Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

12 C 168/2024

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Okresní soud v NymburceDatum rozhodnutí: 1. 10. 2024Č. j.: 12 C 168/2024-47Samosoudkyně: Mgr. Blanka JirsákováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 15. 10. 2025Předmět řízení: O zaplacení 128 879,83 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSNB:2024:12.C.168.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (70) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 1. 10. 2024

Výrok byl doplněn rozsudkem ze dne 4. 2. 2025 (§ 166 o. s. ř.), viz Rozhodnutí v této věci.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 94.500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 94.500 Kč od 30. 3. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 34.379,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.566,34 Kč za období od 17. 12. 2023 do 19. 3. 2024 a úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 127.379,83 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši [částka] s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení výši 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum]. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o hotovostním úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný měl tyto finanční prostředky i s úroky vrátit v dohodnutých splátkách. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný v souvislosti s úvěrem uhradil poplatek za zprostředkování úvěru ve výši [částka], v období od [datum] do [datum] hradil splátky úvěru a od [datum] již ničeho neuhradil. Proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a žalovaného o tom písemně vyrozuměla. Do prodlení se žalovaný dle žalobkyně dostal dne [datum] a ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Skutečnost, že se žalobkyně dohodla se žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný jí nejpozději [datum] vrátí celkem částku [částka] ve splátkách ve výši [částka] měsíčně a zaplatí poplatek za zprostředkování úvěru ve výši [částka], nebyla prokázána. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že listina obsahující tento projev vůle žalovaného není žalovaným vlastnoručně podepsána. Pakliže účastníci činili projevy vůle za využití prostředků komunikace na dálku, nebylo z obsahu provedených důkazů ani ve spojení s fotokopií občanského průkazu žalovaného možné dovodit, že žalovaný skutečně se zněním předložené smlouvy o úvěru vyjádřil souhlas. Žalobkyně ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. tvrzení, že žalovaný učinil projev vůle odpovídající obsahu této smlouvy, neprokázala.

4. Z výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] na účet žalované převedla peněžní prostředky ve výši [částka].

5. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] adresovaného žalovanému soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne [datum] dosud uhradil pouze částku [částka] a vyzvala jej k zaplacení pohledávky ve výši [částka] do 10 dnů. Zároveň žalobkyně žalovaného upozornila na možnost soudního vymáhání. Z podacího archu soud zjistil, že dopis byl odeslán žalovanému dne [datum].

6. Na základě shora uvedených zjištění má soud prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] převodem na běžný účet peněžní prostředky v celkové částce [částka], a to aniž by bylo prokázáno, že žalovaný projevil vůli poskytnuté prostředky vrátit i s úroky v celkové částce [částka] ve splátkách do [datum]. Soudu nezbylo než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný v této souvislosti již uhradil částku [částka], když úhradu vyšší částky žalovaný netvrdil. Žalobkyně žalovaného dopisem ze dne [datum] vyzvala k zaplacení dlužné částky do 10 dnů. Vzhledem k uvedenému neprokázanému tvrzení se soud dále nezabývá hodnocením důkazů týkajících se tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalovaného.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem se rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.

10. Podle § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, zaručeným elektronickým podpisem se rozumí elektronický podpis, který splňuje následující požadavky 1. je jednoznačně spojen s podepisující osobou, 2. umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, 3. byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, 4. je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat,11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno o tvrzené existenci závazku žalovaného vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v částce [částka] i s úroky, tedy celkové částky [částka] ve splátkách po [částka] měsíčně a zaplatit za zprostředkování úvěru poplatek ve výši [částka]. Z obsahu uvedených listin totiž není zřejmá jednoznačná identifikace osoby tyto listiny podepisující. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu. Pouze takový způsob elektronického podpisu je, podle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, jednoznačně spojen s podepisující osobou, a umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, neboť je vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Soud tak neměl za prokázané, že žalovaný uvedenou listinu podepsal. Soud proto nárok žalobkyně nemohl jako právo na vrácení poskytnuté jistiny a zaplacení dohodnutých úroků ve smyslu ust. § 2395 o. z., modifikované ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Požadavek žalobkyně není proto důvodný, a to co do požadavku na zaplacení úroku za poskytnutí jistiny a smluvního poplatku za zprostředkování úvěr. Požadavek žalobkyně soud posoudil jako právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., neboť žalobkyně prokázala, že se žalovanému skutečně dostalo plnění ve výši [částka], aniž by byl prokázán právní titul poskytnutého plnění. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyni již uhradil částku [částka], dospěl soud k závěru, že zůstal žalobkyni dlužen částku [částka]. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v této výši se pak stal splatným dnem [datum], neboť tímto dnem uplynula lhůta, kterou dala žalobkyně žalovanému dopisem ze dne [datum] (§ 1958 o. z.). Výzva k plnění se dostala ve smyslu ust. § 573 o. z. do sféry dispozice žalovaného dne [datum]. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum], když od této doby byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky ve smyslu ust. § 1968 o. z. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 14,75 % p.a. (výrok I.). Soud proto žalobě vyhověl co do plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbytku požadovaného peněžitého plnění soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když oba účastníci měli ve věci úspěch jen částečný, přitom úspěšnější byla žalobkyně, a to o 46,65 %. Soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil a přiznal žalobkyni právo na náhradu 46,65 % všech účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou reprezentovány částkou [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka], paušální náhrady nezastoupeného účastníka řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 2x [částka] za sepis žaloby a výzvy k plnění, nákladů na zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy odměna ve výši [částka] za účast při jednání dne [datum] a náhrada hotových výdajů ve výši [částka]. Žalobkyně má tedy právo na zaplacení částky [částka].17. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Rozsudek ze dne 4. 2. 2025

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu v Nymburce č.j. 12 C 168/2024-47 ze dne 1. října 2024 se doplňuje takto:IV. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 32.879,83 Kč od 30. 3. 2024 do zaplacení zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá v souvislosti s vydáním tohoto doplňujícího rozsudku právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši 128.879,83 Kč s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 127.379,83 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení výši 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum].Rozsudkem zdejšího soudu č.j. 12 C 168/2024-47 ze dne 1. 10. 2024 bylo výrokem I. vyhověno žalobě co do částky 94.500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 94.500 Kč od 30. 3. 2024 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba co do částky 34.379,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.566,34 Kč za období od 17. 12. 2023 do 19. 3. 2024 a úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 127.379,83 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení zamítnuta. Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozsudek dosud nenabyl právní moci.Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku zdejšího soudu ze dne 1. 10. 2024 č. j. 12 C 168/2024-47, požadavek žalobkyně soud posoudil jako právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že se žalovanému skutečně dostalo plnění ve výši [částka], aniž by byl prokázán právní titul poskytnutého plnění. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně již uhradil částku [částka], soud uzavřel, že žaloba je důvodná pouze co do částky [částka], s jejíž úhradou se žalovaný se dostal do prodlení dne [datum]. Soud proto žalobě vyhověl co do částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení s tím, že ve zbytku požadovaného peněžitého plnění žalobu jako nedůvodnou zamítl. Tomuto odůvodnění však obsah výroku II. rozsudku neodpovídá, neboť v něm požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení není zmíněn. Soud proto i bez návrhu rozsudek v souladu s ustanovením § 166 odst. 1, 2 občanského soudního řádu doplnil výrokem IV. tak, že rovněž v této části předmětu řízení žalobu zamítl, a to z důvodů obsažených v odůvodnění rozsudku zdejšího soudu ze dne 1. 10. 2024 č. j. 12 C 168/2024-47, na které v podrobnostech odkazuje.Právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním tohoto doplňujícího usnesení by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měla žalobkyně, neboť byla úspěšnější než žalovaný o 46,65 %. Žalobkyni však v souvislosti s doplněním rozsudku řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací