12 C 160/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „Věřitelka“) po žalované domáhala zaplacení pohledávky ve výši [částka] s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že Věřitelka se žalovanou dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru, z jejíhož titulu poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaná měla i s úroky vrátit ve splátkách. Žalovaná v období od [datum] do [datum] uhradila pouze částku [částka], dále již řádně a včas úvěr nesplácela. Věřitelka proto prohlásila ke dni [datum] úvěr za splatný s tím, že žalovaná na jistině zůstala dlužna částku [částka] a na smluvních poplatcích [částka]. Dále žalobkyně uvedla, že na úhradu dluhu žalované použila v souladu se smlouvou zůstatek spoření v částce [částka]. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované Věřitelka posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, nahlédnutím do interních a externích databází a z výpisu z běžného účtu. Dále zjišťovala dosavadní platební morálku žalované a prostřednictvím této činnosti banka zjistila, že žalovaná má dostatečné finanční prostředky pro splácení úvěru. Dále žalobkyně tvrdila, že pohledávka jí byla Věřitelkou postoupena a žalované to bylo oznámeno. Žalovaná ani po výzvě k plnění s upozorněním na podání žaloby nic dalšího neuhradila.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že smlouva o úvěru ne neplatným právním jednáním, když Věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Popírala, že by obdržela výzvu k úhradě. Žalovaná dále uvedla, že se v rámci pokusu o uzavření smíru shodla se žalobkyní na plnění ve splátkách po [částka].

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi Věřitelkou a žalovanou bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši [částka] bezhotovostním převodem na účet žalované č. [č. účtu], které se žalovaná zavázala vrátit i s úroky ve splátkách.

4. Z pokynu k čerpání úvěru soud zjistil, že Věřitelka na základě písemné žádosti žalované dala pokyn k výplatě částku [částka] na běžný účet žalované.

5. Z protokolu o ověření schopnosti žadatele splácet překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření a analytického reportu soud zjistil, že Věřitelka ke dni [datum] v souvislosti se žádostí o úvěr o poměrech žalované disponovala údaji o výši jejího měsíčního příjmu z podnikání ve výši [částka] s tím, že tyto ověřila daňovými přiznáními za poslední 3 zdaňovací období potvrzením zaměstnavatele. Dále Věřitelka měla k dispozici údaje o existenci závazků žalované z 2 titulu hypotéčních úvěrů ve výši [částka] a [částka] a měsíčních splátkách ve výši [částka] a [částka]. Dále Věřitelka vycházela z toho, že v domácnosti žalované se další osoby nenacházejí a výdaje žalované Věřitelka zohlednila ve výši životního minima [částka].

6. Z výzvy ze dne [datum] a dodejky soud zjistil, že věřitelka dne [datum] odeslala prostřednictvím držitele poštovní licence výzvu žalované k úhradě částky [částka], ve které určila lhůtu k zaplacení do [datum].

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě má soud prokázáno, že mezi Věřitelkou a žalobkyní bylo písemně dohodnuto postoupení pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené se žalovanou.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 8 2024 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovaná byla dopisem odeslaným dne [datum] žalobkyní vyrozuměna o postoupení pohledávek.

9. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě žalované pohledávky s upozorněním na podání žaloby.

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).

13. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (2).

14. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou jako úvěrovanou a Věřitelkou jako úvěrující byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda Věřitelka řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že Věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., kterou Věřitelka postoupila žalobou uplatněnou pohledávku žalobkyni. Žalobkyni tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.

19. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že Věřitelka při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Věřitelka žalované úvěr poskytla, aniž by si opatřila úplné informace od žalované o jejích poměrech, a to zejména o jejích běžných a pravidelně se opakujících výdajích. Žalobkyně vycházela pouze z údaje o výši životního minima jednotlivce a žádným způsobem se nezabývala tím, v jaké skutečné výši má žalovaná i jiné výdaje, kromě úvěrových splátek, například v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, atp. Věřitelka zjištění o výdajích žalované mohla učinit přinejmenším z výpisu z běžného účtu žalované, což neučinila. Na základě takto neúplných údajů o poměrech žalované nemohla Věřitelka učinit kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné, než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když Věřitelka poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

20. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že Věřitelka žalované poskytla na základě neplatné smlouvy o úvěru částku [částka], a žalované se tak dostalo plnění, které je ve smyslu ust. § 2993 o. z. povinna vrátit žalobkyni, jako právní nástupkyni Věřitelky. Naproti tomu i žalobkyni stíhá povinnost vrátit, co žalovaná v souvislosti s touto neplatnou smlouvou již uhradila, tedy částku [částka] (provedené splátky [částka] + zůstatek spoření [částka]). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení částky [částka], kterou žalovaná dosud žalobkyni neuhradila. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky platně dohodnuta, měla žalovaná povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla Věřitelkou poprvé o plnění požádána. V řízení bylo prokázáno, že poprvé Věřitelka žalovanou o plnění požádala na základě výzvy ze dne [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Soud dospěl k závěru, že do prodlení se žalovaná dostala teprve dne [datum]. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky [částka] a v souladu s ust. § 1970 o. z. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy se žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení bylo dále rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když obě účastnice měly ve věci úspěch jen částečný, přičemž poměr jejich úspěchu a neúspěchu byl obdobný (poměřováno včetně příslušenství).

22. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, určil soud lhůtu k plnění přiznané částky v době přiměřené možnostem žalované, která sama splátky ve výši [částka] v rámci pokusu o uzavření smíru navrhovala.