). Za měsíc červen činil zůstatek na uvedeném účtu [částka], při kreditním obratu [částka] a výdajích [částka]. Zde lze z příchozích plateb poukázat především na platbu ve výši [částka] od společnosti [Anonymizováno] (dne [datum]), platby odchozí zahrnují drobnější platby (do cca [částka]). Za měsíc květen činil zůstatek na uvedeném účtu [částka], při kreditním obratu [částka] a výdajích [částka]. Zde lze z příchozích plateb poukázat především na platbu ve výši [částka] od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dne [datum]), platby odchozí zahrnují drobnější platby (do cca [částka], v jediném případě, jinak do [částka]). Za měsíc duben činil zůstatek na uvedeném účtu [částka], při kreditním obratu [částka] a výdajích [částka]. Zde lze z příchozích plateb poukázat především na platbu ve výši [částka] od společnosti [Anonymizováno] (dne [datum]), platby odchozí zahrnují drobnější platby (do cca [částka]).
5. Textem písemného vyhotovení Smlouvy, datovaným k [datum], opatřeným předtištěným podpisem žalovaného (pozn. zjevně připojeným v systému elektronického bankovnictví), vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala žalovanému, na zvláštním účtu č. [č. účtu], zřídit úvěrový rámec s limitem [částka], při úročení sazbou 16,90 % ročně. Načerpané plnění se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních splátek po [částka], splatných vždy k 18. dni kalendářního měsíce. Souběžně se sjednáním takto popsaných práv a povinností se žalobkyně žalovanému dále zavázala poskytovat pojištění schopnosti splácet, za jehož čerpání se žalovaný zavázal platit poplatek ve výši určené t. č. účinným ceníkem žalobkyně. Pro případ, kdyby žalovaný přestal předepsaná plnění hradit řádně a včas, bylo ve prospěch žalobkyně sjednáno mj. i právo zesplatnit t. č. nesplacený zůstatek. Formou Dodatku, jehož text byl taktéž předložen, datovaného k [datum], opatřeného taktéž předtištěným podpisem žalovaného (pozn. zjevně připojeným v systému elektronického bankovnictví), pak účastníci sjednali navýšení úvěrového rámce na [částka], při zvýšení poplatku na [částka] měsíčně.
6. Ve výpisu (nazvaném též „PODKLADY PRO SÚDNÉ KONANIE“) lze zaznamenat, že žalovaný k „úvěru“ č. [hodnota] -[Anonymizováno], mezi daty [datum] – [datum], načerpal celkem [částka] a na splátkách v tomtéž období uhradil celkem [částka].
7. K datu [datum] žalobkyně žalovaného, cestou dokumentu „Poslední výzva k úhradě dlužné částky“, upomenula, aby do [datum], pod sankcí případného zesplatnění, splatil dluh ve výši [částka]. Následně však žalobkyně, nenadepsaným dokumentem, datovaným k [datum], žalovaného informovala o zesplatnění celého, t. č. nesplaceného plnění a vyzvala jej k jeho úhradě.
8. Naposledy žalovaného k úhradě nárokovaného plnění upomenul pověřenec žalobkyně „Výzvou k zaplacení před podáním žaloby“, datovanou k [datum] a to pod sankcí případného soudního vymáhání. K předložené výzvě je připojena též fotokopie obálky a doručenky, dle které byla zásilka, z důvodu nedodání, vrácena zpět odesílateli – žalobkyni.
9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy a Dodatku (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.
12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.
14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu podpisu Smlouvy a Dodatku (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
18. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Při právním hodnocení projednávané věci vyšel soud z povahy práv a povinností, utvářejících v souhrnu závazek, sjednaný v chráněném prostředí elektronického bankovnictví mezi žalobkyní a žalovaným. Obsahem předmětného závazku byla především povinnost žalobkyně zřídit, oproti podpisu Smlouvy, resp. následně Dodatku, zvláštní bankovní účet, ze kterého byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky s limitem do [částka], úročené sazbou 16,90 % ročně. Této povinnosti žalobkyně korespondovala povinnost žalovaného splácet čerpané plnění, navýšené o úročení, pojistné za akcesoricky sjednané pojištění, ve smyslu § 1727 o. z. ve spojení s § 2758 odst. 1 o. z., i o související poplatky. Předmětný závazek tak soud, s přihlédnutím k jeho obsahu, právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2935 o. z. S ohledem na postavení smluvních stran měl sjednaný úvěr též charakter spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., upraveného nad rámec obecné právní úpravy též speciálním právním předpisem. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, banka, poskytující úročená finanční plnění za účelem dosažení zisku, předmětný závazky sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, jako poskytovatel, ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú., a žalovaný naopak jako spotřebitel, ve smyslu § 419 o. z., tedy mimo rámec podnikatelské činnosti.
21. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy, resp. následně z Dodatku, ve smyslu § 86 odst. 1 a odst. 2 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalovaného. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní, povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti totiž svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tedy povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť: „předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“ (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).
22. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného, eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne [datum], ve věci [Anonymizováno]. V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci „[Anonymizováno] ze dne [datum]), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).
23. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k [datum], neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní.
24. V návaznosti na učiněná skutková zjištění soud konstatuje, že žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného s odpovídající mírou pečlivosti, v rozporu s § 75 ve spojení s § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., nezkoumala a nevyhodnotila případná rizika. V tomto směru lze vznést výhradu především k závěrům, jež žalobkyně na základě dostupných podkladů pojala. Přičemž, je třeba uvést, že žalobkyně nevyužila ani té výhody, že t.č. pro žalovaného vedla „běžný“ bankovní účet č. [č. účtu], z něhož si mohla majetkové poměry žalovaného poměrně snadno a naprosto objektivně ověřit. Kvitovat lze, že si žalobkyně ověřila existenci příjmů žalovaného, a to právě na základě plateb, jež ve prospěch žalovaného na již uvedený bankovní účet pravidelně vyplácela společnost [právnická osoba] (v rozmezí cca 25 – [částka], vyjma měsíce července roku 2024, kdy byl žalovaný zjevně dočasně práce neschopným, jelikož mu byla vyplácena nemocenská). Naopak, žalobkyně zcela pominula blíže přezkoumávat výši a strukturu výdajů žalovaného a v plném rozsahu se spolehla na „výpočet“ uskutečněný jejím interním ekonomickým modelem, který však zjevně nebral v úvahu individualizovaná data, ale, jak ostatně sama žalobkyně uváděla, především data „statistická“. Byť bylo na místě, aby žalobkyně, před poskytnutím finančního plnění, resp. otevřením úvěrového rámce, otázku alespoň pravidelných a standardních výdajů žalovaného přezkoumala, neboť tento na výše evidovaném účtu v období od dubna do června roku 2024 „hospodařil“ vždy tak, že jeho výdaje (v řádech jednotek tisíců korun) převyšovaly jeho příjmy. S tím, že za měsíc červenec 2024, bezprostředně předcházející sjednání závazku ze Smlouvy a Dodatku, k tomuto jevu (navíc při výpadku v běžných příjmech žalovaného, kdy tento na mzdě a nemocenské obdržel jen cca [částka]) nedošlo jen proto, že si žalovaný „vypomohl“ půjčkou od poskytovatele „[Anonymizováno] “, a to ve výši [částka], kteréžto plnění cca 3x převyšovalo jeho standardní příjmy, a převodem ve výši [částka] z jiného svého účtu (pozn. s vysokou pravděpodobností se jednalo o úvěr vyplacený přímo žalobkyní, neboť tato v podání z [datum] odkazuje na jí vyplacený úvěr ve výši [částka], právě ze dne [datum]). Lze tak uzavřít, že žalovaný před otevřením úvěrového rámce dlouhodobě, minimálně v řádu měsíců (v období od dubna do července roku 2024) nebyl schopen „vyjít“ se svými standardními příjmy a při prvním výpadku standardních příjmů, spojeným nadto s jednorázovým zvýšením výdajů, musel svůj „životní standard“ začít financovat formou půjček. Plnění, spočívající v otevření úvěrového rámce, pak v tomto kontextu představuje třetí úvěrový produkt poskytnutý žalovanému v relativně krátkém časovém období, nadto za situace, kdy byl již t. č. zatížen splácením plnění, jejichž výše se, jen co do jistin, pohybovala cca na úrovni 7 – 8 násobku standardního příjmu žalovaného, tedy za zjevný příznak počínajícího předlužení, resp. tzv. dluhové spirály. Závěrem tohoto bodu soud považuje za nutné uvést, že sama skutečnost, že žalovaný po určitou dobu předepsané splátky splácel, bez dalšího nemůže závěr o absenci řádného přezkumu tzv. úvěruschopnosti konvalidovat (shodně viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] ve věci [právnická osoba]. v. [právnická osoba].).
25. Za daného stavu věci tedy lze uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, ve smyslu § 75 z. s. ú., a závazek ze spotřebitelského úvěru, založeného ze Smlouvy a Dodatku, soud kvalifikoval jako absolutně neplatný, ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně pro porušení zákona (o spotřebitelském úvěru) a související zjevné narušení veřejného pořádku. Přičemž, „zjevnost“ narušení veřejného pořádku, ve smyslu jeho jednoznačnosti a nepochybnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako [Anonymizováno] civ.), je zde dána především s ohledem na nedbalý přístup žalobkyně která, ač měla či alespoň mohla mít povědomí o rizikovosti provedené transakce, poskytla spotřebitelský úvěr bez vyhodnocení všech rizik. Závazek ze Smlouvy a Dodatku, z úřední povinnosti prohlášený za neplatný, tak pozbyl právních účinků od samého počátku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]), a plnění poskytnutá z jeho titulu tedy bylo na místě právně kvalifikovat toliko jako tzv. kvazi závazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Z titulu bezdůvodného obohacení, jež dosud bylo splaceno toliko z části, proto soud uplatněný nárok, ve smyslu § 2993 o. z., akceptoval jako důvodný co do částky [částka], odpovídající částce nesplacené jistiny ([částka] – [částka]).
26. Splatnost částky nesplacené jistiny soud, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil v zákonné, třídenní, lhůtě, ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
27. Co se týče otázky prodlení s úhradou částky bezdůvodného obohacení, je třeba odkázat na shora citovaný § 87 odst. 1 z. s. ú. Ten, oproti obecné úpravě splatnosti plnění z bezdůvodného obohacení (splatného k výzvě ochuzeného, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.), stran splacení jistiny z absolutně neplatného spotřebitelského úvěru, poskytnutého bez náležitého přezkumu tzv. úvěruschopnosti, konstruuje stav, kdy se toto plnění stává splatným až na základě rozhodnutí soudu, v jím stanovené přiměřené lhůtě, případně ve lhůtě dodatečně dojednané přímo účastníky. Do prodlení s plněním na částku poskytnuté jistiny, ve smyslu § 1968 o. z., se tak osoba, jíž byla jistina absolutně neplatného spotřebitelského úvěru vyplacena, může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], jehož závěry byly ve Sbírce soudních rozhodnutí s stanovisek publikovány pod č. [právnická osoba] /2026 civ. a na jehož závěry v bodu č. [hodnota] odůvodnění navazují závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Přičemž, tento mechanismus, bez ohledu na případnou spornost lhůty k plnění mezi účastníky, představuje nejen zvláštní úpravu splatnosti, ale též svého druhu sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (citace viz již shora označený rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). S přihlédnutím k popsanému závěru tedy lze konstatovat, že se žalovaný za podmínek projednávané věci dosud, ve smyslu § 1968 o. z., neocitl v prodlení, a žalobkyni tedy ani, ve smyslu § 1970 o. z., platně nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, který proto soud, v rámci výroku II. tohoto rozsudku, zamítl.
28. Zbytek uplatněného nároku, zahrnujícího (i.) veškeré smluvní úročení a (ii.) částku [částka], o níž uplatněný nárok ([částka]) převyšoval částku nesplacené jistiny, soud, totožně jako nárok na zákonný úrok z prodlení, v rámci výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť nárok na tato plnění měl být založen ujednáními ze závazku založeného ze Smlouvy a Dodatku, který však, jak bylo rozvedeno výše, jakožto absolutně neplatné právní jednání od samého počátku nevyvolával zamýšlené právní účinky.
29. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že se právo na jejich náhradu, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., nepřiznává žádnému z účastníků. V tomto směru vzal soud v úvahu, že v řízení, i při zohlednění příslušenství, převažující měrou uspěl žalovaný, jemuž však za řízení nevyvstaly žádné výlohy, které by mu žalobkyně měla (částečně) nahrazovat. V tomto ohledu vzal soud v úvahu, že žalovaný v souvislosti s vedením soudního řízení nezaslal žádné podání a ani se nedostavil k jednání.