Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 733,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z této částky od 4. 7. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 6 472,86 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 228,04 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 18 960,82 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 6 472,86 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta], LL. M., advokáta v [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka], kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru, z jejíhož titulu poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaný měl i s úroky vrátit ve splátkách. Žalovaný ničeho neuhradil a žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum]. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, nahlédnutím do interních a externích databází a z výpisu z běžného účtu. Žalovaný ani po výzvě k plnění s upozorněním na podání žaloby nic dalšího neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se dne [datum] písemně dohodla se žalovaným, že pro něj bude provádět transakce související s čerpáním a splácením úvěru a zároveň poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky uhradit i s úroky v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky.
4. Z karty klienta a úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne [datum] vycházela z údajů o poměrech žalovaného v tom směru, že nemá žádné děti, bydlí u rodičů, je zaměstnaný, má čistý měsíční příjem 25.000 K a příjem ostatních členů domácnosti činí [částka], nenachází se v SOLUS a nemá exekuci, nemá další úvěry a jeho výdaje n činí [částka]. Z listiny není patrné, zda a jakým způsobem žalobkyně informace ověřila.
5. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný v období od [datum] do [datum] čerpal prostřednictvím účtu 2022 částku [částka] a uhradil částku [částka].
6. Z výzvy ke splacení ze dne [datum] vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala dopisem odeslaným dne [datum] žalovaného k zaplacení žalované pohledávky do 14 dnů od sepisu výzvy s tím, že v důsledku prodlení celý dluh ze smlouvy o úvěru zesplatnila.
7. Z předžalobní výzvy vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně dopisem odeslaným dne [datum] prostřednictvím [právnická osoba]. vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení s upozorněním na podání žaloby.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným jako úvěrovaným a žalobkyní jako úvěrující byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. V daném případě soud nemohl než uzavřít, že žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nijak neprokázala, že by jakkoliv ověřila údaje, ze kterých vycházela při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, např. výši příjmu, počet vyživovacích povinností, výši příjmů ostatních členů rodiny, výši pravidelně se opakujících výdajů žalovaného atp. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o potřebě navrhnout k těmto tvrzením důkazní návrhy, případě důkazy předložit a o následcích nesplnění těchto povinností. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
16. Plnění poskytnuté žalovanému z titulu absolutně neplatné smlouvy soud právně kvalifikoval jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2993 o. z. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky v částce [částka]. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil [částka]. Žalovaný na svoji obranu žádné další úhrady netvrdil. Žalovaný je tedy žalobkyni povinna vydat z titulu bezdůvodného obohacení částku [částka]. Do prodlení s úhradou této částky se žalovaný doslal následujícího dne po uplynutí lhůty 14 dnů od sepisu výzvy ze dne [datum], která se do dispozice žalované ve smyslu ust. § 573 o. z. dostala nejpozději dne [datum]. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno a žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Současně soud žalovanému podle § 1970 o. z. uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy k zaplacení. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka] a neúspěšná ohledně částky [částka]. Ve vztahu k celkové žalované částce ve výši [částka] byla žalobkyně tedy v řízení úspěšnější o 41,7 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu 41,7 % všech účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou reprezentovány částkou [částka], tedy na částku [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) a paušální náhrada k těmto úkonům ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši , částka