Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

12 C 181/2024

Soud: Okresní soud v NymburceDatum rozhodnutí: 10. 9. 2024Č. j.: 12 C 181/2024-38Samosoudkyně: Mgr. Blanka JirsákováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 14. 11. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSNB:2024:12.C.181.2024.1
bezdůvodné obohaceníneplatnost právního jednánísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (92) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 416.249,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.815,80 Kč od 18. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 412.434,04 Kč od 19. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 42.847,72 Kč, úrok 15 % ročně z částky 5000 Kč od 23. 2. 2023[Anonymizováno] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 5.000 Kč od 23. 2. 2023[Anonymizováno] do 17. 11. 2023, úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 1.184,20 Kč od 18. 11. 2023 do zaplacení, úrok 10,99 % ročně z částky 453.423,25 Kč od 23. 2. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 453.723,25 Kč od 11. 2. 2023 do 18. 10. 2023, úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 41.289,21 od 19. 10. 2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.532,21 Kč od 2. 2. 2023 do [datum], zamítáIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 14.935,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení peněžitého plnění ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z [částka] od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [č. účtu] ze dne [datum], na základě které poskytla žalované úvěr ve výši [částka], který žalovaná opakovaně čerpal celkem v částce [částka]. Vyčerpané finanční prostředky měla žalovaná vrátit i s úroky za dohodnutých podmínek, což neučinila. Žalovaná však uhradila pouze [částka]. Žalobkyně dne [datum] oznámila žalované zesplatnění úvěru. Ke dni [datum] činila nesplacená jistina úvěru částku [částka], s jejímž zaplacením se žalovaná dostala do prodlení dne [datum]. Dále se žalobkyně domáhala peněžitého plnění ve výši [částka] úroku ve výši 10,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z [částka] od [datum] do zaplacen, kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum] a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum]. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru č. [č. účtu] ze dne [datum], na základě, které poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Poskytnuté peněžní prostředky měla žalovaná vrátit i s úroky za dohodnutých podmínek, což neučinila. Žalovaná uhradila pouze částku [částka]. Žalobkyně dne [datum] oznámila zesplatnění úvěru. Ke dni [datum] činila nesplacená jistina úvěru částku [částka], s jejímž zaplacením se žalovaná dostala do prodlení dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet v obou případech posuzovala v souladu se zákonem.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] a dodatku úvěrové smlouvy má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované možnost čerpat peněžní prostředky z nekrytého účtu do výše [částka], resp. počínaje [datum] do výše [částka] s možností opakovaného čerpání. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že žalovaná vrátí poskytnuté peněžní prostředky s úrokem v dohodnutých splátkách.

4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] před poskytnutím úvěru vycházela z údajů, že žalovaná má průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši [částka], výdaje žalované žalobkyně stanovila na základě statistických údajů ve výši [částka] a o úvěrovém zatížení žalované žalobkyně zjistila, že její splátky činí cca [částka] měsíčně.

5. Výpisem z účtu a transakční historií bylo prokázáno, že žalovaná vyčerpala z běžného účtu prostředky v částce [částka], aniž by účet vykazoval kladný zůstatek v této výši, a to i pro další období. Soudu nezbylo než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaná z těchto poskytnutých peněžních prostředků vrátila pouze částku [částka], když žalovaná úhradu další částky ani netvrdila.

6. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně sepsala výzvu pro žalovanou k úhradě částky [částka] s odkazem na smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum]. Skutečnost, že žalobkyně výzvu odeslala, nebyla prokázána. Žalobkyně ani po poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. k tomuto tvrzení důkazy nenavrhla.

7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a dodejky ze dne [datum] má soud za prokázané, že byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k úhradě pohledávek vyplývajících ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], a to ve lhůtě do [datum].

8. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi účastnicemi bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši [částka] bezhotovostním převodem a žalovaná vyčerpané peněžní prostředky i s úroky vrátí ve splátkách.

9. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] před poskytnutím úvěru vycházela údajů, že žalovaná má průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši [částka], výdaje žalované žalobkyně stanovila na základě statistických údajů ve výši [částka] a o úvěrovém zatížení žalované žalobkyně zjistila, že její splátky úvěru ve výši [částka] činí cca [částka] měsíčně.

10. Výpisem z účtu a transakční historií bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala žalované peněžní prostředky ve výši [částka] na běžný účet žalované dne [datum].

11. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně sepsala výzvu pro žalovanou k úhradě částky [částka] s odkazem na smlouvu o úvěru ze dne [datum]. Skutečnost, že žalobkyně výzvu odeslala, nebyla prokázána. Žalobkyně ani po poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. k tomuto tvrzení důkazy nenavrhla.

12. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a dodejky ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], a to ve lhůtě do [datum].

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění z. č. 96/2022 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovanou jako úvěrovanou a žalobkyní jako úvěrujícím byla v obou případech uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

21. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti žalované v obou případech spokojila s údajem o výši příjmu, statistickými údaji o výdajích a údaji z bankovního a nebankovního registru klientských informací CCB. Žalobkyně zcela rezignovala na opatření si informací od žalované o jejích skutečných a pravidelně se opakujících výdajích žalované, například na její základní životní potřeby (bydlení, vyživovací povinnosti atp.). Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr v obou případech splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva ze dne [datum] neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění do [datum], ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná když žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran. V případě smlouvy o úvěru ze dne [datum] pak soud dovodil neplatnost dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění z. č. 96/2022 Sb.

22. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy úvěru v prvním případě poskytla žalované částku [částka] a ve druhém případě částku [částka], má ve smyslu § 2993 o. z. právo na vrácení poskytnutého plnění. V řízení nebylo tvrzeno, že žalovaná žalobkyni na tuto částku hradila více než v prvním případě částku [částka] a ve druhém případě částku [částka], dospěl soud k závěru, že žalobkyně má právo na vrácení poskytnutého plnění v celkové výši [částka] (v prvním případě na částku [částka] a ve druhém případě na částku [částka]). Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení se pak stal splatným v prvním případě dne [datum] a ve druhém případě dne [datum], neboť žalovaná byla k zaplacení v těchto lhůtách vyzvána předžalobními upomínkami v souladu s ust. § 1958 o. z. Soud proto žalobě co do požadavku na zaplacení částky [částka] vyhověl a rozhodl v souladu s ust. § 1970 o. z. o povinnosti žalované zaplatit z částky [částka] zákonný úrok z prodlení od [datum] a z částky [částka] od [datum], neboť od této doby byla žalovaná v prodlení se zaplacením uvedených dlužných částek ve smyslu ust. § 1968 o. z. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 15 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku, když žalovaná netvrdila žádné rozhodné skutečnosti, na základě kterých by soud její možnosti mohl posoudit ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věta třetí o. z. (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka] a neúspěšná ohledně částky [částka]. Ve vztahu k celkové žalované částce ve výši [částka] byla žalobkyně tedy v řízení úspěšnější o 81,33 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu 31,33 % všech účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou reprezentovány zaplaceným soudním poplatkem v částce [částka], tedy na částku [částka]. Práva na paušální náhradu podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. se žalobkyně výslovně vzdala.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací