Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 587,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z této částky od 23. 5. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 1 951,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 908,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 72,69 Kč, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 16 239,51 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 16 239,51 Kč od 15. 3. 2025 do 22. 5. 2025 a z částky 1 951,53 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky v [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], úroku ve výši 13,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to s odůvodněním, že na základě smlouvy postoupení pohledávek se společností [Anonymizováno]. a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [právnická osoba]. .(dále jen „Banka“) na ni přelo právo na zaplacení pohledávek vyplývajících ze Smlouvy o půjčce č. [hodnota], kterou uzavřel žalovaný s Bankou. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru Banka splnila své zákonné povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalované, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR), dále bylo využitu interních a externích datových zdrojů (BRKI/NRKI/SOLUS).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum], Dodatku 1. ze dne [datum], Smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne [datum], Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], Potvrzení o úplatě a Přílohy 1 soud zjistil, že Banka postoupila pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] společnosti [Anonymizováno]., která ji dne [datum] postoupila žalobkyni.
4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], [datum] a [datum] a podacími archy soud zjistil, že žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno.
5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne [datum] soud zjistil, že Banka se písemně dohodla se žalovanou, že jí bude poskytovat bankovní služby, tedy mimo jiné i zřízení a vedení běžného účtu.
6. Ze smlouvy o zřízení služeb přímého bankovnictví ze dne [datum] soud zjistil, že Banka se zavázala poskytnout žalované možnost využívání přímého bankovnictví.
7. Z návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce ve spojení s akceptací návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se Banka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 36 měsíčních splátkách po [částka].
8. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že Banka před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela z informací poskytnutých žalovanou o příjmu ve výši [částka] a výdajích na splátky půjček [částka], na bydlení ve výši [částka], na živobytí ve výši [částka] a na ostatní ve výši [částka] a dále z insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně však neprokázala, že by zjištěné údaje o příjmech a výdajích žalované Banka jakkoliv ověřila. K jednání se žalobkyně nedostavila, nemohlo se jí proto dostat poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.
9. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že Banka dne [datum] převedla na běžný účet žalované částku [částka].
10. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že Banka evidovala úhrady žalované ve výši celkem , částka11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že Banka vyhotovila výzvu žalované k okamžité úhradě dlužné částky z titulu smlouvy č. o půjčce č. [hodnota].12. Z předžalobní výzvy a podacího archu ze dne 12. 5 2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně dopisem odeslaným dne [datum] prostřednictvím [právnická osoba]. žalovanou vyzval k zaplacení pohledávek vyplývajících ze Smlouvy o půjčce č. [hodnota] ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy s upozorněním na soudní vymáhání.13. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a Bankou byla uzavřena smlouva o úvěru, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda Banka řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Banka pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že Banka, která v souladu s ust. § 1789 o. z. postoupila pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru žalobkyni, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka. Banka neučinila před uzavřením smlouvy o úvěru spolehlivé zjištění, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr [částka] uhradit i s úroky ve 36 měsíčních splátkách po [částka]. Banka při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně, aniž by zjištěné údaje ověřila. Postup Banky v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když Banka poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.22. Jestliže Banka přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku [částka], má žalobkyně, jako její právní nástupkyně, právo ve smyslu ust. § 2993 o. z. na vrácení poskytnutého plnění a stejně tak i žalovaná. Žalovaná z titulu smlouvy o úvěru již uhradila částku [částka]. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení částky [částka], kterou žalovaná dosud žalobkyni neuhradila. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky platně dohodnuta, měla žalovaná povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla věřitelem poprvé o plnění požádána. V řízení bylo prokázáno, že výzva žalované byl zasílána dne [datum] s termínem splatnosti do 7 dnů od odeslání. Soud dospěl k závěru, že do prodlení se žalovaná dostala teprve dne [datum]. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky [částka] a v souladu s ust. § 1970 o. z. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy se žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k úspěchu jednotlivých účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky [částka] žalovaná byla úspěšná co do částky [částka], žalobkyně tedy byla úspěšnější o 76,4 %. Žalobkyni proto náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 76,4 % z částky [částka], tedy [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].24. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.