Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 13 896,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 186,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 948,48 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 896,34 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a úroků ve výši 12,75 % ročně z částky 9 751,34 Kč od 2. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky s příslušenstvím uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce [právnická osoba]. (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. [hodnota], na základě které poskytl žalovanému úvěrový rámec [částka] čerpaný prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal hradit splátky úvěru v minimální výši 2 % z vyčerpané částky, však smluvní ujednání porušoval a následkem bylo zesplatnění pohledávek ke dni [datum]. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] žalobkyni, kdy činila dlužná jistina částku [částka], poplatky ve výši [částka] a kapitalizované úroky z úvěru ve výši [částka] a kapitalizované úroky z prodlení ve výši [částka]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a vydání a používání kreditní karty č.[hodnota] ze dne [datum] ve spojení s dispozicí ke smlouvě soud zjistil, že věřitel a žalovaný se písemně dohodli, že věřitel poskytne žalovanému peněžní prostředky do výše [částka], přičemž žalovaný tyto bude čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem, příjmením a rodným číslem a zavázal se vrátit poskytnuté prostředky, zaplatit úroky a poplatky ve splátkách ve výši 2% z čerpaného úvěru.
4. Ze žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl ke svým poměrům, že je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán a jeho čistý měsíční příjem činí [částka], žádné děti nevyživuje, jeho náklady činí [částka], nemá srážky ze mzdy ani splátky.
5. Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že věřitel před uzavřením smlouvy disponoval údaji o příjmu žalovaného ve výši [částka] s tím, že byl ověřen dokladem o příjmu, příjmem domácnosti [částka], a splátkou ve výši [částka] měsíčně na úvěr v celkové výši [částka].
6. Z potvrzení o příjmu soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného ke dni [datum] potvrdil příjem žalovaného za 1 měsíc ve výši [částka] čistého s tím, že žalovaný je zaměstnán od [datum].
7. Z výpisu ke kreditní kartě a z platební historie soud zjistil, že věřitel evidoval, že ke dni [datum] žalovaný prostřednictvím kreditní karty vyčerpal peněžní prostředky ve výši [částka]. V období od [datum] do [datum] věřitel evidoval splátky žalovaného v celkové výši [částka].
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy ke smlouvě, dohody a potvrzení o úplatě a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele za žalovaným byla dne [datum] postoupena žalobkyni a žalovanému to bylo oznámeno věřitelem dne [datum].
9. Z dopisu dne [datum] soud zjistil, že zástupce žalovaného vyzval k plnění s upozorněním na podání žaloby.
10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).
13. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. V daném případě soud nemohl než uzavřít, že věřitel nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nijak neprokázala, že by věřitel jakkoliv zjistil a ověřil pravidelně se opakující běžné výdaje žalovaného, jeho absenci v dostupných registrech dlužníků a vedených exekucí. Přitom již na základě svých zjištění musela získat pochybnosti, zda žalovaný bude schopen úvěr ve výši [částka], když jeho úvěrové zatížení je značné a jeho stávající splátkové zatížení činí cca [částka]. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o potřebě navrhnout k těmto tvrzením důkazní návrhy, případě důkazy předložit a o následcích nesplnění těchto povinností. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi věřitelem a žalovaným je proto neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet v souladu s ust. § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání věřitele (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění o tom, že věřitel žalovanému poskytl na základě neplatné smlouvy o úvěru prostředky ve výši [částka]. Tyto prostředky je žalovaný ve smyslu ust. § 2993 o. z. povinen žalobkyni, které byla pohledávka věřitelky postoupena v souladu s ust. § 1879 o. z., vrátit. Žalovaný uhradil z titulu smlouvy o úvěru již částku [částka]. Tedy již veškeré poskytnuté peněžní prostředky uhradil. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamíl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, avšak mu náklady řízení nevznikly. Soud tedy nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému účastníkovi.