Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % z této částky od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 20.388 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 692,81 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z částky 12.941,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.289,16 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 13.509,25 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025 a z částky 2.509,25 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba]. IČO [IČO], zaplacení částky [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroků výši 8 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná dohodnuté splátky nehradila řádně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná poslední splátku uhradila dne [datum] a celkem uhradila [částka].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba]. (dále jen „věřitel“) a žalovanou bylo písemně dohodnuto, že věřitel žalované poskytne peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s částkou ve výši [částka], a to v 14 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, číslem OP, rodným číslem a adresou bydliště.
4. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná o svých poměrech písemně dne [datum] prohlásila, že je svobodná a bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnána, její čistý měsíční příjem činí [částka] měsíčně, hradí splátky stávajících úvěrů ve výši [částka] měsíčně, srážky ze mzdy [částka] měsíčně, jeho výdaje na bydlení činí [částka], výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady [částka] měsíčně. Věřitel zde uvedl, že příjem žalované byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami. Uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že ode dne [datum] žalovaná byla zaměstnána jako uklízečka, a to na dobu určitou do [datum]. V měsících červen až srpen 2023 žalovaná dosáhla průměrného čistého měsíčního příjmu [částka].
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě má soud prokázáno, že mezi věřitelem a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovanou, které vyplývají ze smlouvy o úvěru č. [hodnota].
6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že věřitel sepsal oznámení žalované o postoupení pohledávek a vyzval žalovanou k zaplacení. Potvrzením o expedici nebylo prokázáno, že věřitel žalované tento dopis odeslal.
7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku má soud za prokázané, že žalovanému byla dne [datum] zaslána výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum] a upozornění na podáním žaloby.
8. Z historie transakcí soud zjistil, že věřitel evidoval úhrady žalované na úvěr č. [hodnota] v celkové výši [částka].
9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že věřitel, který v souladu s ust. § 1789 o. z. postoupil pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalobkyni, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval s řádnou péčí odborníka. Věřitel neučinil před uzavřením smlouvy o úvěru spolehlivé zjištění, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr [částka] uhradit i s úroky v 14 měsíčních splátkách po [částka]. Věřitel při prověřování úvěruschopnosti žalované postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, že uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem, a neověřil kromě výši příjmu žalované žádné další údaje o osobních poměrech žalované uvedené v žádosti o úvěr. Současně nebylo prokázáno, že by byly řádně prověřovány měsíční výdaje žalované, ty byly evidentně stanoveny pouze odhadem, přičemž vůbec není zřejmé, které konkrétní položky jsou v nich zahrnuty. Jelikož žalovaná sama uváděla, že splácí další úvěrové závazky, existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované řádně splácet další závazek. Věřitel se nezabýval ověřením výše existujích srážek ze mzdy. Postup věřitele v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr.
18. Výdaje i příjmy žalované tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když právní věřitel poskytl žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
19. Jestliže věřitel přes neplatnost smlouvy poskytl žalované částku [částka], má žalobkyně, jako jeho právní nástupkyně, právo ve smyslu ust. § 2993 o. z. na vrácení poskytnutého plnění a stejně tak i žalovaná. Žalovaná z titulu smlouvy o úvěru již uhradila částku [částka]. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení částky [částka], kterou žalovaná dosud žalobkyni neuhradila. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky platně dohodnuta, měla žalovaná povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla věřitelem poprvé o plnění požádána. V řízení bylo prokázáno, že výzva žalované k úhradě ve lhůtě [datum] byla odeslána dne [datum]. Soud dospěl k závěru, že do prodlení se žalovaná dostala teprve dne [datum]. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky [částka] a v souladu s ust. § 1970 o. z. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy se žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla úspěšnější žalovaná, která by měla právo na poměrnou část všech svých nákladů řízení. Žalovaná v řízení zůstala nečinná a neučinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by jí ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.