Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 189,34 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 15. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky [částka], co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], co do úroku ve výši 16,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] Kč spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši [částka], úroku ve výši 16,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] na jeho úvěrový účet č. [č. účtu]. Žalovaný se tento poskytnutý úvěr zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách, ty však nehradil řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] v souladu se smlouvou zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným mu dne [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaný částku [částka] na jistině (z toho [částka] neuhrazený zůstatek úvěru a [částka] připsané úroky úvěru), [částka] úrok z prodlení a [částka] poplatky. Od postoupení pohledávky nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného dle informací, které jím byly právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuty při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, přičemž dospěla k závěru, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná. Zároveň poukazovala na to, že úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem konsolidace jeho úvěrových produktů.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Při jednání soud k důkazu provedl následující listiny, z nichž zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti:
4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru. V té souvislosti žalovaný uvedl svůj příjem [částka], výdaje uvedl v nulové výši. Právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného stanovila částkou [částka], když vycházela z informací, které jí byly sděleny žalovaným, jakož i z využití statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný v žádosti uvedl splátky ve výši [částka], právní předchůdkyně zjistila, že žalovaný má úvěr se splátkou [částka], další pak se splátkou [částka] a další se splátkou [částka], kdy tyto úvěry byly všechny v rámci žádosti zkonsolidovány, splátka nového úvěru pak měla činit [částka]. Při posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela mj. z výpisu z běžného účtu žalovaného (dle informací o posouzení č.l. 20)
5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od [datum] od [datum] soud zjistil, že v listopadu byla žalovanému zaslána na účet platba označená jako mzda ve výši [částka], v říjnu pak ve výši [částka] a v září [částka]. Příjmy žalovaného byly pro jeho výdaje nedostačující, další výdaje žalovaný hradil prostřednictvím zápůjček, např. od společnosti [Anonymizováno]. Příjmy a výdaje na účtu v tomto období jsou v podstatě ve shodné výši. (dle výpisů z běžného účtu na č.l. 21-36)
6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla následně dne [datum] uzavřena smlouva o úvěr, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který byl v části [částka] použit na úhradu dřívějších závazků žalovaného a ve zbývající části žalovaný čerpal úvěr neúčelový. Tento úvěr se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. (dle smlouvy o úvěru č.l. 52-56 vč. obchodních podmínek a sazebníků, které byly její součástí)
7. Dle platební historie se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou již první splátky. Na úvěr žalovaný uhradil celkem [částka]. (dle platební historie č.l. 57-63)
8. Žalovaný nehradil smlouvu řádně a včas, proto byl vyzýván k úhradě dlužných splátek. (dle výzvy ze dne [datum])
9. O zesplatnění úvěru byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. (dle rozhodnutí ze dne [datum])
10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným, označená v příloze smlouvy na straně 3 pod č. [hodnota], postoupena na žalobkyni s účinností ke dni zaplacení úplaty, k němuž došlo dne [datum]. (dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], vč. přílohy, dohody o úplatě a potvrzení ze dne [datum]).
11. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému téhož dne odeslán. (dle oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání)
12. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do [datum]. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. (dle výzvy č.l. 64-65 a podacího lístku č.l. 66)
13. Dle §1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. Pokud se týče aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, pak ta byla prokázána žalobkyní předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], na jejímž základě došlo ke dni [datum] k postoupení pohledávky žalovaného na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne [datum], který byl žalovanému téhož dne odeslán.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Podle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Na základě zjištěného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným probíhalo jednání o uzavření smlouvy o úvěru. V souvislosti s tím měla právní předchůdkyně žalobkyně povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Úvěr měla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout pouze v případě, že z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně z výpisů z běžného účtu žalovaného zjistila jeho příjem, který odpovídal tvrzenému příjmu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně však nijak neověřovala výdaje žalovaného, které žalovaný sice tvrdil v nulové výši, avšak nelze předpokládat, že by v současné době měl někdo nulové výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze statistických údajů, které však nijak neprokazují faktickou situaci žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného je nad to zřejmé, že příjem žalovaného je pro jeho výdaje nedostatečný, žalovaný měl několik úvěrů, které navíc žalobkyni v rámci žádosti o poskytnutí úvěrového produktu měl snahu zatajit. Nad to příjmová a výdejová stránka žalovaného je téměř totožná, žalovanému v době několika měsíců před poskytnutím úvěru nezbývaly žádné volné finanční prostředky. Z provedeného dokazování je tak zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnost řádně posuzovat úvěruschopnost žalovaného, zejména pokud se týče jeho výdajů, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] – přičemž dle názoru soudu je tato judikatura aplikovatelná i po změně právní úpravy).
21. Soud tak vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] z neplatné smlouvy o úvěru, čímž se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, potažmo žalobkyně, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh již částečně plnil, je v tomto smyslu třeba, aby vrátil to, co z jeho strany doposud nebylo uhrazeno. Žalovanému byla poskytnuta částka [částka], z toho byla žalovaným dle platební historie právní předchůdkyni žalobkyně zaslána částka [částka], celkem se tedy žalovaný na úkor žalobkyně obohatil co do částky [částka].
22. Žalovaný je povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o.z. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k plnění vyzývala, přičemž nepřítomnou žalobkyni nebylo možné dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů, bylo třeba za doručení výzvy považovat až doručení výzvy ze dne [datum], kde byl žalovaný vyzván k plnění ve lhůtě do [datum]. V souladu s § 1958 o.z. tak byl žalovaný povinen plnit dne [datum], avšak neučinil tak, ode dne [datum] je žalovaný ve smyslu § 1970 o.z. v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni krom částky [částka] právo na úrok z prodlení ode dne [datum], a to ve výši, vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 14,75 % ročně. (výrok I. rozsudku)
23. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky [částka], co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], co do úroku ve výši 16,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně tyto své nároky odvíjela. Pokud se pak úroku z prodlení týče, ten byl zamítnut za období od [datum] do [datum], neboť v tomto období nebyl žalovaný s plněním svých povinností s ohledem na právní posouzení shora uvedené v prodlení. (výrok II. rozsudku)
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž v řízení byl s ohledem na jeho výsledek úspěšnější žalovaný a kterému by tak náležela náhrada nákladů řízení. Žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.