Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 39 933 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení 8 906,30 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,50 % jdoucími z částky 45 642,98 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení jistiny ve výši [částka], kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka] vypočteného sazbou 57,99 % z poskytnuté jistiny a smluvní pokuty ve výši [částka], odpovídající smluvní pokutě sjednané ve výši 0,1 % denně z jistiny za dobu 55 dnů, to vše s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela jako věřitelka s žalovanou jako dlužníkem elektronicky prostřednictvím klientské zóny smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy se zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky až do sjednaného úvěrového rámce [částka]. Žalovaná z úvěrového rámce postupně vyčerpala celkem částku [částka]. Podle smlouvy byla žalovaná povinna splácet úvěr prostřednictvím minimálních měsíčních splátek splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce. Ke dni posledního čerpání činila minimální splátka [částka]. Žalovaná neuhradil minimální splátku splatnou dne [datum] a dostala se do prodlení. Na prodlení žalované reagovala žalobkyně zasláním první upomínky dne [datum] a následně druhé upomínky dne [datum]. Přes tyto výzvy žalovaná dlužnou splátku neuhradila. V důsledku trvajícího prodlení proto žalobkyně dne [datum] přistoupila podle čl. 5.5 smlouvy k zesplatnění dosud nesplacené jistiny úvěru. Žalobou se žalobkyně tedy domáhá zaplacení zesplatněné jistiny ve výši [částka], kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], vypočteného sazbou 57,99 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K jednání soudu se žalovaná i žalobkyně řádně a včas omluvily. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud učinil následující skutková zjištění, která jsou shodná se závěrem o skutkovém stavu:
5. Z listiny označené jako obálka ve formátu pdf. nadepsaná [Anonymizováno] soud zjistil, že obsahuje pouze text vyhotovený v textovém editoru. Neobsahuje elektronický ani žádný jiný podpis žalované. Neprokazuje žádné jednání žalované ani, že by žalovaná podepsala jakoukoli listinu. Neprokazuje ověření totožnosti žalované.
6. Z listiny označené jako „Předsmluvní informace“ ze dne [datum] soud zjistil, že obsahuje prostý elektronický podpis žalované jako uživatele platformy [Anonymizováno].
7. Z listiny označené jako „Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] “ soud zjistil, že tato obsahuje prostý elektronický podpis žalované učiněný prostřednictvím platformy [Anonymizováno]. Z předložené smlouvy nevyplývá použití dalších prostředků ověření identity žalované. Smlouva vedle obvyklých náležitostí upravuje zejména podmínky čerpání úvěru, výši úroků, RPSN, úhradu nákladů, práva a povinnosti spotřebitele a oprávnění poskytovatele úvěru při porušení smluvních povinností. Nedílnou součástí smlouvy je příloha č. [hodnota] označená jako „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“, která však neobsahuje podpis žalované. Z jejího obsahu soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů, podle nichž byla žalovaná svobodná, bez vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, nebyla vedena v insolvenčním řízení ani proti ní nebyla evidována aktivní exekuce. Současně byla provedena kontrola platnosti předloženého občanského průkazu, přičemž nebylo zjištěno, že by byl veden jako ztracený nebo odcizený. Dokument dále obsahuje údaje o příjmech, nákladech a finančních závazcích žalované. Jednotlivé údaje však nejsou vzájemně konzistentní. Příjem žalované je v různých částech dokumentu uváděn jednak ve výši [částka], jednak ve výši [částka], přičemž příjem zjištěný z bankovního účtu je uváděn částkou [částka], respektive [částka]. Obdobně jsou rozporně uváděny finanční závazky žalované, které jsou na jednom místě hodnoceny částkou [částka], zatímco výsledné finanční závazky jsou následně vyčísleny částkou [částka]. Rovněž disponibilní částka určená k úhradě úvěrových závazků činí podle jedné tabulky [částka] měsíčně, zatímco podle jiné tabulky [částka] měsíčně.
8. Z listin označených jako „Detail pohybu – Bezhotovostní platba“ k účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že žalovaná dne [datum] poukázala ze svého účtu č. [č. účtu] ve prospěch žalobkyně částku [částka]. Následně žalobkyně převedla na uvedený účet žalované částku [částka].
9. Z listiny označené jako „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru a oznámení o převzetí právního zastoupení“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku předala k vymáhání svému právnímu zástupci, současně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka], a to nejpozději do [datum].
10. Z dalších listinných důkazů soud svá skutková zjištění nečinil, neboť pro právní posouzení věci nemají žádný význam.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
14. Co se rozumí odbornou péčí stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Soud předesílá, že z hlediska uzavření spotřebitelské úvěrové smlouvy v (povinné) písemné formě (v její elektronické a nikoli listinné podobě) je zřejmé, že žalovaná smlouvu v elektronické podobě nepodepsala kvalifikovaným elektronickým podpisem (§ 561 o. z. ve spojení s čl. 25 odst. 2 Nařízení EU č. 910/2014, o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce, který má přednost před § 7 zákona č. 297/2016 Sb.). Připojení libovolného kódu (ve smyslu tzv. prostého elektronického podpisu), který je znám žalobkyni i žalované, nemůže samo o sobě prokázat, kdo kód připojil a že žalovaná takto odsouhlasila právě tu smlouvu, kterou žalobkyně soudu předložila. Nicméně případný nedostatek písemné formy úvěrové smlouvy má podle § 104 a podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru méně závažné právní následky než nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jak uvedeno dále.
18. Za rozhodující pro právní posouzení věci soud považoval otázku, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným zákonem o spotřebitelském úvěru. Věřitel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, nemá-li na základě dostatečně zjištěných a vyhodnocených informací důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet. Nesplnění této povinnosti je přitom zákonem spojeno se závažnými právními následky.
19. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí vyžadovanou právními předpisy a neprokázala, že před poskytnutím úvěru spolehlivě ověřila schopnost žalované dostát přijímanému závazku. Především je třeba uvést, že žalobkyně v řízení netvrdila, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost žalované posuzovala, jaké podklady za tímto účelem opatřila, které údaje považovala za rozhodné a jakým způsobem je vyhodnotila. Povinností žalobkyně přitom bylo již v žalobě uvést veškeré skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci (§ 79 o. s. ř.). Povinnost tvrzení a povinnost důkazní představují ve sporném řízení projev projednací zásady, podle níž jsou to účastníci řízení, kdo vymezují skutkový základ sporu a označují důkazy k prokázání svých tvrzení. Nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene je nutně spojeno s procesním neúspěchem účastníka, jehož se tento nedostatek týká.
20. Nicméně z přílohy č. [hodnota] ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně disponovala určitými údaji o příjmech, výdajích a finančních závazcích žalované a že mělo dojít k vyhodnocení její úvěruschopnosti. Údaje obsažené v tomto dokumentu však vykazují podstatné vnitřní rozpory. Příjem žalované je v jednotlivých částech dokumentu uváděn ve výši [částka], [částka], [částka] a [částka], aniž je zřejmé, který z těchto údajů byl pro posouzení úvěruschopnosti použit a z jakého důvodu. Obdobně jsou nekonzistentně vykázány finanční závazky žalované, které jsou na jednom místě stanoveny částkou [částka], zatímco v jiné části dokumentu částkou [částka]. Rovněž údaj o disponibilní měsíční částce určené k úhradě úvěrových závazků není jednotný, neboť v jedné tabulce činí [částka] a v jiné [částka]. Z předložené přílohy proto nelze zjistit, z jakých konkrétních skutkových podkladů žalobkyně vycházela, které údaje považovala za správné a rozhodné ani jakým způsobem dospěla k výslednému závěru o úvěruschopnosti žalované. Samotná existence dokumentu obsahujícího ekonomické údaje spotřebitele neprokazuje řádné splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost, není-li současně zřejmé, že tyto údaje byly věřitelem kriticky vyhodnoceny, vzájemně ověřeny a použity k vytvoření odůvodněného závěru o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
21. Soud ve věci nařídil jednání, jehož se však žalobkyně nezúčastnila a svou neúčast omluvila. Za této procesní situace nemohl soud žalobkyni při jednání vyzvat k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové poučení je zásadně poskytováno při jednání a nedostatky v povinnosti tvrzení či v důkazní aktivitě účastníka samy o sobě nezakládají důvod pro odročení jednání.
22. Za této situace proto soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by před poskytnutím úvěru žalobkyně disponovala dostatečnými, spolehlivými a řádně vyhodnocenými informacemi, na jejichž základě mohla bez důvodných pochybností uzavřít, že žalovaná bude schopna své závazky ze spotřebitelského úvěru řádně a včas plnit.
23. Důsledkem tohoto postupu žalobkyně a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to „v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalované). Jde o speciální úpravu vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (§ 2993 o. z.).
24. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná přijala od žalobkyně na základě neplatné smlouvy plnění ve výši [částka], aniž by žalobkyni poskytla jakékoli odpovídající protiplnění. Rozsah bezdůvodného obohacení žalované proto odpovídá celé přijaté částce [částka]. Protože se však žalobkyně domáhala zaplacení pouze částky [částka], mohl soud s ohledem na svou vázanost žalobním návrhem přiznat toliko tuto částku (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).
25. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
26. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Pokud jde o určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ s ohledem na § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je otázkou, kdy tu je o tuto dobu „spor“ a kdy tu naopak „není spor“. Teprve po jejím uplynutí může být dluh splatný a lze ho uplatnit žalobou u soudu včetně případného úroku z prodlení.
28. Skutečnosti týkající se možností spotřebitele splnit dluh spočívající ve vydání bezdůvodného obohacení získaného přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou přitom významné ve prospěch spotřebitele, neboť mají přímý vliv na určení doby plnění a následně na splatnost pohledávky věřitele. Jedná se proto o skutečnosti zakládající právní následek příznivý pro dlužníka. Z uvedeného důvodu stíhá spotřebitele břemeno tvrzení i důkazní břemeno ohledně jeho majetkových, příjmových a dalších poměrů rozhodných pro posouzení jeho reálných možností dluh splnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
29. Bylo tedy na žalované, aby v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru nejen tvrdila, ale také prokázala skutečnosti svědčící o tom, v jakém rozsahu a v jakém časovém horizontu je schopna svou povinnost k vydání bezdůvodného obohacení splnit. Žalovaná se však k jednání nedostavila, svoji neúčast pouze omluvila a po celou dobu řízení zůstala procesně pasivní. K žalobě se nijak nevyjádřila, netvrdila žádné skutečnosti týkající se svých majetkových či sociálních poměrů a nenavrhla ani neoznačila žádné důkazy k jejich prokázání. Soud tak neměl k dispozici žádný skutkový podklad, z něhož by bylo možné dovodit, že její poměry odůvodňují určení delší doby plnění ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Současně je třeba uvést, že za situace, kdy se žalovaná k jednání nedostavila, neměl soud ani možnost poskytnout jí při jednání případné procesní poučení směřující k doplnění rozhodných tvrzení či důkazních návrhů ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.
30. Při určení lhůty k zaplacení proto soud vycházel z obecného ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalované povinnost zaplatit přisouzenou částku do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I. tohoto rozsudku).
31. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, nemůže být právním základem pro přiznání práv a povinností, které z ní měly účastníkům vzniknout. Není-li smlouva platná, nemůže obstát ani smluvní ujednání o odměně věřitele za poskytnutí úvěru. Žalobci proto nevzniklo právo na zaplacení smluvních úroků v žalované výši. Stejně tak nelze žalobci přiznat nárok na smluvní pokutu. Smluvní pokuta představuje svou povahou vedlejší (akcesorický) závazek, jehož existence je závislá na existenci platně sjednané a právně vymahatelné hlavní povinnosti. Neplatnost hlavního závazkového vztahu proto zásadně vylučuje vznik a uplatnění práva na smluvní pokutu sjednanou k zajištění povinností z takového závazku. Jestliže je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nelze za porušení povinností z ní vyplývajících smluvní pokutu přiznat. Proto soud žalobu ve zbývající části týkající se těchto nároků včetně jejich příslušenství jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82 % a úspěchu žalované v rozsahu 18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.