Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro požadavek na zaplacení částku 6 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 10 000 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta v [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, a to jako nezaplacené jistiny ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka], poplatků ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], vypočtené ve výši 0,10 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum], přičemž tyto nároky žalobkyně dovozovala ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] s tím, že do prodlení se zaplacením částky [částka] se žalovaná dostala dne [datum].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně se dne [datum] dohodla se žalovanou o poskytnutí peněžních prostředků ve výši [částka] na dobu do [datum]. Žalobkyně však netvrdila, zda a jakým způsobem před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se k jednání soudu se nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být při nařízeném jednání soudem poučena o potřebě označení důkazů k prokázání těchto tvrzení a o následcích nesplnění povinnosti důkazní v podobě neúspěchu ve sporu (§ 118a odst. 3 o. s. ř.). Soudu proto nezbylo než uzavřít, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované neučinila nic, z čeho by mohla spolehlivě zjistit, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr [částka] uhradit i s úroky ve splátkách.
4. Zprávou banky bylo prokázáno, že žalobkyně žalované dne [datum] peněžní prostředky v částce [částka] skutečně poskytla, a to bezhotovostním převodem na její běžný účet. Žalobkyně dále předžalobní výzvou prokázala, že nejpozději dne [datum] její zástupce sepsal výzvu k plnění ve lhůtě do [datum] a odeslal ji žalované prostřednictvím držitele poštovní licence dne [datum] (podací lístek). S ohledem na shora uvedená skutková zjištění soud další dokazování neprováděl.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
7. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2).
9. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2)
10. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.
12. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum] neposuzovala úvěruschopnost žalované s řádnou péčí odborníka. Žalobkyně neučinila před uzavřením smlouvy o úvěru spolehlivé zjištění, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr [částka] uhradit i s úroky ve splátkách., na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že smlouva o úvěru neobstojí dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
14. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku [částka] má žalobkyně právo ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 2993 o. z. na vrácení poskytnutého plnění. Žalovaná z titulu smlouvy o úvěru ničeho žalobkyni neuhradila. Protože byla shledána absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, bylo žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatil pouze dosud nesplacenou částku jistiny úvěru ve výši [částka]. Žalobě nemohlo být vyhověno co do úroku z prodlení, neboť žalovaná nebyla k okamžiku rozhodování soudu v prodlení se zaplacením jistiny spotřebitelského úvěru (§ 1970 o. z.). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), jež neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti spotřebitele splácet (srov.bod 17.v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Poněvadž žalobkyně netvrdila, natož prokazovala, že by doba plnění byla dohodnuta nebo určena soudem, bylo vycházeno z toho, že ani jedna z těchto skutečností nenastala. Úpravu uvedenou v § 1958 odst. 2 o. z. nelze dle názoru soudu na projednávanou věc aplikovat, když tato nezohledňuje zvláštnosti úpravy doby plnění ve prospěch spotřebitele. Jelikož žalobkyně prostřednictvím dříve podané žaloby spor o dobu odpovídající možnostem žalované jistinu uhradit nevyřešila, nezbylo soudu, než se v rámci tohoto řízení touto otázkou zabývat. Jelikož žalovaná v řízení neuplatnila tvrzení o jejích faktických možnostech a schopnostech splatit jistinu spotřebitelského úvěru, dospěl soud k závěru, že lhůta 3 dnů je přiměřená poměrům žalované a výši dluhu (§ 160 o. s. ř.). S ohledem na výše uvedené soud ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku, smluvní pokuty a úroku z prodlení žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch a zároveň v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovanou před podáním žaloby vyzvala k plnění, soud o náhradě nákladů rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a přiznal žalobkyni poměrnou část všech nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalované, a to za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, tedy odměna za 3 úkony právní služby po [částka] (§ 14b bod 2), 3 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 14b odst. 5 písm. a), 21% DPH [částka] a za zaplacený soudní poplatek [částka], což činí celkem [částka], z toho 24,61 % nákladů činí [částka]. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o.s.ř.