Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15.505,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 11. 8. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 15.473,85 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 30.979,81 Kč od 11. 8. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 15.473,85 Kč od 11. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení pohledávky ve výši [částka] s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení výši 15 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky formou úvěrového rámce ve výši [částka]. Žalovaná měla tyto čerpané prostředky i s úroky vrátit v dohodnutých splátkách. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná v období od [datum] do [datum] čerpala peněžní prostředky ve výši [částka] a uhradila [částka] a dále již nehradila ničeho. Proto žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovanou o tom písemně vyrozuměla. Do prodlení se žalovaná dostala dle žalobkyně dne [datum] a ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se dohodla se žalovanou, která je ve smlouva označena jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm, že pro ni zřídí a povede běžný účet č. [č. účtu] s možností využívání bankovních služeb prostřednictvím internetového a telefonického bankovnictví.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy ze dne [datum] a přijetí návrhu smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se dne [datum] dohodla se žalovanou o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě ve výši úvěrového rámce [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splácet po uplynutí bezúročného období 45 dnů i s úroky ve výši 19,90% ročně v dohodnutých splátkách.
5. Z karty žadatele soud zjistil, že žalobkyně měla o žalované dne [datum] k dispozici údaje o příjmech a výdajích žalované, jejichž zdrojem byly transakce na běžném účtu žalované, který pro ni vedla žalobkyně.
6. Z výpisu FIO CCB Report soud zjistil, že žalobkyně ke dni [datum] zjišťovala v Bankovním registru klientských informací, zda žalovaná má úvěrové závazky.
7. Z přehledu pohybů na úvěrovém účtu a výpočtové tabulky soud zjistil, že od [datum] do [datum] žalovaná prostřednictvím běžného účtu čerpala peněžní prostředky ve výši [částka] a uhradila splátky v celkové částce [částka].
8. Z dopisu ze dne [datum] adresovaného žalované soud zjistil, že zástupce žalobkyně v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne [datum] vyzvala žalovanou k zaplacení žalované pohledávky do 7 dnů. Z podacího archu soud zjistil, že dopis byl odeslán žalované dne [datum].
9. Na základě shora uvedených zjištění má soud prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne [datum] peněžní prostředky v celkové částce [částka], a to formou povoleného přečerpání z běžného účtu vedeného žalobkyní. Žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit i s úroky ve splátkách, avšak uhradila žalobkyni pouze částku [částka]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjistila informace o příjmech a výdajích vyplývající z transakcí na běžném účtu žalované a z bankovního registru klientských informací. Žalobkyně prostřednictvím zástupce žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky do [datum].
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovanou jako úvěrovanou a žalobkyní jako úvěrujícím byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že žalovaná při sjednávání úvěrové smlouvy vystupovala jako spotřebitel, když jako podnikatelka označena ve smlouvě ani nebyla. Žalobkyně však poskytla žalované uvedené peněžní prostředky bez toho, že by před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela pouze z transakcí na běžném účtu žalované, aniž by skutečnou výši příjmů a výdajů jakkoliv ověřovala (například na základní životní potřeby, bydlení, vyživovací povinnosti atp.). Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pokud žalobkyně i přesto žalované úvěr ve poskytla, posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] jako absolutně neplatnou. Žalované proto soud v souladu s ust. § 2993 o. z. uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], když žalovaná čerpala částku [částka] a dosud žalobkyni uhradila pouze [částka]. Do prodlení se zaplacením této částky se žalovaná ve smyslu ust. § 1968 o. z. dostala teprve následující den po uplynutí 7denní lhůty k plnění, kterou dala žalobkyně žalované v dopisu ze dne [datum], tedy dne [datum]. Soud proto v souladu s ust. § 1970 o. z. žalobkyni přiznal rovněž právo na úhradu úroků z prodlení z přiznané částky, a to ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části předmětu řízení soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, když právo na zaplacení smluvních úroků není dáno v případě absolutně neplatné smlouvy o úvěru.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když obě účastnice měly úspěch jen částečný.
22. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná neuplatnila žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl dovodit jinou délku doby přiměřené jejím možnostem.