Výrok
I. Určuje se, že žalobce není vlastníkem osobního automobilu Citroën [Anonymizováno] registrační značky [SPZ], VIN: [VIN kód].
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu se žalobce domáhá určení, že žalobce není vlastníkem osobního automobilu Citroën [Anonymizováno] registrační značky [SPZ], VIN: [VIN kód] (dále jen „předmětné vozidlo“), neboť mezi žalobcem a osobou tvrdící, že je žalovaným, byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej předmětného vozidla. Žalobce předal kupujícímu jak vozidlo, tak i plnou moc pro jeho přepis. Do dne podání žaloby však nedošlo ke změně vlastníka v registru vozidel, předmětným vozidlem jsou navíc páchány přestupky v zahraničí. Proto žalobci nezbývá než se obrátit na soud.
2. Žalovaný k věci prostřednictvím opatrovnice uvedl, že musela být zneužita jeho identita a občanský průkaz, zřejmě přítelem její vnučky p. [jméno FO], neboť s ohledem na omezení svéprávnosti žalovaného a na jeho zdravotní stav by žalovaný právní jednání spočívající v uzavření smlouvy nebyl schopen učinit.
3. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:[právnická osoba] rámci kupní smlouvy ze dne [datum], jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k předmětnému vozidlu, byli jako prodávající označen žalobce a jako kupující žalovaný, a to svým jménem, příjmením, rodným číslem a adresou. Kupní cena byla sjednána ve výši [částka]. (dle kupní smlouvy č.l. 2)5. Dle informačního dopisu byl předmětným vozidlem dne [datum] ve večerních hodinách v Německu spáchán přestupek. (dle informačního dopisu č.l. 5)6. Dle informačního dopisu byl předmětným vozidlem dále spáchán přestupek v Německu dne [datum]. (dle informačního dopisu č.l. 42)7. Dle rozsudku zdejšího soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum] byl žalovaný omezen ve svéprávnosti mj. tak, že není schopen nakládat s finančními prostředky a se svým majetkem. Opatrovnicí mu byla jmenována [jméno FO]. (dle rozsudku č.l. 35)8. V rámci svědecké výpovědi při jednání dne [datum] svědek [Anonymizováno], syn žalobce, uvedl, že prodej předmětného vozidla inzeroval on, obrátil se na něj p. [jméno FO], že chce auto koupit a že by si pro něj přijel z Německa. O tom, že se jedná o osobu p. [jméno FO] se dozvěděli s žalobcem z vyjádření žalované. Poté pro auto přijeli, prohlíželi si ho, byli tam asi tři nebo čtyři lidi. Žalobce pak přišel domů pro kupní smlouvu s tím, že žádný z přítomných nemá trvalé bydliště v ČR, tak že pojedou auto přepsat na někoho jiného, kdo trvalé bydliště v ČR má. Potom se žalobce vrátil domů s podepsanou smlouvou a s hotovostí. Když přišla první pokuta, pokoušel se svědek kontaktovat prostřednictvím Facebooku p. [jméno FO], ale už se neozval, nezvedal telefony.9. V rámci účastnické výpovědi žalobce uvedl, že prodej předmětného vozidla inzerovali delší dobu. Přijeli tam tři nebo čtyři lidi, auto si projeli, vyzkoušeli ho. Poté mu řekli, že tu nemají trvalý pobyt ani pracovní povolení, proto jim auto prodat nechtěl. Oni u tedy řekli, že pojedou k babičce přítelkyně jednoho z nich, že se auto napíše buď na přítelkyni nebo na babičku. Když tam dojeli, tak se p. [jméno FO] vrátil zpět s občanským průkazem žalovaného. Je pravdou, že se na fotografii na občanském průkazu pořádně nepodíval, vycházel z toho, že osoba žalovaného je jednou z osob, které tam jsou přítomny. Dal p. [jméno FO] plnou moc na přepis vozu, slíbil, že to všechno zařídí. Asi po 14 dnech přišla první pokuta z Německa, pak chodily pokuty další. Chtěl auto přepsat sám, ale už se s nimi nebylo možno zkontaktovat. Podpis na plné moci ověřoval už v týdnu, předpokládal, že se prodej uskuteční. Předali mu v hotovosti [částka] při podpisu smlouvy oproti klíčům.10. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících ustanovení:11. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.12. Podle § 1099 o.z. se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.13. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.14. V daném případě bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalobce převedl vlastnické právo k předmětnému automobilu, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum] za sjednanou kupní cenu, která byla téhož dne v hotovosti uhrazena. Na základě dohody mezi žalobcem a třetí osobou mělo být vozidlo přepsáno na nového vlastníka, avšak tato dohoda naplněna nebyla, žalobce je tak stále veden v registru silničních vozidel jako vlastník předmětného vozidla. S ohledem na to, že žalobce nemůže jinak dosáhnout určení, že již není vlastníkem předmětného vozidla než žalobou a předmětným vozidlem jsou páchány v zahraničí přestupky, k jejichž řešení je žalobce vyzýván, má soud za to, že je zde dán naléhavý právní zájem žalobce na určení, že již vlastníkem předmětného vozidla není. Soud proto žalobě v plním rozsahu vyhověl.15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo, když žalobce, který byl v řízení plně úspěšný, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.