Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 10. 11. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 8.361 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17.432,93 Kč, úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 9.727,68 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7.902,56 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9.727,68 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 11. 2023 a z částky 227,68 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne [datum] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši [částka] ve splátkách. Žalovaný uhradil pouze částku [částka], dále již splátky nehradil a byl proto vyzván k zaplacení celého úvěru. K postoupení pohledávek žalobkyni došlo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanému odeslala výzvu k zaplacení, žalovaný však žalobkyni nic neplnil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy č. [hodnota] uzavřené mezi žalovaným a věřitelem [právnická osoba], se sídlem v [adresa], IČ: [IČO] (dále jen „věřitel“) soud zjistil, že dne [datum] se věřitel a žalovaný písemně dohodli, že věřitel poskytne žalovanému částku [částka] v hotovosti. Převzetí této částky žalovaný potvrdil. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka].
4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech písemně prohlásil, že bydlí u svých rodičů, má 1 vyživovací povinnost, je OSVČ s příjmem ve výši [částka] měsíčně, další příjem domácnosti byl ve výši [částka], běžné měsíční výdaje jeho domácnosti činí [částka] (nájem ve výši [částka], telefon ve výši [částka], jiné závazky ve výši [částka] a výdaje domácnosti ve výši [částka]). Dále žalovaný prohlásil, že není majitelem běžného účtu, není držitelem kreditní karty, nemá úvěry u jiného věřitele. Věřitel zde uvedl, že prohlášení žalovaného ověřil z pracovní smlouvy/živnostenského listu, nájemní smlouvy a občanským průkazem. Tyto listiny však soudu nepředložil.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným ze smlouvy č. [hodnota].
6. Z výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení ve lhůtě do 10 dnů a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky. Dopis mu byl dne [datum] odeslán prostřednictvím držitele poštovní licence.
7. Z dopisu ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení. Dopis jí byl dne [datum] odeslán prostřednictvím držitele poštovní licence.
8. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil toliko [částka], jiná uhrazená částka nebyla žalovaným tvrzena.
9. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), přenechá smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
10. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.
11. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
12. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
13. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění z. č. 43/2013 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
14. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.
15. Podle § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.
16. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
17. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne spotřebitel věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
18. Podle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
19. Podle§ 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
25. Mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o půjčce dle § 657 obč. zák. ve spojení s § 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když společnost [právnická osoba] přenechala žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal přenechanou částku vrátit spolu s poplatkem včetně úroku (viz § 657 odst. 1 obč. zák.).
26. Společnost [právnická osoba] v uvedeném vztahu vystupovala jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytovala úvěr v rámci své podnikatelské činnosti, a žalovaný vystupoval jako spotřebitel ve smyslu § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nejednal v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu povolání.
27. Soud se zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a to s ohledem na splnění povinnosti společnosti [právnická osoba] jako věřitele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
28. Předně soud konstatuje, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud vychází pouze z informací poskytnutých spotřebitelem, aniž by si ověřil jejich pravdivost. Z dikce předmětného ustanovení „a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“ je zřejmé, že vychází i z informací získaných od spotřebitele, nikoli však výlučně.
29. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ].
30. Věřitel se své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak nemůže toliko zbavit odkazem na povinnost spotřebitele poskytnout úplné, přesné a pravdivé údaje dle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru.
31. Soud ve věci nemá za prokázané, že by že společnost [právnická osoba] měla před poskytnutím spotřebitelského úvěru (půjčky) k dispozici jakékoli informace o příjmech a výdajích žalovaného či že by nahlédla do některé databáze, tedy nemohla ani v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry. Žalobkyně ani přes výzvy nedodala soudu žádné listiny, z niž by plynul opak.
32. Soud tedy dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] jako věřitel nedostála své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud shledal dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvu o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum] za neplatnou, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.
33. Jelikož soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák. plněním z neplatného právního úkonu, je žalovaný povinen žalobkyni dle § 451 odst. 1 obč. zák vydat oč se obohatil. Žalovaný obdržel od společnosti [právnická osoba] částku [částka], přičemž uhradil toliko částku [částka], je tedy povinen vydat částku [částka], kdy tato částka představuje dle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Toto právo domáhat se předmětné částky bylo věřitelem žalobkyni v souladu s ust. § 1879 o. z. postoupeno a žalovanému to bylo věřitelem oznámeno. Závazek žalovaného se stal splatným dne [datum], neboť žalovaný byl v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. z. v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném prostřednictvím [právnická osoba] dne [datum] vyzván k zaplacení ve lhůtě 10 dnů. Zásilka odeslaná žalobkyní došla žalovanému ve smyslu ust. § 573 o. z. dne [datum]. Lhůta k plnění tedy uplynula dne [datum]. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum], neboť od této doby byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 15 % p. a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byl úspěšnější žalovaný, který by měl právo na poměrnou část všech svých nákladů řízení. Žalovaný v řízení zůstal nečinný a neučinil na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by mu ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by mu žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.