Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 35.089,97 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.085,27 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.679,47 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35.089,97 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 13 % ročně z částky 31.255,97 Kč od 19. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky s příslušenstvím uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce [právnická osoba]. (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], což věřitel splnil převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný smluvní ujednání porušoval a následkem bylo zesplatnění pohledávek ke dni [datum]. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni [datum] žalovaný dlužil částku [částka] na jistině, částku [částka] na smluvní pokutě, částku [částka] na úroku z úvěru a částku [částka] na úroku z prodlení. Zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení s upozorněním na soudní vymáhání.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že věřitel a žalovaný se písemně dohodli, že věřitel poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] převodem na účet. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem příjmením a rodným číslem a zavázal se vrátit poskytnuté prostředky, zaplatit úroky ve výši 13 % ročně ve splátkách ve výši [částka] měsíčně.
4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta a z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že Věřitel dne [datum] v souvislosti se žádostí o úvěr o poměrech žalovaného zjistil výši jejího příjmu [částka] čistého měsíčně, kterou ověřil výpisem úvěrových transakcí na běžném účtu, který vedl pro žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný a bydlí u rodičů. Dále z interních databází zjistila, že žalovaný v době žádosti o úvěr měl 2 úvěry, které splácel částkami [částka] a [částka] měsíčně. Nezbytné měsíční výdaje žalovaný v žádosti vyčíslil částkou [částka]. Co do životních nákladů Věřitel vycházel ze statistických údajů.
5. Z platební historie soud zjistil, že Věřitel evidoval ke dni [datum] poskytnutí peněžních prostředků ve výši [částka] na účet žalovaného a v období od [datum] do [datum] [Anonymizováno] úhrady v částce [částka].
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy ke smlouvě, potvrzení o úplatě, dohody o úplatě a oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka věřitele za žalovaným byla dne [datum] postoupena žalobkyni a žalovanému to bylo oznámeno věřitelem dne [datum].
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).
10. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že Věřitel uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 a násl. o. z., na základě níž Věřitel postoupila žalobou uplatněnou pohledávku žalobkyni, které tedy v tomto řízení svědčí aktivní věcná legitimace.
17. Soud dále na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že mezi žalovaným jako úvěrovaným a Věřitelem jako úvěrujícím byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda Věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dále soud dospěl k závěru, že Věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistil, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Věřitel žalovanému úvěr poskytl, aniž by si opatřil úplné informace od žalovaného o jeho poměrech, a to zejména o běžných a pravidelně se opakujících výdajích. Věřitel z běžného účtu, který žalovanému vedl, ověřil pouze příjem žalovaného. Žádným způsobem se však věřitel nezabýval tím, v jaké skutečné výši má žalovaný i jiné výdaje, kromě úvěrových splátek, například v souvislosti s bydlením, atp. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši [částka], což samo o sobě vyvolává pochybnosti o správnosti tohoto údaje. Věřitel nijak tuto výši výdajů neověřil. Na základě takto neúplných údajů o poměrech žalovaného nemohl Věřitel učinit kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné, než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když Věřitel poskytl žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že Věřitel žalovanému poskytl na základě neplatné smlouvy o úvěru částku [částka] a žalovanému se tak dostalo plnění, které je žalovaný ve smyslu ust. § 2993 o. z. povinen vydat žalobkyni, jako právní nástupkyni Věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný z titulu smlouvu o úvěru již uhradil již částku [částka]. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný již z titulu této neplatné smlouvy o úvěru nezůstal žalobkyni nic dlužen. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. Právo na náhradu nákladů řízení by podle ust § 142 odst. 1 o. s. ř. měl žalovaný, neboť byl ve věci zcela úspěšný, když žalobkyně podala nedůvodnou žalobu. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.