Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

12 C 269/2024

Soud: Okresní soud v NymburceDatum rozhodnutí: 19. 12. 2024Č. j.: 12 C 269/2024-39Samosoudkyně: Mgr. Blanka JirsákováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 26. 3. 2025Předmět řízení: O zaplacení 568 548,57 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSNB:2024:12.C.269.2024.1
vzájemné plněnísmlouva o úvěruneplatnost právního jednání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (59) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 265.062,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od 16. 5. 2024 do zaplacení, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 303.485,77 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9.054,86 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 568.548,57 Kč od 2. 3. 2024 do 16. 5. 2024 a z částky 303.485,77 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, a úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 564.254,57 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „Věřitelka“) po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že Věřitelka se žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru, z jejíhož titulu poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaný měl i s úroky vrátit ve splátkách. Žalovaný uhradila pouze částku [částka], dále již řádně a včas úvěr nesplácel a Věřitelka proto prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum] s tím, že žalovaný na jistině zůstal dlužen částku [částka], na smluvních poplatcích [částka], a na úrocích z prodlení splatných k tomuto dni částku [částka]. Žalovaná se dle žalobkyně doslala do prodlení se zaplacením částky [částka] dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované Věřitelka posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, nahlédnutím do interních a externích databází a z výpisu z běžného účtu. Dále zjišťovala dosavadní platební morálku žalovaného a prostřednictvím této činnosti banka zjistila, že žalovaný má dostatečné finanční prostředky pro splácení úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o konsolidaci dřívějšího úvěru u banky, snížilo se úvěrové zatížení, a to v důsledku snížení splátek. Dále žalobkyně tvrdila, že pohledávka jí byla Věřitelkou postoupena a žalovanému to bylo oznámeno. Žalovaný ani po výzvě k plnění s upozorněním na podání žaloby nic dalšího neuhradil.

2. Žalovaný uvedl, že peněžní prostředky ve výši [částka] mu byly Věřitelkou skutečně poskytnuty a že úvěr skutečně splácel až do doby, kdy mu došly peníze. Navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že úvěr nemá z čeho zaplatit, když je od [Anonymizováno] veden na úřadu práce. V současné době nepobírá podporu, ani žádné sociální dávky. Žije s manželkou, má dvě nezletilé děti. Manželka dosahuje příjmu asi [částka]. Úřad práce mu dosud žádnou vhodnou práci nezajistil. V současné době se nedokáže vyjádřit k tomu, jakou výši splátek by byl schopen hradit. Má střední vzdělání s maturitou a pracoval jako vedoucí nákupu ve strojírenství.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi Věřitelkou a žalovaným bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit i s úroky ve výši 5,9 % ročně ve splátkách. Úvěr byl poskytnut co do částky [částka] k úhradě jiného dluhu žalovaného u Věřitelky a ve zbývající výši bezhotovostním převodem na účet žalovaného.

4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta, ze žádosti o úvěr a z výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že Věřitelka dne [datum] v souvislosti se žádostí o úvěr o poměrech žalovaného na základě žádosti o úvěr zjistila výši jeho příjmu [částka], kterou ověřila potvrzením zaměstnavatele. Věřitelka disponovala výpisem z běžného účtu žalovaného, a to za období od [datum] do [datum]. Dále z interních databází zjistila, že žalovaný v době žádosti o úvěr měl 1 úvěr u Věřitelky a 1 úvěr u jiného věřitele, které splácel částkami [částka] a [částka] měsíčně. Nezbytné měsíční výdaje žalovaný v žádosti vyčíslil částkou [částka].

5. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že věřitelka dne [datum] sepsala výzvu žalovanému k úhradě částky [částka].

6. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalované byla dne [datum] Věřitelkou odesláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni [datum]. Věřitelka oznámila žalovanému, že jí dluží částku [částka], aniž by žalovaný byl vyzván k úhradě.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek a dohody o úplatě má soud prokázáno, že mezi Věřitelkou a žalobkyní bylo písemně dohodnuto postoupení pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené se žalovaným.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovaný byl dne [datum] žalobkyní vyrozuměn o postoupení pohledávek.

9. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě žalované pohledávky ve lhůtě do [datum] s upozorněním na podání žaloby.

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).

13. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným jako úvěrovaným a Věřitelkou jako úvěrujícím byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda Věřitelka řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C-679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

20. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že Věřitelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě níž Věřitelka postoupila žalobou uplatněnou pohledávku žalobkyni, které tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.

21. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že Věřitelka při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Věřitelka žalovanému úvěr poskytla, aniž by si opatřila úplné informace od žalovaného o jeho poměrech, a to zejména o jeho běžných a pravidelně se opakujících výdajích. Žalobkyně z jeho běžného účtu ověřila pouze příjem žalovaného. Žádným způsobem se však věřitelka nezabývala tím, v jaké skutečné výši má žalovaný i jiné výdaje, kromě úvěrových splátek, například v souvislosti s bydlením atp. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl nulové výdaje, což samo o sobě vyvolává pochybnosti. Věřitelka zjištění o výdajích žalovaného mohla učinit z výpisu z běžného účtu žalovaného, což neučinila. Na základě takto neúplných údajů o poměrech žalovaného nemohla Věřitelka učinit kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné, než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když Věřitelka poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřené mezi žalovaným a Věřitelkou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

22. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že Věřitelka žalovanému poskytla na základě neplatné smlouvy o úvěru částku [částka], a žalovanému se tak dostalo plnění, které je ve smyslu ust. § 2993 o. z. povinen vrátit žalobkyni, jako právní nástupkyni Věřitelky. Naproti tomu i žalobkyni stíhá povinnost vrátit, co žalovaný z titulu smlouvu o úvěru již uhradil, tedy částku [částka]. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení částky [částka], kterou žalovaný dosud žalobkyni neuhradil. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky platně dohodnuta, měl žalovaný povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl Věřitelkou poprvé o plnění požádán. V řízení bylo prokázáno, že poprvé Věřitelka žalovaného o plnění požádala na základě předžalobní výzvy ze dne [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Soud dospěl k závěru, že do prodlení se žalovaný dostal teprve dne [datum]. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky [částka] a v souladu s ust. § 1970 o. z. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy se žalovaný ocitl v prodlení. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení bylo dále rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když oba účastníci měli ve věci úspěch jen částečný, přitom úspěšnější ve sporu byl žalovaný o 6,76 %. Žalovaný se však práva na náhradu nákladů výslovně vzdal.

24. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, určil soud lhůtu k plnění přiznané částky v době přiměřené možnostem žalovaného, který je v současné době sice bez zaměstnání a tedy bez příjmu, avšak jeho kvalifikace odůvodňuje závěr, že si je schopen v krátké době práci na trhu zajistit, vyvine-li dostatečné úsilí. Případně se jedná o dostatečně dlouhou lhůtu pro zajištění prostředků na úhradu dluhu.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací