Výrok
I. Řízení se pro částku 200 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13.968,29 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudkuIII. Žaloba se co do částky 15.570,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.809,24 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.176,12 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 29.739,02 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 29.739,02 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení peněžitého plnění ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že předchůdkyně žalobkyně společnost [Anonymizováno] [právnická osoba], akciová společnost (dále jen „společnost [Anonymizováno] “) se žalovanou uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum], na základě které poskytla žalované peněžní prostředky formou úvěrového rámce ve výši [částka], který žalovaná opakovaně čerpala z úvěrového účtu č. [hodnota]. Vyčerpané peněžní prostředky měla žalovaná vrátit i s úroky za dohodnutých podmínek, což neučinila. Žalovaná čerpala celkem prostředky ve výši [částka] a uhradila pouze částku [částka]. Žalobkyně proto oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni [datum], se zaplacením se žalovaná dostala do prodlení. Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet posuzovala v souladu se zákonem.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně vzala před zahájením jednání ve věci samé zpět žalobu co do částky [částka] s tím, že žalovaná dne [datum] tuto částku uhradila. Soud proto v rozsahu zpětvzetí řízení ve smyslu ust. § 96 odst. 2, 3 a 4 o. s. ř. zastavil (výrok I.).
4. Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi společností [Anonymizováno] a žalovanou bylo dohodnuto, že společnost [Anonymizováno] poskytne žalované možnost čerpat peněžní prostředky z nekrytého účtu počínaje [datum] do výše [částka] s možností opakovaného čerpání. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že žalovaná vrátí poskytnuté peněžní prostředky s úrokem a v dohodnutých splátkách.
5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že společnost [Anonymizováno] dne [datum] při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů poskytnutých žalovanou o výši jejího průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši [částka] celkového příjmu domácnosti ve výši [částka], o jejích výdajích ve výši [částka], které žalobkyně sama upravila na základě statistických údajů na částku [částka], a dále z informace, že žije s druhem v nájmu. Z bankovního a nebankovního registru klientských informací [Anonymizováno] společnosti [Anonymizováno] o úvěrovém zatížení žalované zjistila, že nemá splátky jiných úvěrů.
6. Výpisem z kartového účtu bylo prokázáno, že žalovaná čerpala z běžného účtu prostředky v částce [částka] a uhradila splátky ve výši [částka].
7. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že společnosti [Anonymizováno] sepsala výzvu pro žalovanou k úhradě s odkazem na smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Žalobkyně výzvu odeslala prostřednictvím držitele poštovní licence dne [datum].
8. Z notářského zápisu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], že žalobkyně se společností [Anonymizováno] uzavřela smlouvu o postoupení portfolia a že na základě dané postupní smlouvy ve znění změn a dodatku ze dne [datum] došlo s účinky od [datum] k postoupení úvěrových smluv, rámcových smluv a pojistných smluv uvedených v seznamu, který tvoří přílohu č. [hodnota] uvedeného notářského zápisu.
9. Z předžalobní upomínky ze dne a dodejky ze dne [datum] má soud za prokázané, že byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k úhradě pohledávek vyplývajících ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. s upozorněním na možnost soudního vymáhání.
10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 96/2022 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění z. č. 96/2022 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi společností [Anonymizováno] jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda společnost [Anonymizováno] řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně prokázala, svoji aktivní legitimaci ve smyslu ust. § 1879 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně -společnost [Anonymizováno] při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s údajem o výši příjmu, statistickými údaji o výdajích a údaji z bankovního a nebankovního registru klientských informací [Anonymizováno]. Společnost [Anonymizováno] zcela rezignovala na opatření si informací od žalované o jejích skutečných a pravidelně se opakujících příjmech a výdajích, například na jeho základní životní potřeby (bydlení, vyživovací povinnosti atp.). Přitom již z údajů op příjmu vyplývaly jednoznačné pochybnosti o schopnosti žalované splátky úvěru řádně hradit Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když společnosti [Anonymizováno] poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
17. Jestliže společnost [Anonymizováno] přes neplatnost smlouvy o úvěru poskytla žalované částku [částka], má ve smyslu § 2993 o. z. na vrácení poskytnutého plnění. Jelikož žalovaná již na základě této smlouvy poskytla plnění ve výši [částka] a [částka] po podání žaloby, dospěl soud k závěru, že žalobkyně má právo na vrácení poskytnutého plnění v celkové výši [částka]. Soud proto žalobě co do požadavku na zaplacení částky [částka] vyhověl (výrok II.)
18. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet (srov. bod 17. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žaloba na určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru přichází do úvahy všude tam, kde nebude doba plnění sjednána dohodou nebo určena rozhodnutím soudu, což vyplývá jednak ze znění § 87 odst. 2 ve spojení s odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, jednak z důvodové zprávy k § 87, kde je uvedeno, že „Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“, z čehož lze dovodit, že se tak může stát v případech, kdy spotřebitel něco splácí, nebo dokonce nesplácí vůbec, a věřitel má za to, že to neodpovídá možnostem dlužníka, a jednak z referovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru tak měla žalobkyně před podáním žaloby na plnění podat žalobu na určení doby plnění. Úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. nelze aplikovat, když nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně nepodala žalobu na určení doby plnění, ale rovnou podala žalobu na plnění, musel se soud dobou plnění zabývat, jinak by negoval úpravu o ochraně spotřebitele a fakticky by zvýhodnil žalobkyni. Žalovaná svou pasivitou v řízení znemožnila, aby byly zjištěny její objektivní možnosti splatit jistinu spotřebitelského úvěru, pročež soud vycházel z domněnky, že její poměry umožňovaly úhradu naráz. Přiměřená hmotněprávní lhůta k plnění byla určena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, jež je shodná s pariční lhůtou podle o. s. ř. S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítl (výrok III.).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka] a neúspěšná ohledně částky [částka]. Ve vztahu k celkové žalované částce ve výši [částka] byla úspěšnější žalovaná a měla by tak právo na náhradu 6,06 % všech účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku IV.