Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném peněžitého plnění s příslušenstvím uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost [Anonymizováno] [IČO] IČO, (dále jen „Věřitelka“), převedla žalovanému na jeho běžný účet částku [částka], a to na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalovaný měl úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] nejpozději [datum], což neučinil ani z části. Pohledávka z této smlouvy byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Skutečnost, že žalobkyně se dne [datum] dohodla s Věřitelkou o postoupení pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] se žalovaným, nebyla prokázána. Listina nazvaná „Dílčí smlouva o postoupení pohledávek“ bez uvedeného data neobsahuje žádný údaj o tom, že touto smlouvou Věřitelka postupuje žalobkyni tuto konkrétní pohledávku. Z obsahu této listiny naopak vyplývá, že se odkazuje na Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznam postupovaných pohledávek. Žalobkyně soudu Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] k důkazu nenavrhla a nepředložila. Nebylo prokázáno ani tvrzení, že se Věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dohodli o poskytnutí peněžních prostředků ve výši [částka] a o jejich vrácení i s poplatkem [částka] do [datum], neboť smlouva o úvěru ze dne [datum] není žalovaným vlastnoručně podepsána, projev vůle žalovaného směřující ke sjednání úvěru proto nelze z této listiny dovodit.
4. Žalobkyně se k jednání konanému dne [datum] nedostavila, přestože byla k jednání řádně a včas předvolána. Soud proto nemohl žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit ke svým tvrzením důkazy a zároveň ji poučit o následcích nesplnění této povinnosti. Soud se s ohledem na shora uvedená neprokázaná tvrzení již dále nezabýval prováděním dalších důkazů.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Žalobkyně neunesla v řízení důkazní břemeno o svém tvrzení, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na ni dle ust. § 1879 o. z. přešlo právo na zaplacení pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru či případně z titulu bezdůvodného obohacení. Soud se proto, s ohledem na neprokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení, dále již nezabýval otázku, zda Věřitelka žalované peněžní prostředky v částce [částka] skutečně poskytla. Soudu proto nezbylo než žalobu zcela zamítnout.
8. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, měl by právo na úhradu všech svých účelně vynaložených nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se však práva na náhradu nákladů výslovně vzdal. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.